O postu primuse s Freddym Reddym

Vítejte u série, která se zaměřuje na hradní primuse všech čtyř kolejí. Postupně si je představíme, zjistíme, kým jsou a jaké mají cíle; možná se nám díky tomu podaří pochopit, kdo se skrývá pod postavičkami, které běžně míjíme na chodbách hradu. Zbývají nám poslední dvě jména, přičemž přednost tentokrát dostane jediný muž, který na své hrudi zná tíhu zlatého odznaku.

Primus je student, který byl pověřen největší zodpovědností, protože je ze studentů nejvýše postaven, a to nejen v rámci koleje, nýbrž v podstatě mezi všemi studenty bez ohledu na barvu. Jeho úkolem je podílet se na chodu koleje, na což dohlíží společně s kolejním ředitelem, kterému je podřízen, a s prefekty, kterým by měl jít příkladem. Primus přiděluje heslo do kolejní zasedačky a často je čistě na něm, kdo všechno do ní má a nemá přístup. Zároveň je členem Studentské rady, která může komunikovat s vedením školy. Pokud někdo porušuje školní řád, má možnost ho vykopnout do Hanibalova jezera až na 30 minut, a to včetně prefektů, nikoliv však ostatních primusů. Primus může být pouze člověk studující 1. až 7. ročník, složením zkoušky OVCE a přechodem do rozšiřujícího studia o tuto pravomoc přichází.

Kdo je Freddy Reddy?
Mrzimorský student, který se na hradě poprvé objevil v roce 2018. Opakoval hned svůj první ročník, přičemž při druhém pokusu o postoupení do dalšího už na hrudi měl stříbrný odznak prefekta. O rok později, tedy na začátku Zimy 2020, povýšil na primuse žluté koleje. Třináctiletý Freddy je také famfrpálovým hráčem, na postu odrážeče má již 14. úroveň. Cizí mu není ani psaní článků do Žlutého Trimela, známý je také svou účastí na srazech. Mezi aktuálními nositeli zlatého odznaku je na hradě nejkratší dobu, proto je výčet jeho úspěchů logicky kratší. Přesto vyhrál nováčkovskou soutěž Mrzimoru, která se nazývá Cesta za pokladem. Také byl za kolejní noviny nominován na novinářský debut roku 2018.

---

Denní věštec: Krásný večer, pane Freddy. – věnuje úsměv mrzimorskému primusovi a přisune před sebe šálek čaje – Předně vám chci poděkovat, že jste souhlasil s rozhovorem. Mám svolení začít? – upře na něj pohled –

Freddy Reddy: – objedná si máslový ležák – Dobrý večer, slečno. Můžeme začít. – souhlasně zakýve a usměje se –

Denní věštec: Jste sice primus teprve krátce, nelze však říci, že by lidé na hradě nevnímali vaše působení. Jaké byly vaše pocity, když vám byl zlatý odznak nabídnut? A jak se změnily, když jste se stal primusem oficiálně? – nadšeně se usměje –

Freddy Reddy: Jestli mohu… – podívá se na slečnu tázavě –, tak já bych začal u té prefektské pozice, kterou jsem také dostal nedávno. Ono to totiž navazuje.

Denní věštec: – přikývne – Začněte klidně tím, co je vám milé. K prefektovi bychom se stejně brzy dostali. Pokud něco nezmíníte, jistě se doptám. – lišácky mrkne –

Freddy Reddy: Prefektský odznak mi byl totiž nabídnut ke konci prvního ročníku. A přišel jsem k němu jako slepý k houslím. Já byl aktivní především na začátku roku, poté jsem trochu polevil, což se promítlo i na mých studijních výsledcích. Ke konci roku jsem byl opět aktivnější. Nicméně s takovýmhle prvním ročníkem na triku to pro mě byl opravdu šok, když za mnou přišla naše primuska Mischel Binghum a položila mi jednoduchou otázku: „Chceš být prefekt?“ Nejprve mě napadlo, zda se nejedná o vtip, ale její upřený pohled na mě byl zcela vážný. Řekl jsem, že si nejsem jistý, zda je to nejlepší nápad. Když mě však ujistila, že ano, tak jsem se tedy rozhodl tuto pozici přijmout. – pousměje se – Jistě uznáte, že taková nabídka by každého zahřála u srdce. Nicméně už během následujícího roku, tedy mého prvního roku se stříbrným odznakem, mi bylo naznačeno, že Mischel bude na primusovi končit a že se mě tedy snaží vychovat přímo na pozici primuse. Tedy zde se dostávám k těm pocitům, když mi byla pozice poprvé nabídnuta. Bylo to očekávané. Ale co musím říci, že když mi byla pozice předána oficiálně, tak i když to bylo předem domluvené, tak teprve se zlatým odznakem jsem si uvědomil, jaká zodpovědnost to doopravdy je.

