Jak všichni jistě víme, řady zaměstnanců Příčné ulice se před nějakou dobou rozrostly na počet tři. A právě jakožto dinosaurus návrhářských skladů jsem se rozhodla zabrousit právě k slečně Sirael de Gevaudan a oslovit ji jakožto svou novou kolegyni.
Niam:
– zaklepe roztržitě na dveře, po chvíli nakoukne a vstoupí –
Ahoj Siri, měla bys na mě dneska trochu času? Ráda bych ti položila pár otázek. – usměje se na ni mile a zamává papírem –
Sirael:
– odhodí dýni – Jé, Niam, ale jistě! Ráda odpovím na… téměř cokoli…
Niam:
Skvěle!
Jakožto své kolegyně bych se tě ráda optala, jak se ti líbí pozice, kterou nyní na PU zastáváš, a kolektiv, do kterého jsi se dostala.
Sirael:
Líbí velice. Práce je to věru zajímavá, s barvičkami, což byl vždycky můj sen. A pracuji se zajímavými lidmi(?)/vlkodlaky.
Niam:
– změří si ji pohledem – Neříkáš to jen proto, že se ptám já, že ne?
Sirael:
– nasadí nevinný výraz- Ovšem, že ne! – a tiše zabrblá – A už vůbec to neříkám pro případ, že by se to dostalo na veřejnost…
Niam:
Ah, to jsem ráda. Co máš na své práci nejraději a co tě naopak nesnesitelně štve?
Sirael:
Jé, to je těžký. Nejvíc se mi asi líbí, že dělám pokaždý něco jinýho (a pokaždý něco, na co bych fakt sama nepřišla… kam na to ten John chodí?). A nejvíc mě to štve, když nestíhám… což je skoro pořád.
– upije z poháru dýňového džusu a smete pod stůl drobky z dýňového koláče – Nechceš dýni? Nebo máš vlastní?
Niam:
Dýni? Nejsem si jistá, jestli chci dneska ještě něco z dýně. – trochu se oklepe –
Jak vlastně snášíš kolejní objednávky? Jsou pro tebe postrach, nebo je naopak máš ráda?
Sirael:
No, kolejní objednávky zrovna moc nemusím. Poslední dobou se koleje hlavně snažily doplnit počet kolejních předmětů, tak musely honem rychle vymyslet něco, co by bylo originální a zároveň to symbolizovalo kolej. Na některé požadavky jsem zůstala oněměle zírat, a pak jsem začala usilovně přemýšlet, jak to mám sakra udělat. No, snad se předměty líbí a slouží svému účelu. – úsměv –
Niam:
Máš nějaký vysněný předmět, který by sis ráda pořídila?
Sirael:
No, kdybych si mohla vymyslet úúúplně cokoli, chtěla bych luskouna, anebo brnění z luskouních šupin. Ale momentálně toužím po tom posledním plášti, co jsi navrhla. – usměje se –
Niam:
– začne hrát rozpaky – Ach… to mě těší. A teď něco trochu soukromějšího, pokud dovolíš. Jaké preferuješ ponožky?
Sirael:
Bez děr na palci. – rozesměje se –
Niam:
Cintáš si dýňovou šťávu. – suše –
Myslela jsem spíš, jestli preferuješ kotníčkové, nebo máš ráda ty z králičí srsti.
Sirael:
– bezradě se rozhlídne po hůlce, a pak setře loužičku rukávem – Všimla sis, jakou tu mám podlahu? Linoleum se snadno udržuje, ale v ponožkách z králičí srsti bych se brzy připojila k ostatním hogwartským duchům. Jinak mám ponožky buď úplně obyčejné bílé a schované v botách, anebo pruhované podkolenky v tolika kombinacích, aby se mi hodily ke všem tričkům.
Niam:
No každý má jinou úchylku. Když jsme už u toho, na jakou svou úchylku jsi nejvíc pyšná?
Sirael:
Na žádnou nejsu pyšná. Ale dej mi minutku a třeba si vzpomenu na nějakou, která se dá zveřejnit.
Niam:
– uvelebí se v křesle a pozoruje zjevně silně zamyšlenou Sirael, které se pomalu začíná kouřit z hlavy –
Sirael:
Hm, hm… – přemýšlí tak usilovně, jako už dlouho ne –
Niam:
No, necháme to raději být, než si ublížíš. Děkuju ti za tvůj čas a lovu zdar!
Pro Denního věštce Niam i Tirnanog.