Dlouho jsem přemýšlela, koho si vlastně vyberu jako svou oběť a pěkně ho pod zástěrkou úkolu do semináře vyzpovídám. Nakonec jsem se rozhodla, že ideálním terčem mých dotazů bude Silvia Honorová.
Silvinka je na hradě už nějaký ten pátek, je stále aktivní, každý ji zná… A kromě toho právě před necelými dvěma měsíci získala pod svá křídla školní knihovnu. Nedalo mi to tedy a ve večerních hodinách jsem se s brkem a bonzbločkem v ruce vydala směrem k jejímu kabinetu.
Po nesmělém zaťukání následovalo srdečné vyzvání ke vstupu. Zmáčkla jsem tedy kliku a vešla dovnitř. Rozhodně se nedá zapřít Silvinčin mrzimorský původ – hned za dveřmi mě praštila do očí jasně žlutá barva, která prostoupila celý kabinet.
Usadila jsem se spokojeně do jednoho z křesílek, které mi kolegyně nabídla, a začala s výsl… rozhovorem!
Ahoj Silvi, děkuji za to, že mi věnuješ trochu svého času. A začneme… no, od začátku. Jakpak se ti vlastně teď daří?
Daří se mi dobře, cítím se plná nadšení a optimismu. Zdá se, že ono nové omlazovací kouzlo, které jsem si zaplatila v lékouzelnickém experimentáriu na mne opravdu zabralo – široce se usmívá –
Tak to jsem ráda! Před měsícem a kouskem jsi získala funkci knihovnice. Jak se v knihovně teď cítíš? Už sis ji předělala „k obrazu svému“ a zabydlela ses?
V knihovně se cítím velmi dobře, našla jsem se v tomto povolání. Vlastně teprve nyní byla ukojena má touha po knihách alespoň částečně. Na „předělávání“ knihovny velmi intenzívně pracuji, ale protože byla při mém příchodu v poměrně dezolátním stavu, bude to jistě trvat ještě nějakou chvíli, než z ní vytvořím pro hrad naprosto nepostradatelnou a neodolatelnou prostoru – oči jí svítí nadšením –
A byly ti přiděleny nějaké nové prostory, když teď odvádíš tolik práce, nebo máš stále svůj mrňavoučký kabinet? – soudí dle svého příbytečíčku –
Kromě svého kabinetíku kousek od ředitelny mi byla také přidělena kancelář v knihovně. Nemohu si tedy v současné době stěžovat na nedostatek prostoru – spokojeně se rozvaluje ve svém pohodlném křesílku v kanceláři –
Na konci loňského školního roku se hradem nesla zpráva, že máš objednány prázdniny v mrazákolandu, na které naštěstí nakonec nedošlo. Našla jsi tedy v prostorách knihovny to, co ti na hradě chybělo a co tě vedlo k rozhodnutí se nechat zmrazit? Nebo to je celé úplně jinak?
Původně jsem vlastně zvažovala nikoliv pobyt v mražákolandu, ale úplný odchod ze školy. Cítila jsem se jistým způsobem profesně vyhořelá a měla jsem pocit, že již nemám co nabídnout. Ale jak už jsem řekla dřív, knihovna je úžasným místem, ve kterém jsem našla znovu spoustu inspirace. Mám pocit, že je to opravdu „to pravé ležákové“.
Vraťme se ale ke knihovně. Co bylo tou úplně první věcí, kterou jsi udělala, když ti George předal svazek klíčů od knihovny a ty jsi do ní poprvé vkročila jako její hrdá správkyně?
Tak to bylo vážně zajímavé – rozesměje se – První, co jsem udělala, bylo „vymručení“ si u pana ředitele dotace na nástěnku ve společném kabinetě knihovníků, na kterou lepíme vzkazy a píšeme, co kdo v knihovně udělal. Abychom si nelezli do mandragory a na druhou stranu věděli, co všechno už je hotové.
Byl to vždy tvůj sen, pracovat s knihami, nebo jsi k tomu přišla takříkajíc „jako kentaur k hůlce“?
Knihy miluji odjakživa, už jako malé dítě jsem v nich ležela od rána do večera. Prázdniny jsem milovala proto, že za ty dva měsíce jsem dokázala přečíst i několik desítek knih. Můj rekord byl, myslím, 80 za jedny prázdniny. Takže ano, splnil se mi můj sen.