Denní věštec: Dobrá, navážeme bývalou primuskou… –usměje se – Abyste se stal primusem, musela funkci složit vaše předchůdkyně Mischel Binghum. Jak jste její působení vnímal, když jste byl ještě prefekt? Chcete na ni při vašem působení navazovat, nebo jste spíše člověk, který při vykonávání funkce jde svou vlastní cestou?

Freddy Reddy: No, jelikož jsem na Hogu teprve krátce, tak nemohu hodnotit Mischel ani celé předchozí vedení za celou dobu jejich působení. Nicméně když si živě vzpomenu na své první týdny v naší koleji, tak Mischel pro mě byla vždy člověk, který byl vidět. Byla strašně hodná, aktivní a především mi pomohla se zde na hradě rozkoukat. – vzpomíná na své první hloupé dotazy a trochu se zastydí – Poté, když jsem byl již na pozici prefekta, a tedy s Mischel spolupracoval přímo, tak jsem z ní měl vždy takový pocit jistoty. Věděl jsem, že cokoliv by bylo potřeba vyřešit, tak ona to zvládne. Nicméně poté si její mudlovský život vybral svou daň a neměla během předchozího roku již tolik času, kolik by na Hog mít chtěla. Všechno jsme tedy většinou řešili s madam Orestou a Eivli. Co se týče vykonávání funkce jako takové, tak si myslím, že jsem spíše člověk, který jde vlastní cestou a nebojím se zavést něco nového. Nicméně ve spoustě věcí mi Mischel pomohla a ukázala, jak fungují, takže to neznamená, že její rady vytěsním. Naopak. Nejlepší se mi zdá takový zlatý střed, tedy nebát se přijít s něčím novým, ale pamatovat na tradice, na již zaběhlé a vyzkoušené věci. Doufám, že mi rozumíte. – usměje se –

Denní věštec: – přikývne s úsměvem – Rozumím, sama jsem si v každé funkci hledala vlastní cestu, ale nezapomínala na ty, co už byly prošlapané. – zapíše si jeho odpověď a napije se čaje – Ve vedení Mrzimoru jste dříve byl, jak jsme už zmínili, prefektem. Dokážete už teď říci, který z oněch dvou postů, které jste vykonával, vám sedí více? Jaký mezi nimi vnímáte rozdíl, když jste měl možnost si oba vyzkoušet?

Freddy Reddy: Jelikož jsem na pozici primuse opravdu krátce, tak si netroufám odhadnout, zda mi tato pozice sedí více než ta prefektská. Myslím, že to ukážou následující měsíce, až začne nový školní rok a bude zapotřebí začít fungovat na 120 %. Nyní přes prázdniny stačí jen těch 100 %. – usměje se a usrkne z máslového ležáku – Já upřímně doufám, že to bude právě ta se zlatým odznakem, když jsem se rozhodl ji přijmout. Kdyby o sobě totiž člověk pochyboval, tak primus je právě ta pozice, kde by si měl říci „stop, tady bych se už měl zastavit a přenechat to někomu vhodnějšímu“. Doufám, že to nevyzní moc egoisticky, ale já mám vážně rád výzvy, a to je také důvod, proč jsem do toho šel. Mezi primusem a prefekty vnímám jeden hlavní rozdíl, který jsem již nakousl. Tedy že prefekti by měli ve svém primusovi cítit jistotu. Pokud je nějaký problém, se kterým si neví rady, tak jim primus sám, případně po poradě s madam kolejní, poradí. Takže ta zodpovědnost je obrovská. Na druhou stranu si myslím, že pokud má prefekt skvělé nápady a připomínky, vždy dostane prostor se prosadit, takže v tomto ohledu to zase takový rozdíl není.

Denní věštec: Rozdíly mezi oběma posty jsme si už pověděli, teď bych se však ráda optala, ačkoliv jsme do toho již zaběhli, kdo přesně podle vás je primus. Jaká je náplň jeho práce, na co všechno musí myslet, jaké by měl mít osobnostní a povahové rysy? – věnuje mu povzbudivý úsměv – A myslíte si, že vy sám jste vhodným kandidátem na vykonávání této funkce?

