Sedmý hřích

| Vydáno:



Nebývá zvykem, aby kterýkoliv tisk psal článek o svém šéfredaktorovi, ale situace posledních dní tuto nezvyklost jistě vysvětluje. Je to již několik dní, co se výrazným způsobem změnilo chování Fila Orionise. V redakci téměř není přítomen, a pokud už svého nadřízeného na chodbě potkáme, mívá buď skelný pohled upřen kamsi do dáli, je usazen evidentně v jiném časoprostoru než my všichni ostatní, neboť ani na pozdrav nereaguje, nebo v horším případě zmateně pobíhá po redakci, zadává nesmyslné příkazy a hystericky přitom cosi nesrozumitelného vykřikuje.

Podivného chování si již všimli i obyvatelé hradu, kde šéfredaktor působí coby profesor. Udivení studenti mohou svého profesora vidět schouleného ve Velké síni, pobledlého až nekolejně zeleného, tiše zadumaného a nerudně zamračeného. Není těžké vypátrat důvod jeho znepokojivého chování. Důvod sám je však neméně znepokojivý, neboť je jím závist.


Někteří studenti označují chování profesora Orionise dokonce nelichotivým zvoláním, že je salát! (ale no tak, pane Nicholasi!)

Chopila jsem se příležitosti a ohnivého brka a pro naše čtenáře jsem se jala vypátrat záhadu. Oslovila jsem proto šéfredaktora Orionise, aby nám objasnil, co se to s ním poslední dobou děje. On však sebou pouze trhl, jako kdyby ho uštknul had, začal zuřivě ukazovat na profesorku Grey-Slytherin a vykřikovat „šedesát, šedesát“. Zprvu jsem se domnívala, že profesorka Grey-Slytherin slaví kulatiny a profesor Orionis je lidsky soucitně zděšen jejím vysokým věkem. V jeho očích však byla zášť. Patrně tedy mladičký profesor své starší kolegyni její vysoký věk závidí. Když jsem tuto myšlenku vyslovila nahlas a vytkla mu její nesmyslnost, netaktnost až nehoráznost, začal opět zuřivě gestikulovat, cosi neartikulovaného vydávat až nakonec omdlel.

Zkusila jsem se obrátit přímo na profesorku Grey-Slytherin a chtěla zjistit, o co přesně jde. Ta se rozvalovala na sedačce u krbu, záhadně se usmívala a mám prý vypadnout. Bylo na ní vidět, že závistivé pohledy profesora Orionise jí dělají dobře jako praseti drbání a celá při tom kvetla.

Ještěže pan šéfredaktor má početné a především informované příbuzenstvo. Kolegyně Mintaka byla tak ochotná a vnesla nám do záhady jasno.

Mintako, co se děje s tvým bratrem? Opravdu závidí profesorce Grey-Slytherin její vysoký věk?
Tak bratr sice JE padlý na hlavu, ale až takhle moc zase ne.

O co tedy jde? Nechceš mi doufám namluvit, že ho tak rozrušily přípravy oslav 60.výročí VŘSR?
Fil samozřejmě jako každý slušný člověk každoročně výstřel z Aurory oslavuje, ale jako každý inteligentní člověk to slaví v listopadu. Navíc umí počítat lépe než ty. Né, Mys, jsi vedle. Bratr zjistil, že právě pod číslem 60 sjel z výrobního pásu u Kilojoulů.

Cože? Čokožabka????
Ano, a Angela vlastní první či dokonce jediný exemplář této kartičky. Nikdo neví, kde k němu přišla, ale v zákulisí se šušká, že krade.

No to je ovšem pecka!

No to je. Ale jistě to nevím, nikdo ji nepřistihl.

Já myslím tu žabku! A viděl už ji Filius?
To je právě to. Jediný exemplář má Angela a to vám spíš řekne mozkomor pár dobrých fórů, než aby se Angela připravila o zdroj závisti. Bratr zvažuje, jestli by kartičku získal, kdyby ji roztrhl jako hada.

