Již tradičně se na našem hradě konalo na začátku září, tedy konkrétně 4. září, slavnostní zařazování nových studentů. Celý týden jsme mohli z úst lososů slýchat, do jaké koleje by si přáli být posláni. U Tří košťat se poslední dva dny jiné téma neprobíralo. Zda slavnost proběhla tradičně, se dozvíte v našem článku, který vám přinášíme ještě teplý z kouzelnické tiskárny!
Lososi, ale i jejich budoucí patroni se kolem šesté netrpělivě začali scházet ve Velké síni. Profesoři vesele pozorovali šum, který se pod jejich stolem odehrával. Ještě nezařazení nováčci se vystrašeně, ale natěšeně mačkali v koutě a čekali, až bude slavnost zahájena.
Ráda bych napsala, že po klasické bradavické půlhodince byla událost zahájena, avšak musím zmínit, že se tato třicetiminutovka nekonala. Již kolem čtvrt na sedm… – zvedne významně prst – …stál pan ředitel Nimrandir Elénére u řečnického pultíku se slovy: „Vážený profesorský sbore, vážení zaměstnanci, drazí studenti, hradní duchové, vítám vás všechny na rozřazovací slavnosti před novým školním rokem.“
To už začala nervozita v nových mladých žáčcích přímo bublat. Polovina nervózně seděla a poslouchala, druhá se svou nejistotu snažila zaštěbetat s ostatními spolužáky.
Jako na zavolanou, aby se snad rozčeřila napjatá atmosféra mezi nováčky, se ze sklepení ozval výbuch! To si pan profesor Oliver McCollin hrál s lektvarovým nádobíčkem a rozhodl se, že do Velké síně přiletí za obláčku sazí a špíny.
Za dozvuků ohňostroje od pana profesora si Moudrý klobouk odkašlal, aby si zjednal ticho.
Když se Velká síň konečně utišila, začal se svou tradiční písní. Nováčci pozorně poslouchali, zkušení obyvatelé hradu se už rozhlíželi po nějakém tom jídle či si s Kloboukem tiše prozpěvovali.
Najednou se asi v důsledku dlouhé samoty Moudrý klobouk rozvášnil a přidával další a další sloky. Dokonce ho pan ředitel musel jaksi taktně zarazit, abychom se vůbec dočkali samotného rozřazovacího rituálu.
Konečně nastala ta chvíle! Prvním studentem, který byl vyvolán, byl Aaron Frederick, kterého klobouk poslal rovnou do nejslavnější koleje – Nebelvíru. Čímž započala rozřazovací vlna, která skončila o dvě hodiny později studentem Xavierem Simonssem, který oblékl mrzimorskou uniformu.
Nakonec pan ředitel pogratuloval všem zařazeným, také jim popřál mnoho zdaru a slavnost byla ukončena.
A ti, kteří se nerozutekli ihned do svých nových příbytků, měli možnost sfouknout si na památku jednu z hořících svící, které začaly po ukončení rituálu poletovat kolem stolů.
Pevně věřím, že se každý nováček dostal tam, kam si přál, a ráda bych jim za sebe a celou redakci popřála hodně štěstí a spoustu nových přátel.
Pro Denní věštec
Helen Miltonová
Jako nováček, který seděl v koutě musím říci, že jsi včerejší atmosféru vystihla opravdu přesně
Jsem slavnej!
Včerejší slavnost byla opravdu skvělá a moc jsem si ji jako nováček užila. Je to nezapomenutelný okamžik! Hlavně, když zpíval Moudrý klobouk 😛