Autor: Marla Fierté (S)

Leden se pomalu chýlí ke konci a pro nováčky, kteří již několik dní zoufale mrzli před branami hradu, nastal velký den. Nyní konečně mohou vstoupit klenutou vstupní branou a rozprchnout se všemi směry, což mnozí z nich také udělali. Doufejme, že je někdy někdo najde…!

Před několika dny rozvířila první stránky světových periodik senzační zpráva. Polští vědci opět trochu poodhalili roušku tajemstvím oplývajícího života škrken a podle vlastních slov přinášejí zcela unikátní a nevšední objevy. Pojďme tedy s polskými sousedy nahlédnout do každodenního života těchto bohužel zcela všedních tvorů.

Jako kterékoli jiné odpoledne jsem posedávala ve Velké síni, psala úkoly a nabírala fazolky do úst plnými hrstmi.

Už od prvního dne na Hogwarts mě uchvacovala spousta věcí. Velká síň, Prasinky, Příčná ulice a mnoho dalšího. Zdejší možnosti se zdály jedna lákavější než druhá. Plně jsem užívala všech vymožeností a výdobytků vysokého umění programátorského. Soutěže, Prasinky, Příčná ulice, pak zase soutěže a soutěže a nakupování a zase soutěže. Nenápadně jsem se rozhlížela po svých nováčkovských kolezích. Jen velmi málo z nich udělalo více soutěží než by se dalo spočítat na prstech jedné ruky a někteří jako by byli postavou na hradě, ale duchem někde jinde. Považovala jsem tento stav za pouze přechodnou formu transformace do vyšší, aktivní formy virtuálního života, zkrátka předěl mezi aktivitou a vymazáním. To jsem však ještě netušila, že fenomén existence těla bez duše dosahuje na hradě ještě mnohem děsivějších rozměrů. Zombíci se ve Velké síni potulují i za bílého dne!

Jeden by nevěřil, co všechno se může na hradě stát. Že po sobě osazenstvo hradu hází huláky, dýňové bomby i sovy, je obecně známý fakt. A že se této nevšední zábavy nezřídka účastní i profesorstvo, to je veřejné tajemství. Na chodbách taky můžeme potkat rozličné živočišné druhy, od Kill-psa až po tučňáky. Nyní k nim přibyla i rybka a to ne ledajaká. A kdo že si ji pořídil? Přece Matthew Whitecrow…

Na tento den čekali mnozí nováčci jako na trní. Někteří ho snad považovali za přelomový den své kariéry. Vždyť čtvrtého září jsme si mohli zapsat první předmět a s nadšením se pustit do výuky. Houfy vzrušeně štěbetajících studentů jsem potkávala všude, dokonce jsem v dívčí umývárně vypátrala několik chlapců, nadějných aspirantů Bonzologie. Chodbou vedoucí k učebnám se nedalo projít vůbec a Velká síň hučela jako roj zuřivých včel.

Na postu inspektorky výuky působí už nějakou dobu a svoji funkci vykonává svědomitě a příkladně. Elle Sutherland je bezpochyby důležitou osobou. Vždyť schvaluje osnovy a výklady pro nadcházející školní rok a jejíma rukama projdou výklady uchazečů o místo profesora. Proto jsme spolu s Jane Mooren pozvaly prof. Sutherland na Máslový ležák, aby nám prozradila něco málo nejen o novinkách ve výuce v nadcházejícím školním roce.

Kde se vzaly, tu se vzaly, začaly přibližně v polovině prázdnin poletovat reklamní letáky agentury C.A.Part po celých Prasinkách. Není proto divu, že neunikly ani pozornosti Hogwartských studentů a zaměstnanců, kteří městečko hojně navštěvují. Také se mi podařilo jednoho se zmocnit, proto jsem v nedávných dnech užívala tropickou dovolenou u Merlinova moře.

Před letošními nováčky, mezi které spadám i já, stojí těžká volba. Musíme si zvolit kolej, do které si přejeme vstoupit. Ano, vím, že o tomto rozhoduje Moudrý klobouk, ale i ten se přiklání k našim přáním. Tuto volbu učiníme pouze jednou v životě, a proto je třeba ji pořádně zvážit. Vyzpovídala jsem proto čtyři slečny – primusky jednotlivých kolejí – a položila jim několik zvídavých otázek o jejich kolejích.

Před letošními nováčky, mezi které spadám i já, stojí těžká volba. Musíme si zvolit kolej, do které si přejeme vstoupit. Ano, vím, že o tomto rozhoduje Moudrý klobouk, ale i ten se přiklání k našim přáním. Tuto volbu učiníme pouze jednou v životě, a proto je třeba ji pořádně zvážit. Vyzpovídala jsem proto čtyři slečny – primusky jednotlivých kolejí a položila jim několik zvídavých otázek o jejich kolejích.

Před letošními nováčky, mezi které spadám i já, stojí těžká volba. Musíme si zvolit kolej, do které si přejeme vstoupit. Ano, vím, že o tomto rozhoduje Moudrý klobouk, ale i ten se přiklání k našim přáním. Tuto volbu učiníme pouze jednou v životě, a proto je třeba ji pořádně zvážit.
Vyzpovídala jsem proto čtyři slečny – primusky jednotlivých kolejí – a položila jim několik zvídavých otázek o jejich kolejích.

Před letošními nováčky, mezi které spadám i já, stojí těžká volba. Musíme si zvolit kolej, do které si přejeme vstoupit. Ano, vím, že o tomto rozhoduje Moudrý klobouk, ale i ten se přiklání k našim přáním. Tuto volbu učiníme pouze jednou v životě, a proto je třeba ji pořádně zvážit.

Vyzpovídala jsem proto čtyři slečny – primusky jednotlivých kolejí a položila jim několik zvídavých otázek o jejich kolejích.

Po litých bojích s přeplněným sovincem opět přicházím se svými dotěrnými otázkami se třetím a posledním článkem minisérie o nováčcích. Mnozí z nich nejsou moc sdílní a ve Velké síni sotva pípnou, proto tento článek jistě ocení nejeden student, který se připravuje k přijetí nováčka do své koleje, a nejeden profesor či profesorka, do jejichž lavic brzy usednou.

Že se po hradě toulají nezařazení studenti, už dávno není žádná novinka. Někteří tito takzvaní lososi jsou občas nenápadní a zamlkle stojí v rohu Velké síně a jiní zase vyvádějí psí kusy přímo na očích fialovému personálu. Pojďme se tedy podívat, co říkají profesoři našim nejnovějším přírůstkům.

Po událostech s vyšetřováním se ve Velké síni shlukl hlouček studentů, kteří ihned začali nevšední události komentovat.