Freddy Reddy: – pije z máslového ležáku a zaskočí mu – Tak tohle je velmi ošemetná otázka, slečno. – nadechne se a pokračuje – Primus je podle mého názoru pozice, která vyžaduje hned několik vlastností. Jednou z nich je zcela jistě cílevědomost. Tedy, primus by měl mít jasnou vizi, jak s touto pozicí naloží. Přece jenom se z velké části podílí na chodu a směřování celé koleje a má možnost spoustu věcí změnit, zlepšit, ale bohužel také pokazit a doplatí na to celá kolej. Dále si myslím, že by to měl být člověk sebejistý, což se trochu prolíná s tou cílevědomostí. Tedy měl by si věřit, být přesvědčený o tom, že to, co dělá, je správně. Na to však navazují další dvě vlastnosti, kterými jsou sebekritika a otevřenost. Primus by měl umět přiznat vlastní chybu a měl by si všímat vlastních nedostatků. Měl by také přijmout kritiku od ostatních. To, že s vámi nebude spousta lidí souhlasit, to už je z principu této funkce téměř nevyhnutelné a primus by se měl s tím umět vypořádat. Nicméně měl by také umět rozlišit vážnost dané situace a vědět, kdy skončit. Víte, co se říká, co vás nezabije, to vás posílí, ale vše má své hranice. – na chvíli se odmlčí a zamyslí se – Jestli si myslím, že sám jsem vhodným kandidátem? Já doufám, že ano. Mám svou vizi, chci kolej změnit, protože to potřebuje, chci, abychom měli úspěšnou budoucnost. Také však chci naslouchat ostatním, chci, aby se mnou komunikovali otevřeně a nebáli se říci, co je tíží nebo co dělám špatně. A na závěr, pokud bude kritiky mnoho a dojdu k názoru, že už nemám koleji co nabídnout nebo že to dělám špatně, tak přenechám svou pozici někomu dalšímu.

Denní věštec: – spokojeně se na něj zahledí a připraví si další otázku – Jste momentálně jediný z primusů, který neobdržel řád kolejního zakladatele, ve vašem případě se jedná o řád Helgy z Mrzimoru. Nemrzí vás to?

Freddy Reddy: Rozhodně mě to nemrzí. Naopak. Jsem rád, že v koleji jsou stále lidé, kteří si tu cenu zaslouží více. Za co bych ji vlastně já měl dostat? Za to, že jsem v prvním ročníku propadl, nebo že jsem byl jeden rok prefekt? To doopravdy nestačí. Já vám řeknu na rovinu, že dostat jednoho krásného dne Helgu by mě nesmírně potěšilo, ale rád bych ji dostal za něco, za co si ji zasloužím, protože jinak bych si jí ani nemohl vážit. Cena zakladatele koleje je v rukou kolejního ředitele, s tím nikdo nic neudělá, ale pokud bych do toho mohl madam alespoň trochu kecat, tak kdyby ji náhodou někdy napadlo mi cenu udělit, tak ať mi to sdělí předem, a já jí vždy vyjmenuji 1 až 2 lidi, kteří by ji měli dostat spíše. Pro mě je důležité v koleji zanechat nějakou stopu, změnit ji k lepšímu, to je ta pravá odměna. Zvěčnit se v síni slávy Helgou je už jenom taková třešnička na dortu, se kterou by se mi usínalo úplně stejně jako bez ní.

Denní věštec: – spokojeně se jí zablýskne v očích – Neustále narážíme na váš ročník a na váš věk. Tak tedy… momentálně se na hradě nacházíte ve 2. ročníku, ačkoliv je vám 13 let, znamená to tedy, že když jste dostal post prefekta, byl jste stále prvák, který navíc propadl. Nebyla to vaše nevýhoda a nemrzí vás to? – zahledí se na něj zkoumavě –