No to by si spíš šel povídat ty vtipy mozkomorům. Díky, Minty.

Nakonec jsme ale měli štěstí, neboť právě v těchto dnech pobývá na své zimní dovolené v naší republice slavný tvůrce čokoládových kartiček mág Čokodělus Zapatlaný, kterého jsme oslovili a který nám věnoval svých pár minut, než uválel tělo sněhuláka.

Pane Čokoděle, můžete nám prozradit, zda-li je pravda, že šéfredaktor DV Filius Orionis má svou vlastní žabku?
Ano, to mohu potvrdit.

To jsem ráda. Tak je to jen logické. Pan Orionis je význačná osoba kouzelnického světa, která se zasloužila..
Zadržte, slečno. Pan Orionis má svou kartičku jen proto, že od nového roku přecházíme na výrobu kartiček z nového kvalitnějšího materiálu a máme na skladě zásoby toho starého. Museli jsme najít osobnost na hranici významnosti, která vůbec bude ráda, že jí kartička byla vyjita. Ostatně kvalita papíru kartičky je furt lepší, než kvalita jakéhokoliv článku v tom vašem plátku.

A můžete nám kartičku ukázat?
To bohužel nemohu, to je politika firmy.

Pomohu vám uválet hlavu sněhuláka…
Tak ale zveřejněte jenom demo verzi kartičky.

Jistě, děkuji. A přeji Vám najití hezké mrkve.

Zde tedy předkládáme čtenářům DV demoverzi kartičky s číslem 60 a potvrzujeme, že se na ní opravdu nachází šéfredaktor našeho deníku, ctihodný pan Orionis. Na kartičce drží svou červenou lucerničku, která svou září ukazuje cestu všem zbloudilým ženám. Na demoverzi vidíte pouze malou část animace, dalších 27 snímků je mládeži nepřístupno, z toho 3 snímky jsou dokonce nepřístupné i dospělým.




Žhavé novinky z ohnivého pera.

Když jsem v minulém článku vyhlašovala poslední možnost podpory návratu kolegy Ulwara oblečením do asijského stylu, nečekala jsem takovou smrť zájmu. Byli jsme žadateli o pózing doslova zahlceni. Přednostně jsme vybrali uchazeče, kteří svůj zájem projevili napsáním příspěvku pod náš minulý článek. Ostatní byli vybráni dle žhavosti. Studenější uchazeči byli prostě chladně odmítnuti z nedostatku prostoru.

Aneb dle známého skákacího hesla:
„Kdo není Japonec, není Čech!“


Vaše oko tak může spočinout na následujících podporujících:
Cerridwen Lowra Antares,
Angela Grey-Slytherin,
Lenůlie Čihůlková,
Belatris Nithelas Malrinová,
Alissia Catherine Alterey,
Linn Rose Lairová,
Ked Looben,
Gaudi te Tiba,
Alanise Olien Harlin,
Anseiola Renine Rawenclav,
Letitia te Tiba,
George McBrave,
James Watfar a
Niam i Tir-na-nog.
Profesorka Rawenclav si tentokrát došlápla na to, aby před ni nikdo žádný paravan nedával. Naštěstí slečna Alanise a profesorka te Tiba měly dostatek pohotové duchapřítomnosti, aby nemravu zakryly. Z vděčnosti jsme jim na vlastní náklady nechali obarvit oděv na žluto. Náš speciální Dík patří i profesoru McBravemu, který vlastní krví podepsal pergamen, že pokud by to návratu kolegy Ulwara pomohlo, rád se i rozkrájí. Žádost evidujeme a profesor McBrave bude včas vyzván.


Pro DV si vystřelila z Canonu: Mystifikace Fabulantová

Komentáře

  1. Re – + velice malinkatým a tichým písmem + A je k dispozici plná verze té žabky? Nebo se dodává jenom cenzurovaná?

  2. – Na žabky mi je zvyčajné ľúto minúť galeóny, ale na túto by som ich s radosťou obetovala (A)

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *