Každý redaktor číhá, kde se co zajímavého šustne, aby se tématu mohl chopit a své čtenáře informovat. Nejinak tomu bylo i v případě, kdy nám náš informátor z ministerstva kouzel sdělil informaci, že madam Tirnanog požádala o zapůjčení Obraceče času. Zprvu se tato informace nezdála být povšimnutíhodná, neboť použití Obraceče času je v dnešní době věc všední a nudná, když se každou chvíli nějaký kouzelník vrací do minulosti, aby tam poopravil událost, která by se mohla vyvíjet v jeho lepší prospěch. (Za zmínku stojí snad jen kuriozity, jako např. ta, jež koluje ministerstvem, kdy jistý pan John W. žádal o Obraceč času celkem sedmadvacetkrát, než se mu s jistou dámou podařilo rande bez katastrofálního debaklu a poté o Obraceč času požádal ještě několikrát, aby něco pro něho tak nepravděpodobného jako úspěch mohl prožívat znovu a znovu. Veřejné tajemství je i čtrnáctero vypůjčení Obraceče času jistou Ked L., aby se konečně stala vítězkou konkurzu na zmijozelskou ředitelku, neb se 13x jevilo lepší, aby byl Zmijozel zrušen, než svěřen do péče jí.) Tyto drobné úpravy minulosti dnes nikoho nepřekvapí, natož aby šokovaly a stály za tiskařskou čerň. Výborný reportér však musí mít nos, a když vidí, že žadatel valí na ministerstvo celý pytel zlata s úplatky, a ví, že běžná výše úplatku za zapůjčení Obraceče času je kolem 10 g, vrhne se po senzaci jako Elle po profesorech. Kolega Ulwar takovým vynikajícím reportérem je a zjistil, že madam Tirnanog žádá o povolení k více než třem miliónům!! otáček obraceče!! Madam Tirnanog plánovala navštívit 17.století!!
DV zorganizoval pod názvem „Národ sobě“ finanční sbírku, abychom mohli madam Tirnanog na její cestě minulostí sledovat (omlouváme se všem čtenářům a redaktorům, kteří do sbírky přispěli, za záměrné uvedení v omyl, neboť Národní divadlo se opravdu stavět nebude. Děkujeme zejména řediteli Elénéremu za štědrý příspěvek, ale hlavní roli Merlina si bude muset hledat jinde. Peníze posloužily jako úplatek pro zapůjčení Obraceče času kolegovi Ulwarovi, aby mohl vzniknout tento článek. Za své peníze však můžete využít privilegia přečíst si článek 2x).
Kolega Ulwar tajně následoval madam Tirnanog, která se přemístila na konec 17. stolení do Japonska.
Pohybovala se zde v převleku a to s jistotou jako pravá samurajka. Během svého pobytu fotografovala bohaté dámy v Edu, aby získala materiály pro svou připravovanou kolekci. Model jednoho kimona prodávaného později na PU je dokonce přesnou kopií kimona kurtizán 1.třídy z tzv. jívového světa. Nebudeme sdělovat, o které kimono se jedná, aby to jeho dnešním majitelkám nebylo žinantní. To by ho Anseiola určitě nenosila.
Madam Tirnanog se po několika málo dnech šťastně a spokojeně vrátila do současnosti, zatímco tato chvilička krátká stačila kolegu Ulwarovi k tomu, aby v minulosti ztratil hlavu. Ne, nebyl popraven, zamiloval se. Madam Tirnanog nám tlumočila jeho úmysl v minulosti zůstat a předala nám od něho svatební oznámení:
(překlad oznámení:
SVATBA
Slečna Mišuge Jakovaši a pan B.Ulwar Kanadskij oznamují, že budou 24. dne tohoto měsíce o hodině psa oddáni na rýžovém poli nacházejícím se 2 ri severovýchodně od Mišimy, v provincii Izu.
Slavnostní večeře bude v rjókanu, jež nám laskavě zapůjčí ctihodný pán Semeno Manasaku.)
Ulwar nám rovněž poslal svatební fotografii:
Měli jsme problém chudáka Ulwara s tou samurajskou štětkou poznat (pozn. korektora: myšlen je účes, nikoli nevěsta). Celá naše redakce oceňuje barevné sladění novomanželské dvojice, které bezpochyby je dílem nevěsty, protože Ulwarovi něco takového není podobné. Vzpomínáme na něho, jak chodil po redakci v roztrhaných džínách a v terénu prostě ani na hygienu nebyl čas. Ještě dnes si všichni redaktoři s hrůzou vzpomenou, jak se naštvaná Letitie přiřítila do kanceláře šéfredaktora a řvala na celé kolo, které v kanceláři visí na zdi, aby měli potížisté na co řvát, když šéfredaktor není ve své kanceláři. Pokud je přítomen, lze alternativně řvát i na plné kule. Letitia tenkrát řvala, že už toho má dost, ať Filius s Ulwákem něco udělá, že je cítit jako ťava. Chudák Ulwar už se asi nikdy nedozví, že ťava není pánský deodorant, jak se celou dobu domníval, a že díky tomu tedy nemělo smysl laškovně pomrkávat na Letitii. Přes to všechno celá redakce Ulwara oplakává jako vlastního otce, bratra či syna – dle věku redaktorek. Mintaka Orionis např. chodí po redakci zdrcena „vždyť on byl jako můj vlastní bratr“ a dodává, že vlastně ještě lepší, protože kdyby se ztratil Filius, zdědila by práva šéfredaktora, což by jí bohatě vynahradilo Filovu ztrátu.
Závěrem lze říci, že Asijská kolekce, která se v dnech nedávných objevila na pultech PU, příšla DV velmi draho. Pan Kanadskij byl vynikajícím reportérem a vedení DV zvažuje podání žaloby o náhradu škody u madam Tirnanog za hloupé nápady, případně požadovat uvěznění jejího nadřízeného, který ani neštěkne, když jeho podřízené napadají kraviny.
Sluší se novomanželům popřát hodně štěstí s pokojenosti, avšak měl-li Ulwar takové manželství, již nikdy se nevrátil. Ale přát mu něco špatného, ač jedině v tom tkví naděje jeho návratu, nemůžeme. Můžeme se jen pokusit nalákat ho zpět tím, že i zde jsou krásné ženy v asijském stylu a (mezi námi děvčaty) pěknější než Mišuge.
Ulware, měli jsme tě rádi, vrať se či odpočívej sladce.
Žhavé novinky z ohnivého pera.
Opuštěná Mystifikace Fabulantová
– Skvělé. ;-D Už mi to začínalo chybět. =D
– jůů 😀 skvělý, pobavila jsem se! :)))
– Heh 😀 dobrý článek 😀 nejvíc mě pobavilo: “Nebudeme sdělovat, o které kimono se jedná, aby to jeho dnešním majitelkám nebylo žinantní. To by ho Anseiola určitě nenosila“ :D:D:D
– Úžasná reportáž ako vždy. Ďakujem za spríjemnenie dňa
– Takhle jsem se dlouho nezasmála, děkuju za skvělý článek ;D
– áá, parádní :DD
– Slečna Mystifikace to tentokrát vystihla 😀
:-DDD – :-DDDDDDDDDDDDDDDDDDDd
Hm – To jsou mi novinky. Musím si to rychle napsat do bonzobločku!!
Díky za nové informace 🙂