Freddy Reddy: Tak určitěěě… – vzpomene si na mudlovské mistrovství světa v hokeji a zasměje se vlastnímu vtipu – Ne, teď vážně. Mrzí mě to. Ale ne kvůli mně samotnému, ale protože to nedělá dobrou pověst Mrzimoru. Nejednou jsem se setkal s názorem, že být v prváku prefekt nebo ve druháku primus je prostě nevídané. V koleji je to nějak domluvené a myslím, že mě všichni vzali takového, jaký jsem. Ale mimo kolej to určitě nedělá hezký obrázek. Kvůli tomu je na mě i trochu nátlak, aby se taková situace už neopakovala. Tedy propadnout nepřipadá v úvahu. – vzpomene si na slova madam Oresty – Ono vlastně znovu nepropadnout byla i podmínka pro dostání zlatého odznaku. – zasměje se –

Denní věštec: – zaujatě se na něj zahledí – To je zajímavá podmínka. Pokud tedy budu předpokládat, že každý rok úspěšně ukončíte, mohl byste být primus celkem 6 školních let, než byste skládal OVCE. Máte v plánu si zlatý odznak nechat, dokud vám to systém povolí, nebo je tolik let příliš a budete chtít odznak předat dříve?

Freddy Reddy: Na tuto otázku se odpovídá těžko. Jak jsem již zmínil při dotazu na vlastnosti primuse, tak bych měl ve správný moment poznat, že už to stačilo, a z funkce odejít. Kdy to ale bude, to vám neřeknu, protože to netuším. Může to být klidně za rok, ale také za 6 let. Pokud se objeví někdo, kdo bude moci nabídnout opět něco nového a bude mít svou vlastní vizi, tak velmi rád z funkce odejdu a přenechám žezlo. Nicméně bych také velice nerad byl přechodným primusem a zahříval odznak do první možnosti, která se naskytne. V první řadě je třeba si uvědomit, že jedním ze základních pilířů úspěchu je stabilní vedení. Pokud se s pozicemi hýbe moc často, nedělá to dobrotu. – dodá –

Denní věštec: – kývne, že chápe – Myslíte si, že primus se musí podílet na všech aktivitách koleje? Ptám se konkrétně například na famfrpál, ve kterém máte mnoho úrovní třeba na odrážeči. – usměje se – Je dle vás důležité, aby se primus účastnil všeho, do čeho se zapojuje kolej jako celek?

Freddy Reddy: Nemyslím si, že se to dá generalizovat a považovat za dogma, že primus musí pracovat na všech frontách a dělat úplně všechno. To rozhodně ne. Já jsem však přesvědčený o tom, že pokud se budu do koleje běžně zapojovat, půjdu příkladem ostatním. Tedy pokud je nějaká soutěž, sám se zúčastním. Pokud chceme v koleji naplnit naši pokladničku, měl bych sám přispět. Pokud budeme chtít získat pohár, měl bych si sám zapsat nadstandardní počet předmětů. Pokud budeme chtít něčeho dosáhnout i ve famfrpálu… – dodá vsuvku – …a to vězte, že chceme!!!… – pokračuje – …tak bych se měl sám zapojit. Tedy vydal jsem se cestou, kde věřím, že když budu fungovat normálně a aktivně se zapojovat do kolejních aktivit, budu moci více ostatní motivovat k tomu, aby tak činili také.

Denní věštec: – uculí se při jeho slovech plných nadšení – Kolik času na hradě musíte denně strávit, abyste byl spokojený s tím, jak plníte svou funkci, a zároveň si užil i hradní oblasti, které s kolejí nesouvisí, například soutěže nebo nakupování na Příčné ulici? Je tento čas dle vás adekvátní k tomu, že se pohybujeme ve fiktivní realitě, je ho příliš, nebo je ho dokonce málo?

Freddy Reddy: No, soutěže já plním pravidelně. Beru to už jako takovou povinnost, protože se jedná o nejlepší možnost, jak na hradě vydělávat. Bez nich to jde velice těžko. Naopak nakupování na Příčné ulici jde zcela mimo mě. Naprosto rozumím tomu, že slečny se v tom vyžívají, plní své šatníky novými kolekcemi a pak tráví celé večery vybíráním šatů na slavnost. Já si naposledy koupil něco před 2 měsíci před závěrečnou slavností, protože mě donutila naše Helen, abychom k sobě na plese ladili. – zasměje se – Jinak peníze raději věnuji koleji, odměnám za soutěže či na zápis předmětů. Jinak co se týče obecně času stráveného na hradě, asi na to bude mít každý trochu jiný názor. Pro někoho to je hra a ztráta času. Tedy bude mu stačit se přihlásit jednou denně na pár minut. Primus by měl ale na hradě trávit času více. Je důležité, aby měl přehled o veškerém dění jak v koleji, tak na hradě celkově. Patří to k té zodpovědnosti. – lokne si ležáku – Já jsem osobně vždy hrozně rád hrával počítačové hry. Bavily mě všemožné onlinovky, trávil jsem na tom místy opravdu spoustu času. Od chvíle, kdy jsem převzal stříbrný odznak, tak mě ta chuť na jiné hry přešla. Raději se podívám na Hog, pokecám s lidmi U Tří košťat, ve Velké síni, v kolejní místnosti. Považuji Hog za velmi povedený projekt a především za hru, která má smysl. Toho času stráveného tady mně není líto tak, jako u jiných her. Hog je skvělý vzdělávací projekt, kde můžeme nalézt nové přátele a který ovlivní do jisté míry i náš osobní život, pokud ho necháme do něj pustit. Já jsem nechal. Ale naprosto rozumím i těm, kteří tyto dva světy rozlišují a nechtějí je kombinovat.

