Ne všichni zastihli první vlaštovku ohlašující příjezd Kolodějovy pouti, proto jsem se pokusila tuto nevšední událost zachytit svým zbrusu novým brkem.
Odbila pátá hodina večerní a ve Velké síní panovalo mrtvolné ticho. Studenti i profesoři se dosud nevrátili z pochůzek, nebo se věnovali obvyklým mudlovským povinnostem. Rutinu všedního dne narušil jasně žlutý záblesk otevíraného štěstíčka z pouti.
„Pouť je tady!“ zvolal kdosi a vytrhl mě tak ze spánku pod jedním z kolejních stolů. Nerudně jsem se ohlédla po nováčkovi, kterého ani neznám, ale nakonec mě také přemohlo nadšení a běžela jsem spolu s několika prvními studenty prozkoumat magického Koloděje.
Prasinky byly neobvykle přeplněné. U pestrobarevných stánků se tísnilo množství místních kouzelníků i bradavických studentů, kteří byli rychlejší než já. Nakonec se mi však s nadlidským úsilím podařilo dostat se ke stánkům s balónky, růžemi i neuvěřitelně chutnými sladkostmi. Poté, co jsem vystála nekonečně dlouhou frontu na střelnici, se mi podařilo vystřelit i několik dalších skvělých předmětů. Mých pouhopouhých šedesát žetonů se rozprchlo děsivou rychlostí. Když jim byl nenávratně konec, spěchala jsem zpátky do hradu pochlubit se svými extra předměty.
Ve Velké síni panovalo hotové šílenství. Studenti po sobě házeli sliz, palačinky, pavučiny, podivný magický prášek a další neidentifikovatelné předměty. Netrvalo dlouho a k všeobecnému pozdvažení se přidalo i několik zaměstanců, kteří si hráli jako děti. Nadšené i znechucené výkřiky zanikaly v řevu magických frkaček.
Tu najednou do místnosti všeobecného šílenství vstoupil sám nejvyšší divotvůrce Nimrandir Elénére.
„Ah proboha, byla nám tahle pouť opravdu zapotř-“ zvuk jeho majestátního hlasu zanikl pod hromádkou slizu, který mu přistál na obličeji. Poté se na něj snesla hromádka prachu a našemu řediteli okamžitě začaly rašit elfí uši.
„TAK DOST!“ zakřičel a mávnutím hůlky proměnil veškeré přítomné osazenstvo hradu v žáby.
Slamák, který původně trůnil na mé hlavě, mě okamžitě zahalil do černočerné tmy a ve slizu na podlaze jsem se div neutopila. Když jsem se konečně proměnila znovu v dívku, byla již Velká síň čistá a uklizená jako vždycky. Několik studentů po mně divně pokukovalo. Shlédla jsem na své tělo a pochopila proč. Sliz mi ulpěl úplně všude. Rudá až za ušima jsem rychle spěchala do dívčích umýváren.
A poučení z toho všeho? Už nikdy nebudu nic házet na pana řídícího!