Školní tresty – nástroj spravedlnosti nebo novodobá zábava? Když už profesorům dojde se zlobivými studenty trpělivost, naskýtá se jim jedinečná příležitost udělit těmto darebákům školní trest. Studenti by se následně měli nad svým prohřeškem pořádně zamyslet, zpytovat svědomí a uvědomit si, že takové chování je nepřípustné. Jak se to má s tresty v dnešní době? Jsou stále nástrojem spravedlnosti? Čtěte a dozvíte se vše, co jste chtěli vědět!
Na naší škole byli, jsou a myslím, že v budoucnu nadále i budou studenti, kteří zde nepřišli tak úplně za vzděláním. Dělat neplechu je pro ně tak blažený pocit jako pro ostatní studenty zrovna dopsaný domácí úkol. Jejich drzost nezná mezí a čím větší zlo napáchají, tím lépe se cítí. Co je motivuje k tomu, aby nám všem ostatním udělali ze života tak trochu peklo, o tom si můžeme nechat maximálně zdát. Když se takových jedinců totiž zeptáte, co je k jejich chování vede, jen horko těžko hledají kloudnou odpověď a ve valné většině nenajdou vůbec žádnou. Což svědčí o mnohém, ale o tom si povíme třeba někdy jindy.
Abychom se všichni z takových lidí nezbláznili, tak na ně byla vymyšlena poměrně účinná zbraň ve formě trestů. Kdykoli se objevil někdo, kdo se prohřešil vůči školnímu řádu nebo zkrátka jen konal, co neměl, pověření pracovníci mu mohli udělit trest. A po udělení trestu následovaly dvě možnosti. Hříšník se zamyslel, uvědomil si, co provedl, trest vypracoval a napravil se. Od té doby se snažil, aby už trest nedostal, případně nedělal nic závažného. Ale pak je tady ta druhá skupina. Hříšník s radostí vypracuje trest a jelikož je na vypracovávání trestů závislý, tak se ihned pustí do práce, aby měl další co nejdříve na stole. Na takové jedince platí snad jen ten nejúčinnější trest ze všech, který má pravomoc udělit pouze ředitel školy. A tím trestem je vyloučení ze studia. Fakt, že se v následujících registrací tito studenti vracejí jako na kolovrátku, už nepotřebuje další komentář. Jistě si na to všichni uděláte vlastní obrázek.
Nebudeme si kazit dobrou náladu a společně se podíváme na historii školních trestů, které se dají dodnes dohledat. Na začátek bych uvedl, že za celou existenci našeho novodobého hradu bylo uděleno celkem neuvěřitelných 322 trestů. Pro mnohé to jistě vypadá jako ohromně velké číslo. Musíme ale vzít v potaz fakt, že někteří studenti byli trestáni více než jednou. Ať už se na to díváme z jakéhokoli úhlu pohledu, jistě se shodneme v tom, že to číslo mohlo být ještě mnohem větší. Je dobře, že ve většině případů se hříšníci poučili ze svých chyb a další trest nebyl nutný.
Jistě všechny zajímá, kdy byl udělen vůbec první trest. A já vás nebudu dlouho napínat. Vůbec první dohledatelný trest na našem hradě byl udělen dne 11. září roku 2005. Tedy téměř na den přesně před 14 lety. Tento trest udělila oblíbená profesorka Letita te Tiba čarodějce jménem Sirael de Gevaudan. Jistě vás taky bude zajímat, čím se dotyčná provinila. Snad to na mě neprásknete, když vám to prozradím. Šlo o šíření poplašné zprávy, což může být také velmi nepříjemná záležitost!