Denní věštec: – s úsměvem znovu přikývne hezké odpovědi – Na základě čeho vybíráte členy mrzimorské zasedačky? – zbystří –

Freddy Reddy: Tak výběr členů do zasedačky je především na základě diskuze s ostatními stávajícími členy. Vždy je třeba se poradit navzájem. Nicméně rozlišil bych to na dva případy. Jedním z nich jsou členové, kteří mají v koleji již něco za sebou. Mají zkušenost například z vedení nebo se angažovali při různých akcích. Tedy lidi, kterých si vážíme pro to, co udělali, a jejich názor je pro nás tak velice důležitý. Tedy naposledy to byla právě Mischel, u které jsem chtěl, aby v zasedačce zůstala. Tím druhým případem jsou nováčci nebo lidé, ve kterých spatřujeme jistý potenciál. Je potřeba myslet stále na budoucnost koleje a snažit se neuzavřít před ostatními jezevci. Každý rok pečlivě sledujeme nováčky, kteří jsou aktivní, a dáme jim možnost se prosadit, jelikož jsou to právě oni, kdo jednou kolej převezmou a budou pokračovat v našich šlépějích. Aktuálně posledním takovým je u nás Daniela Dark Wolf. Strašně pozitivní holčina, která rozdává optimismus všem kolem sebe a kam šlápne, tam tráva deset let roste dvakrát rychleji.

Denní věštec: – zatváří se spokojeně a vytáhne další otázku – Z čeho máte jako primus největší obavy?

Freddy Reddy: Uf. No. – opět se nadechne a promyslí svou odpověď – Mám obavy z toho, že kolej zklamu. Že jako primus selžu a Mrzimor na to doplatí. Samozřejmě, že si věřím a jsem přesvědčený, že se mi bude dařit, ale stejně si tím nemohu být nikdy naprosto jistý. Víte, já jsem vůbec netušil, do jaké koleje mě klobouk rozřadí. Vyšel na mě Mrzimor a beru to trochu jako osud. Za ty 2 roky mi Mrzimor přirostl k srdci a já tu kolej i se všemi jezevci prostě miluji. Záleží mi na tom, aby kolej fungovala, abychom se odrazili ode dna a byli úspěšní. Moc rád bych jednou nad hlavu pozvedl školní a famfrpálový pohár. Nemusí to být vyloženě za mého primusování, ale chtěl bych se toho dočkat jako student. Kdyby se to nepovedlo, asi bych to považoval za osobní selhání.

Denní věštec: Na co byste se tedy v koleji především chtěl zaměřit? A pokud byste měl vybrat jedinou věc, které se do budoucna budete věnovat, jaká by to byla? – usměje se na pana Freddyho –

Freddy Reddy: To je opět velice náročná otázka. Jak jsem již zmínil, velice rád bych zůstal všestranný a věnoval se všemu, co mi čas a možnosti povolí. Nicméně pokud bych měl doopravdy vybrat jen jednu věc a té se věnovat, tak by to byla atmosféra v naší koleji. Myslím si, že je to takové veřejné tajemství, že v Mrzimoru si ne zrovna všichni padají navzájem do náruče. Vnímám to jako dost zásadní problém, protože nás to v jistých mezích neuvěřitelně brzdí. Pokud budeme každý rok řešit interní problémy a vztahy v koleji, nebudeme mít nikdy pořádně prostor pro rozvoj koleje a naše snaha, ačkoliv bude maximální, tak nebude tolik efektivní. Tohle je poslední dobou velmi citlivé téma, které trápí mě i celou naši kolej. Proto se také jedná o velmi důležitou část mé vize, tedy narovnat atmosféru, dokázat ten kolektiv sjednotit a naučit jej pracovat jako tým a především se navzájem respektovat. – povzdychne si – Merline, jak moc bych si toto přál.

