Filius Orionis – šéfredaktor Denního věštce, mnohými oblíbený redaktor i profesor, většinou schovaný za katedrou nebo za svým tvořivým brkem.
Co na sebe prozradil? Jaké jsou jeho psací začátky a jak se mu bydlí v Godrikově Dole? To vše i pár řádků navíc se dozvíte v našem exkluzivním rozhovoru.
Jste šéfredaktorem Denního věštce, dříve jste psal do nebelvírského časopisu Lví tlapou.
Jak jste se k psaní vůbec dostal? Bavilo vás to tak nějak samo od sebe nebo šlo o nátlak červené koleje z nedostatku redaktorů?
Hned na začátek těžká otázka, neboť se týká časů celkem dávno minulých… Dřív jsem nepsal, před nástupem na Hogwarts jsem pro to neviděl motivaci. Ani nevím, proč jsem do Lví tlapy začal psát, asi jsem byl prostě aktivní prvák, který chtěl zkusit všechno, co zkusit šlo – a při té příležitosti nejlépe dát vědět okolí, že existuje. Nicméně i tak šlo pouze o pár článků, rozhodně jsem nebyl nijak přehnaně aktivní redaktor!
Co se týče DV, tam jsem tuším snad od začátku působil jako korektor a vlastnímu psaní článků se příliš nevěnoval. To přišlo až později – po povýšení na zástupce šéfredaktorky – a především až při šéfredaktorování tomuto plátku, kdy články píšu především proto, aby tam vůbec nějaké články byly.
Nedá mi to se nezeptat, když mluvíte o té korekci… Když opravujete domácí úkoly, nemáte občas takový ten profesionální tik opravovat překlepy a chyby studentů?
Opravovat? Tak to vůbec, jsem rád, že v úkolech to můžu nechat, jak to je… Jinak bych měl asi otevřenou jednu třídu a i tak výuku nezvládal, kolik by toho bylo.
Nicméně případné chyby ve vypracováních úkolů si uvědomuji a hrají pro mě možná mnohdy i rozhodující roli při dolaďování hodnocení.
Myslela jsem spíš na ně studenty v hodnocení sarkasticky upozorňovat. Mám pocit, že jsem u jedné vaší kolegyně četla něco o tom, že si mají studenti po sobě své úkoly číst, a pokud v nich najde chybu, bude jim trhat uši…
I tak bych se občas v komentářích upsal… Uši za to netrhám, ale když se v úkolu vyskytne velké množství překlepů či chyb u studentů, o nichž vím, že umějí psát česky dobře, když chtějí, tak to o určité míře jeho odfláknutí svědčí.
Když porovnáte DV a LT – kde byl lepší kolektiv, kde vás to víc bavilo?
Upřímně? Vůbec nikde. Za časů, kdy jsem psal do Lví tlapy, si jel každý redaktor na sebe – opravdu jsme nedostávali červené puntíky od šéfredaktorky – a v DV to tak funguje dodnes.
A bavilo… Nu, popravdě asi v DV, jelikož korektury mi jsou bližší než tvorba textů. A finanční odměna k zábavě taky trochu přispěje… – pousměje se –
Pochopitelně… Takže je asi zbytečné se ptát, jestli raději píšete nebo čtete.
Zcela zbytečné.
Ale stejně se zeptám…
Listujete občas i konkurenčními plátky nebo vám zcela dostačuje, že po splnění svých pracovních povinností už nemusíte číst vůbec nic?
Nu, listuji, listuji, každý den minimálně jednou, spíše několikrát, prostě mě to baví. Ale nenazýval bych je konkurenčními časopisy. Kolejní časopisy možná konkurují sobě navzájem – respektive jejich vzájemné srovnávání může mít smysl… Nicméně srovnávat DV a jednotlivé kolejní časopisy, to je podle mě zavádějící.
Čí články vás baví číst? Nebo jakou máte oblíbenou rubriku?
Obecně mě baví číst všechno, kde se dozvím informace o dění na hradě, je-li to napsané tak, že se to číst dá. A taky většinou oceňuji, když při pouhém čtení článku poznám jeho autora podle osobitosti stylu a není to jen nějaký neutrální text, který mohl napsat kdokoli z davu. Ovšem všechno má své meze a čeho je moc, toho je příliš.
Je nějaký konkrétní redaktor, jehož články vyhledáváte?
Je – a ne jeden. Ale v rámci neutrality si tato jména s dovolením nechám pro sebe.
Pro změnu bych nakoukla alespoň trochu pod rodinnou pokličku… nebude-li vám to tedy vadit…
Ani v nejmenším. Tedy, doufám.
Na hradě učí dvě vaše sestry. Jsou to jediní sourozenci, které máte, nebo je vaše linie rozrostlejší?
Rozrostlejší. Mám spoustu dalších sourozenců, respektive sester – některé vlastní, další nevlastní…
Takže můžeme čekat, že na hradě uvidíme nové tváře Orionisových v kolejních hábitech?