Jen o pár měsíců později, dne 8. prosince roku 2005, byl udělen v pořadí druhý trest, který zadal bývalý ředitel zmijozelské koleje, Nekro The Gravedigger. Ze židle ho tehdy nadzvedla naše dlouholetá profesorka a hostitelka Letního výjezdního semináře, Silvia Honorová. Důvody byly veskrze zřejmé a pochopitelné, víc se o zadání, merlinužel, dnes již nedovíme. Můžeme se tedy jen domnívat, co již zmíněná kolegyně provedla. Třeba to na sebe práskne, pokud si to celých 14 let pamatuje. Oproti tomu nejčerstvější trest dne 13. července tohoto roku udělila profesorka mnoha oblíbených předmětů, Aki san Marino, které pořádně nadzvedl mandle student Tom Meth Wizzard. Důvod zde vypisovat raději ani nebudu, ale věřte mi, v tom sklepení je zavřený právem!
Od té doby hříšníků jen přibývalo a přibývalo jako hub po dešti. Z výše uvedených statistik můžeme tedy usoudit, že ode dne 8. prosince 2005 bylo uděleno celkem dalších 320 školních trestů zlobivým studentům. Rád bych tady vypsal všechny důvody oněch trestů, ale to bychom tady byli opravdu dlouho. Dočíst se můžeme ale opravdu hodně zajímavých důvodů! Například, že studenti inzerují profesorům v kabinetu, mají nesportovní chování, ukrývají se ve sklepení od mudlovských tentononců, ruší zapsané zkoušky nebo jsou dokonce v nesprávný čas na nesprávném místě. Jak je vidět, pokud profesor nevstane správnou nohou, vždy si nějakou záminku na udělení trestu najde, i když to není mnohdy může znít spíše legračně než vážně.
Jeden důvod mě však zaujal více než všechny ostatní. Jednalo se o důvod typu „protože si o trest řekla“. Opravdu je v dnešní době tak snadné dostat školní trest? Můžeme být zavřeni do útrob hradního sklepení a zůstat tam napospas sklepní havěti jen proto, že si o to řekneme? Školní tresty by měly být podle mě udělovány v momentech, kdy si s dotyčným už nevíme rady a jeho chování je nepřípustné. Jak se zdá, ne všichni jsou stejného názoru a z trestu se tak může stát i jistá forma zábavy. Nám nezbývá nic jiného než smutnit z toho, že takhle nefunguje všechno. Jen si to představte, dostal 100 galeonů, protože si o ně řekl! To by byla paráda!
Nakonec se podíváme na nejtrestanější studenty, které náš hrad pamatuje. Úplně nejvíc školních trestů na svém kontě má dnešní profesorka a hradní zdravotnice Oresta McCollin Vianueva. Kdo by to byl do ní řekl! Se svými 31 tresty patří mezi nejtrestanější osoby, které se po hradě pohybují. Hned v závěsu s 26 tresty je zmijozelská dušice Marguerita Laux. Ta ve svém dovádění jistě pokračuje v nebi. Trojici nejtrestanějších osob uzavírá s 20 tresty duo Any a Dawson. Ještě, že mnoho z nás má jak pro Any, tak i Dawsonku pochopení, kdyby byly tresty uděleny oběma, jistě by to bylo zcela jiné číslo!
Abychom si mohli udělat obrázek o tom, jak se k tomuto tématu staví i ostatní, tak jsem si odchytil nejtrestanější osobu na hradě, madam Orestu McCollin Vianuevu, a položil jí pár záludných otázek.
Denní věštec: Oří, s celkovým počtem 31 školních trestů patříš mezi nejtrestanější osoby na našem hradě. Jak se k tomuto prvenství stavíš? Přeci jen, na naší škole jsi mnohem déle než ostatní obyvatelé, tudíž jsi měla o poznání více možností, jak tresty získat.
Oresta McCollin Vianueva: Inu, já se k tomu stavím úplně stejně jako dřív. Mám z toho radost, že jsem aspoň někde a v něčem první, i když se jedná o školní tresty. A tehdy to bylo po dlouhé době něco, v čem byl Mrzimor první. I když to tehdy nebylo něco, na co by někdo měl být pyšný. Stále mne to těší a stále mne štve, že už nemůžu získat další. – uculí se –
Denní věštec: Dokážeš si vybavit, jestli všechny tresty byly dány za nevhodné chování? Pokud ne, pamatuješ si nějaký zvláštní důvod, kvůli kterému ti dotyčný trest dal?