Dost jsi omezila své působení na poli výuky, máš teď otevřený jen jeden předmět. Je to z toho důvodu, že v knihovně hodláš dělat nějaké velké převraty, které si budou vyžadovat tvůj čas? Na co se ještě můžeme těšit?
Chci se knihovně plně věnovat a výuka by mne od toho odváděla. Zatím pracuji na tom, aby byly opraveny všechny knihy do čitelné podoby, protože v předchozích letech si zlomyslní skřítci koboldi v knihovně zařádili a celkem dost knih poničili – poukáže na prastarou knihu ležící na stolku – Dále vyřazuji díla, která nejsou kvalitní, případně u kterých si nejsem jista původností. Dále rekonstruuji obrazový materiál, opravuji nečitelné písmo apod. A samozřejmě, že pokud přijdou nové knihy, snažím se je zařadit co nejdříve do knihovny.
A jaké jsou tvé vize do budoucna? Máš nějaký cíl, ke kterému bys knihovnu chtěla dovést?
Toužím po tom, aby knihovna byla místem navštěvovaným, oblíbeným a aktivním. Chtěla bych nabídnout kromě regálů s knihami i nějakou aktivitu. Začala jsem již určitou sérií soutěží a určitě bude něco dalšího. Ale pšššt, také si musím nějaká překvapení schovat na později – zazubí se –
Také jsi nelenila a hned jsi založila spolek, který se s knihovnou pojí. Co si od jeho existence slibuješ? Myslíš, že nějak napomůže rozvoji knihovny?
Ano, myslím. Chtěla bych, aby se zapojilo co nejvíce obyvatel. Všichni můžeme naši knihovnu obohatit. Ať už vlastními díly, radami, kritikou či i jen tím, že budou knihy číst a mluvit o nich.
Jaké aktivity pro spolek vlastně plánuješ, co mohou čekat ti, co se do něj přihlásí?
Něco je napsané v našich stanovách, nechci se příliš opakovat. Ale mohu nalákat na první autorské čtení, které se právě teď připravuje. Půjde o četbu knih o historii Hogwarts od kolegyně Letitie te Tiby. Jsem moc zvědavá, jak se bude tato naše první velká akce na hradě líbit.
Trochu odbočíme – jaká je vlastně tvoje osobně nejoblíbenější knížka z naší knihovny?
Tak to je opravdu těžká otázka. Přeci jen, knih máme v knihovně celkem dost, ještě jsem se nedostala ke všem – rozesměje se – Ale určitě bych zařadila mezi přední knihy od kolegyně Angely Grey-Slytherin o dinosaurech. A pak také určitě Spomienky z Bradavic od Leti.
A mimo její zdi?
Tak to je snad ještě těžší. Miluju všechno kolem fantasy a sci-fi. Zrovna teď jsem si oblíbila například sérii knih Hraničářův učeň.
Vlastně… přeci… nemám oblíbenou knihu, ale autora. Je to ruský sci-fi a fantasy autor Lukjaněnko. Mám od něj všechny knihy, co vyšly v češtině, a vždy mě zcela pohltí a ohromí.
A poslední otázka bude takováto: Jak trávíš svůj volný čas? Máš ještě chuť si někam zalézt s dobrou knížkou, když vlastně knihy tvoří náplň tvé práce? Nebo dáváš přednost aktivnějším způsobům odpočinku, jako je třeba famfrpál?
Knihy mne nikdy neomrzí. I když mám spousta práce s Honorátkem, knihovnou, výukou, sama se ještě dovzdělávám a mezi mudly mám krytí také jako učitelka, tak minimálně 1-2 knihy měsíčně si stihnu přečíst. Pravda, na ten aktivní odpočinek pak už čas moc nezbývá – zastydí se –
A poté jsem již dopila poslední kapku čaje, který mi byl nabídnut, poděkovala jsem za příjemně strávený čas a Silvi opustila, aby se dál mohla věnovat renovaci knih. A sama jsem zamířila do knihovny, protože tohle povídání mě přímo vybízelo a lákalo slovy „běž si něco přečíst…“
Janel Weil