O soutěžích ze všech stran

Z většiny vypracování, jež došla do prázdninovky s tématem soutěží, vyplývalo, že jsou obyvatelé hradu s chodem této sekce víceméně spokojeni. Jako důkaz může sloužit například práce slečny Cerridwen Lowra Antares.

Bez soutěží si neumím představit hrad. Ať už je jich hodně nebo málo, jsou jeho přímo esenciální součástí. Je správné, že je více typů, že jsou rozdílné i v rámcích skupin a že každý profesor hodnotí rozdílně. Každý si pak může vybrat to, co zrovna chce dělat, čím více jich je, tím je větší výběr. Ovšem z toho na druhou stranu občas plyne ten problém, že si někteří profesoři stěžují, že do nějaké jejich – „přespříliš náročné“ – soutěže nepřišlo moc příspěvků. Protože když v jeden den končí jedna lehká soutěž za deset srpců a jedna těžká za patnáct nebo dvacet, kterou průměrný člověk-kouzelník udělá spíše? Ale naštěstí z toho nutně neplyne důsledek ten, že by začaly být jen lehké a krátké soutěže – alespoň zatím.

Ale v budoucnu? Pokud se bude počet soutěží ještě více zvyšovat, začne být tenhle trend aktuální. Kupříkladu by se mohlo i stát, že by do některých soutěží nechodily vůbec žádné příspěvky a nebylo by to jenom raritou. Z tohoto důvodu je jen dobře, že existují jakási omezení, že za soutěže, kde jde spíše o hádání, počítání nebo hledání, je hodnocení menší, než je třeba za případnou povídku nebo jinou psací soutěž. Bude to ale stačit?
Já sama za sebe ony „tabulky“ na to, kolik se může dát za co, částečně vítám, ale v určitých případech se nemůžu ubránit takovému srovnání, kolik času mi zabere obrázek za ani ne galeon maximálně a kolik stránka povídky. Na druhou stranu je mi jasné, že někdo to může mít zase naopak a ač by mě opravdu nenapadlo kvůli patnácti srpcům tři hodiny cosi kreslit (když stejně vím, že těch 15 srpců za to nebude s tím, jak to „umím“), někomu to třeba zabere jenom „pár minut“. Subjektivně tedy hodnotím obrázky jako těžce podhodnocené, ale objektivně mi to připadá svým způsobem spravedlivé. Tedy až na ty soutěže rádoby lehké.
Ono totiž – jsou soutěže, které lehké vypadají, ale opravdu lehké nejsou. Přesto se za ně (jak jsem vypozorovala) platí v podstatě stejně jako za ty extrémně primitivní. Obzvláště u těch logických je to občas opravdu dost vidět. U vyhledávacích soutěží je to podobně, také něco najdete během pár vteřin a něco je o dost těžší. Stejně tak při psaní jsou věci, co napíše každý, a věci, co už jsou těžší – atp. atp. Na druhou stranu nějaká ta logika zde asi je. Ale upřímně – ano, je rozdíl, jestli mám nakreslit celou krajinku s podrobnostmi a kdovíčím, anebo nějakou jednu věc, u které stačí obrys a vymalovat. Netuším, jestli by vůbec šlo tohle nějak uzpůsobit – a kdo by to posuzoval, když pro každého je to trochu jinak? – ale nebylo by to úplně marné.
Logické soutěže mi někdy přijdou podhodnocené značně, obzvláště, pokud jsou fakt náročné a člověk nad nimi stráví i nějakou tu hodinu a dopracuje se k pár srpcům. Ale – v téhle situaci ony tabulky či jak to nazvat plní i tu funkci, že se právě zabrání tomu, aby lidé dělali jen a jen ty „lehké“ (od pohledu) soutěže. Někdy je prostě lepší napsat stránku povídky za 20 srpců než si lámat hlavu jenom „za pár“. Některé soutěže jsou ale takhle znevýhodněny. Všechno má svá pro a proti.
Ráda bych také trochu zaspekulovala, co by se stalo, kdyby se zvýšily odměny za soutěže. Někteří lidé v anketě totiž viditelně touží po tom, aby za málo práce dostali hodně peněz. Když si vezmeme srovnání s úkoly – což je hlavně ve školním roce poměrně esenciální – tak opravdu není možné dát za stránku textu čtyřicet bodů, když za půl stránky je cca patnáct. Ano, někdo dostane i víc, někdo míň. Někdy to není půlstránka. Ale proč by si pak měl kdo vůbec přihlašovat víc jak pár předmětů, když by šlo v soutěžích dostat za méně práce daleko více bodů? Obzvláště v případě, že by bylo soutěží tolik, že by jich končilo denně pět nebo víc. I proto jsem třeba říkala, že za stránku bych raději viděla maximum 25 srpců, to jistě, na druhou stranu na tom ale netrvám.
To, že v případě toho, že by za půl stránky bylo 20 srpců, by nastala taková větší devalvace galeonu, zdražování kolekcí a tak podobně, o tom ani nemluvě. To oblečení je už takhle drahé tak akorát, rozhodně by se mi v budoucnu nechtělo dávat za šaty třeba patnáct naprosto „normálně“, jako se teď dává sedm. 