To opravdu ne. Povětšinou už mají vystudované kouzelnické školy jiné.
V červenci loňského roku se vaše sestra Betelgeuse stala kolejní ředitelkou Nebelvíru. Jste na ni pyšný?
Jsem. Ale když se nad tím tak zamýšlím, onen pocit pýchy bývá často zastíněn pocitem přejícnosti.
Byla jsem se projít v Godrikově Dole a objevila váš dům. Vskutku skvostné sídlo.
Podle čeho jste dům vybíral? Oslovil vás něčím nebo to byla zcela módní záležitost typu „ostatní mají taky domy, tak proč ne já“?
Dům jsem pořizoval proto, že jsem – hm, to zní možná trochu troufale, ale je to tak – neměl co s penězi. A z nabídky jsem si vybral ten, který mě oslovil nejvíce – a to tak nějak celkově.
Neměl co s penězi? – vzpomene si na těch pár srpců, co má ve věži pod polštářem – To mají profesoři na zdejší škole tak vysoké odměny?
Máme výplatu, která se odvíjí především od aktivity v oblasti výuky. A jinak, pokud si dobře vzpomínám, bylo na jaře 2010 vypisováno množství poměrně jednoduchých soutěží, za něž šlo získat značnou sumu peněz…
– my, co jsme pod dozorem slečny Mooren, jsme si moc PENĚZ nevydělali, ale budiž… pozn. E.G. –
V Pavlačovém domku Na rozcestí bydlíte, nebo přebýváte raději na hradě a sem utíkáte před světem?
Abych pravdu řekl, ačkoli mám vlastní dům, na školní kabinet, kde trávím většinu svého času, a celkově na atmosféru školy nedám dopustit. Tudíž doma paradoxně přebývám opravdu jen minimálně.
A máte domácího skřítka?
Dva.
Takže nepatříte k lidem, kterým se zdá, že mít skřítka je ponižováním nebo týráním kouzelných tvorů?
Patřím k lidem, kteří si zkusili, že když skřítky nemají, tak se jim doma vytvoří takový nepořádek, že přes něj nedosáhnou na zámek a nebudou moci domek zamknout.
Hůlka a pár trefných zaklínadel k úklidu nestačí?
Bohužel nikoli, ani s prvním ročníkem Domácího kouzlení to zvládnout nešlo.
Někde jsem čelta, že jste si svého prvního skřítka kupoval po částech, jak tomu mám rozumět?
Zašel jsem do úklidové agentury, řekl jsem jim, kolik galeonů bych rád do skřítka investoval, a následně mi sdělili, jakou jeho část mi mohou poskytnout…
Takže vám v jednu chvíli poskakovala po domě skřítčí noha a odkopávala nepořádek do kouta?
To ne. Já ji schoval do samovaru. Ale to nikomu neříkejte.
Současný stav je tedy dva celí skřítci? Nebo jeden skřítek plus pár součástek v samovaru?
Současný stav je, moment, ano, 34/17 skřítků.
Netušila jsem, že má skřítek tolik součástek.
Ano, kupuje se to po sedmnáctinách.
A kde takový CELÝ skřítek u vás spí?
Nu, kdybyste šla momentálně kolem domku, jistě byste je spatřila oba na zahradě. Nevím proč, ale vevnitř spát odmítají…
Hodláte z domu udělat rodinné sídlo Orionisů, nebo si ho necháte jen sám pro sebe?
Rozhodně bude pouze moje. V Godrikově Dole to totiž funguje tak, že pokud spolu chtějí bydlet dva lidé, musí oba zaplatit původní cenu domku… A odpověď na otázku, zda se mačkat ve více lidech v jednom domě, nebo zda mít každý za stejnou cenu dům pro sebe, je myslím jasná…
Jak se vám v Godrikově Dole líbí? Není to trochu nuda, potkávat tu stejné tváře jako ve škole?
Ale ano, líbí. A nuda, hm, nu, ani mi nepřijde. Ale pokud narážíte na to, zda bych „hnědým“ obyvatelům Godrikova Dolu konečně zakázal vstup do hradu, tak ano, zakázal.
– hodiny se již velmi znatelně přiblížily zavírací době Tří košťat –
Poslední otázka. Chystá se Turnaj tří kouzelnických škol, ale prakticky nikdo neví, co očekávat… Dokázal byste jako profesor odhalit kousek tajemství? Budete se na organizaci také nějak podílet?
Myslím, že u poháru ve Velké síni je informací dostatek, popravdě, sám toho o mnoho víc nevím. Na organizaci bych se podílel nesmírně rád, pokud bych v komunikaci se zahraničními školami mohl uplatnit milovanou francouzštinu, nicméně jde-li o angličtinu, přenechám tyto záležitosti povolanějším kolegům a svůj podíl na organizaci Turnaje budu považovat za splněný, podaří-li se o něm Dennímu věštci dostatečně informovat veřejnost.
Elbereth Gilthoniel