Oresta McCollin Vianueva: Tak, všechny mé tresty jsou zasloužené. I když… zvláštní je asi ten, o který jsem se snažila prakticky žebrat. Měla jsem absťák, protože se mi žádný nepovedlo dlouho získat, a tak jsem se ho snažila získat chabými pokusy o porušování školního řádu, které ovšem nefungovaly. Věděli, že je to pro mne droga, a že větší trest bude, když mi ho nedají.
Denní věštec: Navážu na předchozí otázku. Vybavíš si situaci, kdy jsi školní řád opravdu porušila a nějaký trest ti byl dán zcela právem?
Oresta McCollin Vianueva: Všechny, možná na jeden nebo dva, kdy jsem o ně prosila a až jeden jsem dostala jako slitování, protože se mi povedlo chabě porušovat školní řád, byly dány zaslouženě. Rozhodně jsem si zasloužila ten, do kterého jsem tehdy využila to, co jiní nemohou. Jednalo se o seminář s žerty a my měli udělat na hradě žert a na deset míst onen žertovný papír vyvěsit. Mně to tehdy nedošlo a využila jsem možnost psát do Hradní drbny a žertovný pergamen vyvěsila i tam. Což bylo proti pravidlům, protože jiní něco takového nemohli a trest jsem si opravdu zasloužila asi nejvíc.
Denní věštec: Jak se ke školním trestům stavíš dnes? Vnímáš je jako nástroj spravedlnosti nebo možnost, jakou si někteří krátí dlouhé chvíle?
Oresta McCollin Vianueva: Jelikož jsem vyrostla na tom, že tresty jsou nástroj spravedlnosti, jak to nazýváš, tak jsem stále pro to, aby se udělovaly, pokud si je někdo zaslouží. Jednou, dvakrát, třikrát hodit do sklepení, ono ho to časem přejde (většinou). Pak jsou jiné možnosti, které by tu raději zaznít neměly. – usměje se –
Denní věštec: Jelikož jsi sama nějakou dobu profesorkou a dokonce i ředitelkou Mrzimoru, byla jsi někdy nucena sama školní trest udělit?
Oresta McCollin Vianueva: Bohužel jsem byla nucena udělit školní trest, a dokonce i studentům z Mrzimoru. Jedno mé malé já sice křičelo radostí, zbytek ho ale lynčoval, protože ten trest nebyl pro něj. – usměje se –
Denní věštec: Býváš často svědkem toho, jak někdo porušuje školní řád a nebyl za to potrestán? Případně, máš dojem, že každý student, který si to zaslouží, je vždy spravedlivě potrestán, nebo je nad jeho chováním někdy jen mávnuto rukou?
Oresta McCollin Vianueva: Jednoznačně ano. Jsem toho svědkem docela často a nejen já. Minimálně i toho, kdy by student byl, za mé doby, vyhozen do jezera. Dnes je to tam vše, abych pravdu řekla, mírné. Sem tam se vyhodí do jezera, ale i to se děje už jen zřídka. Pokud nepočítám lví pasování. A ještě méně se dávají školní tresty a když už, tak většinově do sklepení, protože to bylo nad rámec všeho. A je to škoda, protože ta možnost tu je a využívat by se měla, pokud je to potřeba a napomenutí nepomáhá. Teď jsou sice studenti klidnější, ale kouzelník nikdy neví, co ta mládež dnes vyvede, že?
Nezbývá nám nic jiného než doufat, že zlobivých, neukázněných a neurotických studentů bude stále méně a tresty tak budou udělovány co nejméně. Náš hrad není určen pro ty, kteří chtějí ostatním škodit stůj co stůj. Takové chování je opravdu neakceptovatelné a pokud někdo nedokáže dodržovat základní pravidla slušného chování, tak by za to měl nést patřičné následky. Hlavní je jedno – nenechte si kvůli jednomu trollovi zkazit celý den!
Pro Denní věštec
Tadäus Trottertickler