Čtyři kolejní časopisy. Havraspárský Corvinus Declaratio, Žlutý Trimeles z Mrzimoru, Lví tlapou za Nebelvír a zmijozelský Hadí král. Každý z časopisů je svým způsobem osobitý a originální, má vlastní „feel“ a zaměřuje se na trochu jiné věci. Už jen tím, že obsah všech časopisů je tvořen lidmi z dané koleje, získávají časopisy vlastní duši. Duši havraspárskou, mrzimorskou, nebelvírskou nebo zmijozelskou. Úkolem tohoto článku je trochu do každé z duší letmo nakouknout a odkrýt tak něco, co může být nečtenářům dosud skryto. Každý si jistě alespoň v jednom z časopisů najde něco, co ho zajímá.
Začneme časopisem, který má na starosti Havraspár, konkrétněji jeho šéfredaktorka Mia Whitebear. Jeho název zní Corvinus Declaratio a kromě samotné šéfredaktorky se na něm podílí ještě zhruba desítka různých redaktorů, pravidelných přispěvatelů a dalších lidí. V Corvinu moc rádi dělají různé rozhovory se zajímavými osobnostmi, které se můžou a nemusí týkat jejich koleje. Nedávno například udělali rozhovor se samotným Valentýnem!
Mimo jiné zde taky například funguje oblíbená rubrika Módní patrola, jejímž úkolem je vždy jednou po několika dnech ohodnotit outfit některého z obyvatel hradu. Outfity se hodnotí slovně a také na škále od 1 do 10. Každý má možnost zahlasovat palcem nahoru či dolů a také svůj hlas slovně okomentovat.
Zajímavé věci se čtenáři také mohou dovědět v rubrice Padni komu padni, kde se nachází různé další články o dění na hradě. Časopis také obsahuje Sedmibojařský zpravodaj a přehledný archiv, kde se nachází každé vydané číslo. Corvinus Declaratio je rozhodně hezké čtení pro každého, kdo se chce dozvědět zajímavé informace a přečíst si nejrůznější rozhovory s obyvateli hradu.
Druhý časopis, který si představíme, je mrzimorský Žlutý Trimeles. Tento veselý a čtivý časopis na první pohled zaujme svým odpočinkovým, barevně laděným rozvržením a některými pohyblivými prvky. Žlutý Trimeles si potrpí především na různé reportáže, kterých je tu vskutku plno. Spousta článků se zaměřuje na aktuální reporty z dění na hradě, například relativně nedávno vydaný článek „Jak Branibor k rozumu přišel aneb nováčkovská výprava do lesa“ od Helen Miltonové. Dokonce zde můžeme najít i zajímavé recenze, viz série Pohyblivé obrázky, ve které píše Theodor Mudd své názory na mudlovské filmy.
V horní části časopisu se v malé liště pomalu prohánějí aktuální zprávy a zajímavosti, napravo se nachází seznamy různých rubrik či nejnověji přidaných komentářů a úplně dole pak nalezneme hezky seřazené nejčtenější články za poslední měsíc s počítadlem, takže přesně víme, co teď letí. Navíc se tady vyskytuje i vyhledávač a opět velmi přehledný archiv. Jak pro mrzimorské, tak i pro jiné představuje Žlutý Trimeles příjemné počtení s kapkou poctivého humoru.
Třetí se na našem seznamu nachází časopis koleje Nebelvír, jehož šéfredaktorské otěže svírá Marina Liquett Charrette. Je celý laděný hezky do červena a na jeho logu lze rozpoznat stopy lva. Seznamte se, tohle je Lví tlapou!
Lví tlapou je tematicky taková rozmanitá všehochuť. Najdeme zde články od různých rozhovorů přes akční reportáže až k příběhům, které přináší život samotný, ale časopis se nevyhýbá ani vážnějším a hlubším tématům (viz článek „Veronika se rozhodla zemřít“ od Ashley Carson). V posledním březnovém čísle se nachází speciálně hodně článků, které jsou velice rozmanité. V redakci Lví tlapou působí velké množství redaktorů a přispěvatelů, takže o aktuální informace či různé veselé příběhy tu není nouze.
Lví tlapou je koncipován docela minimalisticky, díky čemuž je kompaktní a přehledný. Na pravé straně se nachází seznam redaktorů a správy časopisu. Pod ním je pak rubrika Tlapí drbna, která hezky v bulvárním stylu lehce pár větami otevírá témata pro ty senzacechtivé. Nalevo se pak nachází kompletní archiv a seznam starších webů. Lví tlapou je dalším časopisem, jehož redakce neusíná na vavřínech a stále přináší svým čtenářům množství rozmanitých a zajímavých článků.
Na závěr nemůžeme vynechat poslední kolejní časopis, který nám tu zbyl. Tím nemůže být žádný jiný než Hadí král, kolejní časopis Zmijozelu, jehož šéfredaktorskou tváří je Hayden Folivora. Hadí král sama sebe v hlavičce popisuje jako „kolejní, nevychovanou bandou vedený časopis nabízející sofistikované, pochmurné a z 90 % necenzurované čtivo“, což ho hezky vystihuje. Časopis se z velké části nebere moc vážně a čtenářův život dokáže okořenit kapkou pichlavého zmijozelského humoru, ale rozhodně umí být i seriózní a zpracovávat rovněž zajímavé a přínosné reportáže či rozhovory.
Redakci tvoří relativně hodně lidí a proto vzniká hodně článků odlišných charakterů. Poslední článek „Závislost na pixelech“ od madam Lafayette se například týká módy a návrhařiny, zatímco takový tradiční Antivalentýn roztáčí ozubená kolečka sarkasmu a prezentuje kreativní cesty, jak někomu (ne)popřát. Kousavý zelený humor zde jednoduše není neobvyklý a to je právě nejvýraznější prvek celého zmijozelského časopisu.
Časopis vydává články pod sebe na hlavní stranu, díky čemuž jsou hned přístupné. U každého článku se navíc objevuje miniatura autora s jmenovkou. Na pravé straně se nachází seznam rubrik a obsazení redakce. Více tady toho není potřeba, neboť všechno důležité se nachází v článcích. Hadí král je tu pro ty, které neurazí špetka humoru a zároveň se chtějí dozvědět zajímavé informace ze světa zelených.
K jednotlivým kolejním časopisům by se toho samozřejmě dalo napsat mnohem víc, ale to není účelem tohoto článku. Měl za úkol každý z časopisů představit a dát tak člověku, který ho nečte, určitou motivaci to zkusit a dát mu šanci. Každý si určitě vybere, co ho zajímá, a třeba někdo po přečtení tohoto článku dá šanci i něčemu novému. Kolejním časopisům zdar!
Pro Denní věštec
Arietty Liella Minette
Takové hezké zhodnocení našeho časopisu! Autorka má u mě nevýznamné, plusové body! 😀