Dostala jsem speciální propustku na hodinu do Azkabanu. Okamžitě jsem toho využila a navštívila jsem zmijozelskou studentku Kristii Smithovou, studentku prvního ročníku! Chudák, malá a vyděšená je již v Azkabanu držena několik dní a to jen kvůli tomu, že je vyslýchána.
Ahoj Kristie! Jsem ráda, že tě vidím celou a živou, i když tedy musím říci, že jsi dost bledá a pohublá. Osvětli prosím čtenářům, co děláš zde, v Azkabanu.
Ahoj! – zamžourá na ni a je vidět, že toho moc nenaspala – No, svědčím. Proti p. Veldrinovi… Ty jsi o té výpravě neslyšela? – podívá se na ni – Sice jsem jim už asi patnáctkrát vysvětlila, co se v lese stalo, ale asi to nějak nepochopili či co.
Ehm, ano, slyšela, ale přeci jen mi bylo záhadou, co tu děláš ty. Ano, je známé, že mozkomoři jsou trochu… nechápaví. – usměje se – Takže svědčíš, ano? Můžeš nám říci, jak zatím tvůj výslech probíhal? Jak se tu k tobě chovají? I když tato otázka je trochu nevhodná. – přejede očima po neútulné cele –
No, popravdě jsem viděl jen světlo. Ehm, viděla! Toho, kdo mě vyslýchal, jsem neviděla, takže to možná ani nebyl mozkomor. Chovají se tu ke mně o dost hůř než na hradě, ale tak to tady asi chodí. – otočí se ke dveřím, protože se jí zdá, že něco slyší – No, nevím, asi mluvím nějak divně nebo… jinak si to neumím vysvětlit. Ostatní? Jací ostatní?– podiví se –
Ah, ten Azkaban ti očividně nesvědčí, ztrácíš už pojem o svém pohlaví – smutně se podívá na Kris a povzdychne si – No, ve výslechové místnosti bylo více lidí. – pokývá hlavou-
To je mi tedy zacházení! A to jsi nic neprovedla! Každopádně – máš už nějaké zprávy, jak to bude dál s p. Veldrinem a Halmarem?
No, nevím, bystrozoři mi nic říct nechtějí a mozkomoři už vůbec ne. Jedna dobrá duše, radši nejmenovaná, se mi sem snaží nosit noviny a kolejní časopisy, abych měla alespoň trochu přehled o tom, co se děje venku – vyskočí na něco, co připomíná postel, a tiše pozoruje myš, která jí před chvílí proběhla pod nohama –
– pozoruje Kristiino chování – Mhm… takže asi ani nevíš, kdy tě pustí zpátky na hrad?
Ne, ale byla bych ráda, kdyby to bylo alespoň do uzavření termínu, chci si stihnout dodělat úkoly, které jsem ještě nedopsala. – povzdychne si –
– zúčastněně pokývá hlavou – Je mi to jasné. A co vůbec na celou kauzu říkáš? Myslíš, že by měli být p. Veldrin s Halmarem vyloučeni?
– sklopí zrak k zemi – Popravdě nevím, ale na nějakou dobu určitě, ale taky kdo poslouchá jedenáctiletou “holčičku“? Jen ať si s nimi dospělí učiní to, co uznají za vhodné.
Ano, to je takový nepříjemný zvyk dospělých, neposlouchat názory dětí. Dobře, to bude asi vše, stejně už budu muset jít. – nervózně se ohlédne po mozkomorovi, který propluje kolem – Je tu něco, co bys chtěla vzkázat čtenářům?
Snad jen, že pozdravuji všechny, co mám ráda, oni už budou vědět, o koho jde. – pokusí se o úsměv – A doufám, že mě co nejdříve pustí zpátky na hrad.
– vezme si čokoládu – Děkuji. – zamává a zakousne se do ní –
„Jak může satan vymítat satana?“ (Mk 3-23) – Jsem rád, že se celý případ řeší. Ovšem bystrozorské praktiky ve mně nadšení nevzbuzují. Naprosto nechápu, proč jsou nevinní svědkové, a dokonce žalobkyně, zavíráni do Azkabanu, odkud se vracejí s podlomeným zdravím. Výslechy by se měly odehrávat jinde, do Azkabanu patří odsouzení. I vazba obviněných v Azkabanu je na pováženou. Od toho by mělo být Ústředí bystrozorů.
Kristie, doufám, že se brzo vrátíš na hrad!
Kristie je už na svobodě – a dokonce poskytla rozhovor Žlutému Trimelovi. Doufám, že se z těch hrozných zážitků brzy zotaví…
neslýchané – Jsem šokována, co vše je v našem světě možné…