Jinak se ohledně soutěží nedá vlastně moc na nic stěžovat. V současné době fungují poměrně dobře, nestane se, že by jeden den nekončila žádná a druhý den jich končilo dvacet – což je jen a jen pozitivní, protože, ač se to dá jistě kritizovat, na poslední chvíli pracuje z hradu tolik lidí, že bych to možná nazvala i většinou – hodnocení chodí často, nečeká se na něj tolik jako v dřívějších dobách, kdy byl člověk na trní, jestli mu už ty peníze tedy konečně přijdou anebo ne.
Tím ovšem neříkám, že by nešlo vůbec nic zlepšit, jelikož místo pro inovace je téměř vždy téměř všude.

Kritizovat témata soutěží je pravděpodobně zbytečné – ale přesto, jsou prostě věci, které jsou opravdu děsné. A obzvláště ve školním roce, většinou ve chvíli, kdy opadne boom nových vypisujících profesorů. Člověk si až občas řekne, že fakt nechápe, jak někdo může vymyslet tak příšerné – a naprosto zbytečné – téma. Pochopitelně většina z nás soutěže dělá kvůli penězům a bodům, není třeba si namlouvat nic jiného. Ale stejně tak by nás měly i rozvíjet, aspoňt trochu. Kupříkladu opsat z nějaké knihy cosi a ptát se na řešení, které v té knize také mám, mi přijde nekreativní a ač samozřejmě, nějaký účel a význam to mít může, nepřijde mi to jako nějak extrémně přínosná soutěž (nemluvě o autorských právech, že ano). A takových je víc – tohle byl pouze aktuální příklad (nic proti nikomu). Chápu i to, že vymýšlet ta témata musí být někdy docela dost těžké, člověk nemá nápady pořád, ale nemělo by jít primárně o to, že „vymyslím cokoliv, protože je to fuk, i kdyby to nikdo nedělal“. Ač na takovém myšlení nemusí být nic špatného, protože i z takové pohnutky může vzniknout skvělá soutěž, tak ve chvíli, kdy je to z výtvoru poznat a je naprosto jasné, že člověk téma vymyslel kdovíproč, a akorát by toho, kdo to tvoří, zajímalo, jak by takovou věc asi tak zpracoval zadavatel. Jenže ve chvíli, kdy je dobře ohodnocená – vzhledem ke své „obtížnosti“, tak ji stejně budou dělat všichni, i kdyby zadání bylo sebehloupější, sebedivnější nebo sebezbytečnější.

