Energie je v dnešních dnech nedostatkovým zbožím, ale proč tomu tak je? To jsem se pokusila vysvětlit svými myšlenkami v krátké úvaze.
Podle mého názoru je to hlavně tím nynějším počasím. Tedy já to tak cítím. Třeba dneska je krásně. Slunce svítí, větřík mírně pofukuje a já sedím v okně s notesem na koleni a v klidu si píši, chytám poslední sluneční paprsky, aby mne ohřály a aby mi alespoň ještě trošku před zimou zlepšily barvu. Tohle jsou ty pěkné dny. Dny, kdy se dobíjíme, kdy jsme plní energie. Dny, kdy v žilách cítíme kolovat krev, kdy víme, že jsme naživu (když to tak přehnaně řeknu). Ale těchto dnů pomalu ubývá. Den se zkracuje a nám s úbytkem sluníčka ubývají i síly.
A právě o tomto se tady bavím, tedy spíše tady píši. Jak máme být plni energie, když ráno vstáváme do školy či práce a je ještě tma a večer, když se vracíme, už je zase tma? A vlastně pořád je tma. I přes den není slunce přes mraky skoro vidět. Nic nás nedobíjí, nic nám nedělá dobře na duši i na těle. Cítíme se slabí, protože vidíme pořád jenom povinnosti a žádné radosti. Skoro nic nás netěší. I ty krásně zbarvené stromy jsou zahaleny v mlhách a v mracích, které visí těsně nad našimi hlavami. Tak co by nám mělo dodávat energii?
Podzim je prostě takový čas. Čas, kdy na všechny přijdou deprese, kdy se všichni jenom trápí a plahočí za svými povinnostmi, aniž by z toho měli nějakou radost. Ale nesmíme zoufat! Za chvilku tu bude zima – a i když má být krutá až ukrutná, alespoň napadne sníh a všechno bude zase vypadat lépe. Bílá peřina přikryje to nehezké a my si pod ní budeme moci představovat vše pěkné, i když to tak třeba není. Takže teď musíme vydržet…
🙂 – krásný článek a myslím si, že kromě uvedených důvodů to může být způsobeno i tím, že v mudlovských školách je čtvrtletní klasifikace, tudíž se i studenti tady na hogu více odhlašují z předmětů. uvítal bych článek, v němž bude vysvětleno, jak máme nakládat s časem, jak si rozdělit úkoly – na dny podle bioritmu – a tak dále 😉