Denní věštec: – věnuje panu Freddymu pohled – Vaši otevřenost skutečně oceňuji. – tiše se napije čaje, než vytáhne další otázku – Protože se blíží nový školní rok, zajímalo by mě rovněž, jaké cíle si do něj kladete. Čeho by chtěl v Zimě 2020 Mrzimor dosáhnout? Bude se snažit o famfrpálový pohár, pokusí se vzít Havraspáru ten školní, nebo budete chtít pracovat na úplně něčem jiném?

Freddy Reddy: – nasadí vážný výraz – Slečno, velmi oceňuji, že se vám zamlouvá má otevřenost, ale paradoxně vás budu muset náhle zklamat. To, na čem bych rád v koleji v následujících letech obecně zapracoval, jsem již zmínil, ale bohužel vám neřeknu, jaké cíle konkrétně si Mrzimor stanoví na rok následující. Tedy mohu to říci popravdě, že zatím ještě není vše rozhodnuto, ale i kdyby bylo, tak bych to neřekl. Myslím si, že jsou jisté věci, které by měly zůstat v koleji a mělo by to být takové tajemství. Existují jistá vodítka, že Mrzimor pojede na body, když v uplynulém roce naše konto ztloustlo o 500 krásných galeonů, ale zároveň to není věc jistá, poněvadž v tom nemá jasno ani samotné vedení a oficiálně jsme si nic zatím neřekli. Takže budeme pracovat na té atmosféře, budeme pracovat na koleji jako celku, na tom, abychom se zlepšili, na tom, aby si již nikdo nedovolil říci, že „s Mrzimorem se nepočítá“, a na tom, abychom jednou přistřihli havranům pírka, hadům ocas a lvům hřívu. Nicméně jestli budeme bojovat o pohár, nebo si ještě dáme lážo plážo, ze mě nedostanete, ani kdybyste mě natáhla na skřipec. – zamyslí se – No, možná kdybyste mě chvíli drbala na zádech, tak bych vám to potom pošeptal mimo záznam. – zasměje se –

Denní věštec: Mimo záznam? – rozesměje se a každé slovo si se zaujetím zapisuje – Já už s tou informací příliš nenaložím, jsem teď neutrální. – zatahá za fialový rukáv hábitu – Takže asi dál… Jak vnímáte postavení Mrzimoru na hradě? Patří podle vás mezi úspěšné koleje na poli bodů, famfrpálu a dalších oblastí, či nikoliv a ještě musí zabrat?

Freddy Reddy: Ne. Nepatří mezi úspěšné koleje a neskutečně mě to bolí, když to takhle říkám na rovinu. Doufám, že po těchto slovech nedostanu v kolejce za uši, především od naší svérázné madam kolejní. Ale měli bychom si to říci tak, jak to je, a nic nepředstírat. – nakoukne do síně slávy – Naše kolej má „pouhé“ 3 školní poháry. Zmijozel 7, Havraspár 8 a Nebelvír dokonce 12. My máme 3. Ty 3 historické úspěchy jsou naprosto fantastické a jeden z nich přišel dokonce nedávno. Ale v celkovém měřítku je to špatné. Chtěl bych, aby Mrzimor zapomněl na tradiční motto „navždy druzí“ a ukázal všem ostatním, že je to plnohodnotná kolej, která si jde cílevědomě za svým úspěchem. Víte, já měl vždy sportovní povahu a chtěl jsem hrozně vyhrávat. Umět se vypořádat s prohrou je samozřejmě strašně důležité, ale zároveň by to nemělo kolej demotivovat a měla by se z toho naopak poučit a získat ještě větší motivaci pro získání onoho úspěchu. Famfrpál… no, to je taky kapitola sama o sobě. Pohár z tohoto fantastického kouzelnického sportu nemáme ještě ani jeden. Tento rok jsme ho měli na dosah a rozhodl počet vstřelených gólů, což mě neuvěřitelně mrzí, protože bychom si ho zasloužili. Jenny, naše teď už bývalá kapitánka, odvedla na své pozici úžasnou práci a je to vidět. Opět se však nesmíme kvůli tomu demotivovat, ale měli bychom naopak ještě více zabrat. Věřím, že to jednou přijde. Ale abych tady svou vlastní kolej jenom nekritizoval, tak musím říci, že v jedné věci vyniká. Každá osoba, každý student spjatý s Mrzimorem je výjimečný. Dokázal bych z fleku tady vyjmenovat každého aktivního jezevce a přesně říci, proč zrovna on je jedinečný a najít jeho pozitivní vlastnosti. Připadá mi, že máme kolej plnou silných osobností, ale je potřeba zapracovat na té týmové práci. Huff huff! – usměje se –