Dalo by se jistě kritizovat i hodnocení – ale kritizujeme ho nějak výrazně u výuky? Ano, pokud někdo dává vysoká hodnocení zadarmo, je to znevýhodnění těch ostatních soutěží, všichni budou logicky raději dělat to, kde ví, že je téměř jedno, jak to zpracují, protože dostanou hodně, než to, kde tuší, že se nedoškrábou ani na polovinu možného, protože profesor prostě hodnotí jinak. Ale co s tím udělat? Logicky s tím nejde udělat nic. Ten, kdo dává plný počet bodů i dílům, která na ně nemají, těžko začne najednou hodnotit přísně. A ten, kdo hodnotí přísně, tak těžko začne dávat plné počty i tomu, co si to dle jeho názoru nezaslouží ani zdaleka. Vyrábět nějaké kvóty jde těžko – podle mě to byl jeden z důvodů, proč se zavedly ony „stropy“, aby někdo, kdo je „hodný“, nedával za stránku třeba i 60 srpců. Takhle je to maximum v podstatě u všech stejné, jenom někde ho dosáhne lidí více a jinde méně. Jak říkám – můžeme kritizovat, ale je to vždycky na těch profesorech. Hodnocení je pochopitelně vždycky subjektivní. Podle mě je svým způsobem správné, že někteří hodnotí i mírněji, u koho by soutěže dělaly dvanáctileté „děti“? Stejně tak jsem ráda za to, když u někoho „vydřu“ maximální počet a vím, že to opravdu nebyla samozřejmost. Že vím, že to prostě muselo být kvalitní, jinak bych za to tolik nedostala. Nějak výrazně to kontrolovat nebo „ošéfovat“ je nejen nereálné, ale v určitých ohledech i hloupostí.

Když už jsem tak nějak u oněch „stropů“, tak je zde ještě jeden strop – který mi v případě bodů připadá adekvátní, protože omezuje případné nadržování nebo zvýhodňování té které koleje, ale v případě srpců zase tak moc ne. Ano, i tam se dá dosti nadržovat, ale za udržování oněch kvót by se to podle mě nemohlo zneužívat zase tolik – těžko dá někdo někomu za jednu stránku 100 srpců jenom proto, že to bylo „super“ – nedá, tam je prostě onen limit – momentálně těch 20, případně 25 srpců. Ale když někdo napíše skvělou desetistránkovou povídku, tak dostane stejně jako ten, co napsal skvělou třístránkovou? A ano, jistě, dalo by se to „porovnávat“, ale zrovna porovnávání já beru jako jednu z největších hovadin všeobecně (pokud nejde o nějakou soutěž, kde jde o umístění). Když někdo splní skvěle zadání a prostě ukáže, že fakt umí, tak mu přeci nedám horší hodnocení jenom proto, že někdo to zpracoval taky skvěle, ale třeba to měl delší? 
Proto bych, třeba, ze svého hlediska, zrušila omezení, co se týká srpců a nechala bych jenom to, co se týká bodů. V praxi by to mohlo fungovat třeba tak, že je školní rok, psací soutěž. Člověk napíše pět velice kvalitních stránek a zažádá si o body. Dostane tak 60 bodů a k tomu 40 srpců. Samozřejmě, že stále jde o tu kvalitu. Pokud si někdo dá práci a napíše opravdu dlouhou a skvělou povídku, kde je každá stránka skvělá, tak – proč ne a proč by za to nemohl být adekvátně ohodnocen?
Nevím, jestli by to tak šlo, nebo jestli to tak třeba v mimořádných případech nemůže fungovat i teď, ale mi osobně by se to třeba opravdu líbilo.

Já jsem jinak se soutěžemi v poslední době spokojená. To, že jich moc nedělám, je dáno spíše tím, že se mi žádná nechce dělat než proto, že by nebyly či že by byly jenom samé strašné. Pokud mi už nějaký typ chybí, tak je to takový ten „lehký vymýšlecí“, který nemusí být ani ohodnocený moc srpci, ale člověk si prostě něco sepíše, zapřemýšlí si, zapojí fantazii a pobaví se u toho. Přijde mi, že takové soutěže bývaly více kdysi (třeba zkratky, tuším, a další takové) a že v současnosti je o ně tak nějak nouze. Ale jak říkám, musely by být adekvátně ohodnoceny a ne nijak přemrštěně, jinak by nikdo nedělal nic jiného. 
Ale jinak veškeré výhrady, co mám, nejsou nijak závažné. Kdyby něco výrazně nefungovalo, jistě by si toho všimlo i více lidí, jako už několikrát v minulosti. Určitě by se daly ještě nějaké maličkosti, kterými by to všechno šlo „vyšperkovat“, vymyslet a domyslet, ale popravdě jsem vypíchla ty, nad kterými přemýšlím já, a další mě víceméně nenapadají. Soutěže mě nepálí natolik, abych se jimi zabývala nějak ve větším měřítku či často, proto jde (krom zrušení maximálního počtu srpců za soutěž) o aktuální nápady. A víc snad netřeba dodávat.