Jak se víla Fleutýna připravuje na Vánoce? Co dělá o svém volnu? Nechávají jí studenti v kolejních místnostech něco dobrého? Zažila nějaký trapas při rozdávání dárků? V čem dárky přenáší? To a mnohem více se dozvíte v tomto exkluzivním a jedinečném rozhovoru s největší ikonou kouzelnických Vánoc.
„Vánoce, Vánoce přicházejí…“ Ano, tato slova si budeme notovat u vánočního stromečku ve Velké síni, až budeme čekat, kdy nám víla Fleutýna nadělí nějakou parádu nebo největším zlobivcům houby s octem ehm… tedy určitě taky něco moc hezkého. – opraví se – Nás však jistě bude zajímat, jak víla Fleutýna tráví svůj volný čas (pokud nějaký tedy má) a jak vůbec probíhá nadělování samotné. Přenesla jsem se letaxovou sítí až do domku víly Fleutýnky. Musím říct, že je tu hrozný nepořádek. Hledám pod kopci krabic a stužek cokoli, co by nasvědčovalo tomu, že tu Fleutýna ještě je. Našla jsem však stohy balicích papírů, ale Fleutýna pod nimi nebyla. Pátrám a pátrám, až zaslechnu zvonivý smích odkudsi zvenku, který jistojistě patřil víle Fleutýnce. Fleutýna otevřela dvířka a začala na mě „zírat“.
Misaka Rainbow: Dobrý den, ctěná vílo Fleutýnko. Moc se omlouvám, že jsem sem vpadla bez pozvání, ale ráda bych s vámi udělala rozhovor, pokud vám to nevadí. – řekne s nadějí v hlase –
Víla Fleutýnka: V pohodě, to se neomlouvejte, slečno. Moc ráda vám poskytnu rozhovor. Mám teď chvilku čas, tak se můžete ptát, na co chcete.
Misaka Rainbow: Tak tedy, mám tu pro vás první otázku. Jak se připravujete na nadělování dárků a Vánoce samotné?
Víla Fleutýnka: No, je to shon, to musím přiznat. Musím roztřídit dopisy podle toho, kdo byl hodný a kdo zlobil. Pak mi vánoční skřítkové pomůžou se zabalením dárků a já je pak doručím dotyčným dětem pod stromeček.
Misaka Rainbow: Stalo se někdy při nadělování něco nepříjemného?
Víla Fleutýnka: Ano. Pokaždé, když naděluji v kolejních místnostech kolejní předměty do punčoch studentům, tak kolikrát musím vyvětrat okna nebo si vzít kolíček na nos. To je hrozná síla. Zvláště ponožky nejmenovaného zeleného mě málem stály život. Proto vás všechny prosím, dávejte si na krb vyprané ponožky! Tohle by skolilo i trolla!
Misaka Rainbow: Nechávají vám studenti v kolejce něco dobrého na zub, nebo si nato nepotrpíte?
Víla Fleutýnka: Vypadám snad, že mám anorexii? Rozhodně si na sladkosti a sklenici mléka nepotrpím. Držím totiž dietu. – dodá tiše –
Misaka Rainbow: Co děláte o svém volnu?
Víla Fleutýnka: Volno? Co je to volno? To slovo neznám. – zarazí se – Pracuji každý den až do setmění. Si fakt jako myslíte, že jste jediná kouzelnická škola na celičkém světě, kam chodím rozdávat dárky? To se hodně pletete. Těch škol je spousta a musím pracovat celoročně. Každý den v týdnu skoro dvacet hodin denně! Skoro se nezastavím. Pokud nějaké volno mám, jdu si pokecat do lesa s lesními vílami. Jsou jediné, které se mi věnují.
Misaka Rainbow: V čem přenášíte dárky?
Víla Fleutýnka: V ničem. – zachichotá se – Mně stačí mávnout hůlkou a dárky jsou pod stromečkem. Jen kolejní předměty dávám do ponožek osobně, aby se nepomačkaly. Ty musím přenášet v obrovském koši, který mi nosí vánoční skřítci.
Misaka Rainbow: – přemýšlí, co by nato asi řekl SPOŽÚS, kdyby se tohle dozvěděl, ale radši přejde k poslední otázce – Co byste vzkázala našim čtenářům?
Víla Fleutýnka: Buďte hodní a perte si ponožky!
Poděkovala jsem za rozhovor, přenesla jsem se letaxem zpátky do školy a kroutila jsem hlavou nad zvláštní prosbou Víly Fleutýnky. No jo, co naplat, musíme si začít prát ponožky, nebo nebude žádné nadělování.
Takže hou – hou – hou a buďte hodní!
Pro Denní věštec
Misaka Rainbow