Denní věštec: Ráda bych teď pár otázkami na závěr přešla k obecnějším tématům. Otázky byly ve stejném změní položeny všem primusům. – vymění si pergameny před sebou – Vnímáte proměny hradu, pane Freddy? Jak se na ně díváte? Vedou novinky, které se v poslední době dějí, spíše k lepšímu, nebo k horšímu? Myslíte si, že hrad má před sebou ještě dlouhou budoucnost, nebo spěje ke svému konci?

Freddy Reddy: Myslím si, že Hogwarts.cz je úžasný a specifický projekt, který rozhodně budoucnost má. Netuším, jak moc funguje nějaká „reklama“, protože jsem se na něj dostal asi jako většina na doporučení. Kdyby se ale zapracovalo na té reklamě, můžeme jistě počítat s větší účastí a větším tlakem na rozvoj celého projektu. Minulý rok jsem dokonce hrad sdílel na své facebookové skupině o počítačové hře a fotbalovém simulátoru FIFA s 20 000 fanoušky. Příspěvek dostal pár lajků a pár výsměchů, ale myslím si, že pár lidí tu možná hrát začalo. Taková placená reklama třeba právě na facebooku se zaměřením na fanoušky Harryho Pottera, nebo se vetřít do nějakých článků na herních portálech… určitě by to bylo pro budoucnost hradu dobré. Jinak k těm změnám. Opět narážím na svou osobní nevýhodu, tedy délku pobytu zde na hradě. Nemohu tedy přímo hodnotit změny, poněvadž spousta pro mě ani změnami není. Vím, že jednou z takových obrovských změn byl famfrpál, ale ten starý jsem nikdy nezažil. Myslím si, že sem tam nějaká pozitivní změna přijde, ale že by jich bylo hodně, to zase ne. Jsem rád, že jsem se letos zúčastnil výjezdního semináře do Honorova a mohl se tak osobně zúčastnit tradičního konkláve. Je skvělé, že pan ředitel takto každoročně naslouchá všem studentům. Ještě bych tedy rád uvedl, že letos jsem si všiml, že dochází k poměrně velkým proměnám na školních pozicích, ať už na místě inspektora výuky, kolejních ředitelů, knihovníka nebo správce Příčné ulice. Doufám, že tyto změny povedou k lepšímu a aktivnějšímu vedení školy.

Denní věštec: Je něco, co vám na pozemcích školy opravdu chybí, a přál byste si, aby se to změnilo? – věnuje mu zadumaný pohled –

Freddy Reddy: Mám takovou představu o jednom systému, který, kdyby se zavedl, mohl by být skvělý, ale netuším, jak moc je to reálné. Bylo by fantastické mít možnost používat kouzla, jakože opravdu kouzla ze světa Harryho Pottera a interagovat s prostředím, které hrad nabízí. Jistě by to znamenalo nemalé čarostavitelské úpravy, ale není to nic nereálného. Stačila by na to ze začátku primitivní logika. Tedy mít na každém specifickém místě na hradě možnost použít kouzla jako například *ACCIO*, *LUMOS*, *NOX*, *AQUAMENTI*, *ARANIA SORTIA*, a tím i více ovlivnit RPG. Tedy nekouzlit jen v soubojovém klubu a případně pomocí kouzelných slovíček volat dýně, sněhové koule a tak dále. Tohle je však všechno jenom taková moje naivní představa a dost možná nereálná. Jen když si to představím, mohlo by to být fajn. – usměje se –

Denní věštec: – přikývne a zapíše si vše tak čitelně, aby to mohla předat čtenářům – Co naopak přebývá, je dle vás úplně zbytečné a hradu by prospělo, kdyby to úplně zmizelo? Může jít o cokoliv… klidně o Denní věštec. – uculí se –

Freddy Reddy: Hmm. – dumá – Co přebývá? Nad tím jsem nikdy nepřemýšlel. Myslím si, že poměrně zbytečný je tu Starý kumbál, na jehož smysl jsem stále nepřišel. Domnívám se, že kdysi někdo zmiňoval, že se dříve používal k nějaké hře, ale teď je prakticky k ničemu. Když tam vidím to Zrcadlo z Erisennu, tak mě napadá, že by se do něj dalo podívat a ono by nám mohlo ukázat něco zajímavého.

Denní věštec: – zamyšleně si lokne čaje – Dokázal byste z hlavy vyjmenovat pár lidí bez ohledu na barvu hábitu, kteří dle vás v posledních měsících táhnou hrad nahoru a nejvíce se zasluhují o to, aby fungoval?

Freddy Reddy: První jméno, které mě takto napadne, je Zpytlehněv Zďáblíkov. A je to z jednoho prostého důvodu. On tu hru, jako takovou, tedy Hog, hraje naprosto fantasticky. Má jistou osobnost, které se drží. Má specifický a inteligentní smysl pro humor, jeho články jsou úžasné a má také zásluhy na kreslení kolejních předmětů a oblečení na Příčnou ulici. Ačkoliv jsem s ním prohodil doteď jen pár slov, tak se dá říci, že je jedním z nejaktivnějších a nejviditelnějších studentů na hradě. Dále bych rád zmínil pana profesora Tadäuse a novopečenou profesorku Andy. Oba mají skvělé, poutavé a zábavné předměty a především jejich zpětná vazba na úkoly je rozsáhlá a na člověka to působí, že je opravdu četli. – usměje se – Nevšimnout si nelze také jména Hekatea Centaurix, jejíž hymny a zástavy téměř každý rok pravidelně vyhrávají. Poděkování také patří Silvii Honorové, která si každý rok pozve do svého domu partu bláznů, kteří mávají s hůlkama a zuřivě běhají po Honorově a hledají mozkomory. Je to těžké, asi bych ještě zvládl vyjmenovat další 2 až 3 lidi, ale tihle byli první, kteří mě napadli.

Denní věštec: – mimoděk pohlédne na hodinky a vytřeští oči – Čas nás tlačí, máme ho už jen na poslední otázku. Vám se ale nejspíš uleví! – zasměje se – Co nejlepšího vám náš hrad dal a proč se na něj vracíte den co den rád?

Freddy Reddy: – setře si pot z čela, dopije máslový ležák a vrhne se na poslední odpověď – Hrad mi pomohl poznat spoustu nových přátel a skvělých lidí. Už před rokem jsem neváhal a zúčastnil se hned prvního srazu, který se uspořádal za tu chvíli, co jsem byl na hradě. Člověk se tady může seznámit s lidmi z velmi širokého spektra, změnit pohled na svět a začít vnímat a více respektovat rozdíly mezi lidmi. Jde o to, že jako mudlovský student znám především své spolužáky, tedy lidi s podobnými zájmy a názory a ze stejné lokality, kde bydlím, ale tady je to úplně něco jiného. Je to skvělá škola života, která vás nenaučí jenom kouzlit, míchat lektvary a získat nějaké právní kouzelnické minimum. Člověk se tady naučí pracovat s cizími lidmi, osvojí si psaní a vyjadřování. – ušklíbne se – I když u mě to moc nejspíš nepomohlo. Prostě Hog má své kouzlo v tom, že dokáže člověku něco nabídnout, ať už je v jakékoliv věkové kategorii.

Denní věštec: – věnuje panu Freddymu poslední úsměv – Moc vám děkuji za rozhovor i za veškeré vaše odpovědi. Přeji vám, ať zažíváte jen to krásné ve funkci primuse a ať je Mrzimor spokojený pod vaším vedením!

Freddy Reddy: Slečno, i já vám velice děkuji za příjemně strávený večer. Byla to skvělá zkušenost a přeji vám mnoho úspěchů ve vaší šéfredaktorské kariéře.

To byl Freddy Reddy, primus, který mě zaujal svou upřímností a poskytl mi nejobsáhlejší rozhovor z celé série. Není pochyb o tom, že má potenciál, který může v Mrzimoru využít. Nezbývá tedy než doufat, že svou energii upře směrem, díky kterému na něj bude moct být jeho kolej i nadále hrdá.

Pro Denní věštec
Narcisse Cinerea