O kolejích vážně i nevážně 3/4 – Nebelvír

Před letošními nováčky, mezi které spadám i já, stojí těžká volba. Musíme si zvolit kolej, do které si přejeme vstoupit. Ano, vím, že o tomto rozhoduje Moudrý klobouk, ale i ten se přiklání k našim přáním. Tuto volbu učiníme pouze jednou v životě, a proto je třeba ji pořádně zvážit. Vyzpovídala jsem proto čtyři slečny – primusky jednotlivých kolejí a položila jim několik zvídavých otázek o jejich kolejích.

Otázky:

6. Chceš něco vzkázat čtenářům/nováčkům nebo komukoli jinému?

Odpovídá: Jane Mooren

1. Červená.

Řekla bych, že to je to nejpřesnější slovo, které mohu použít. Ale někdy je také zlatá… A je krásná, milá a přívětivá, alespoň na mě tak působila a vždycky už asi působit bude. Je to taková rodina, různorodá a se spoustou odlišných lidí, kteří jsou i přes své odlišnosti a nebo právě díky nim báječní a tvoří z koleje pěkné místo. Díky nim je radost být součástí takové koleje.

Kdybych vám tu o své koleji začala psát dlouhé slohy, asi by to nikdo nečetl, takže to nemá cenu. Možná někdy příště… Ale měla bych ještě říci, že je má kolej pro mě dokonalým místem, díky kterému jsem tu šťastná a mám ji ráda takovou, jaká je. A myslím, že je přesně taková, jaká dle mých počátečních představ být měla, i když má jistě i nějaké ty pihy na kráse.

2. Začnu tím, co se mi nelíbí. Horší věci se přeci mají stavět na začátek… Tak tedy, nelíbí se mi ta barva. Neměla jsem moc ráda červenou, teď už jsem si na ni sice zvykla a své jméno si jiné než červené představit neumím, ale přesto to není má nejoblíbenější. Už jen proto, že se ke mně moc nehodí. 

Někdo by Nebelvíru třeba taky vytkl uzavřenost, ale mně to nevadí, vyhovuje to mé povaze. Mně spíš vadí ta neustále obměna lidí, ale to je asi takový celohradní problém. A taky mě štve stav kolejního časopisu, takže doufám, že se nám ho podaří změnit k lepšímu. A pak už vlastně ani nevím. Občas se objeví něco, co mě strašně naštve nebo popudí, ale rychle to přejde. Dlouhodobější výtky ke koleji asi nemám.

A co se mi na ní líbí… Nu, ten zbytek. 😀 Líbí se mi ten kolektiv, většina z těch lidí je báječná a moc si jich vážím. Líbí se mi, jak dokáží společně táhnout za jeden provaz. A taky mám ráda ten pocit, že společně můžeme dokázat téměř cokoliv. Líbí se mi na koleji ten pocit bezpečí, který mi dává, a taky ten pocit, že vážně někam patřím a mám kolektiv lidí, který za mnou bude stát a který tu bude tak, jako jsem tu já pro něj, až ho budu třeba jednou potřebovat. A líbí se mi, že je Nebelvír takový, jaký je. Možná se mi občas nějaké drobnosti nelíbí, ale neměnila bych ho.

3. Neřekla bych, že jsme agresivní kolej. Boj o pohár je přeci normální. Kolektiv lidí potřebuje nějaký společný cíl, který ho spojí, aby se mohl lépe stmelit. Společné snažení. Někdo možná body za důležité nepovažuje, ale podle mě jsou prostě jednou z nejdůležitějších věcí na Hogwarts. Tedy, lidé jsou samozřejmě přednější, ale body jsou něco, co nás spojuje a co nám také může ukázat, že naše společné snažení není marné.

Pokud už kolej po bodech jde, je jasné, že útočí na pohár. Která kolej by na něj vlastně neútočila? Vždy je nějaká snaha se o něj pokusit a pak jde jen o to, která kolej těch lidí, kteří si pohár budou chtít vybojovat, bude mít navrch, a jak budou dobří.

A pak je tu famafrpálový pohár, na který je také přirozené útočit. Nikdy není dobré se vzdát bez boje a my jsme v tom boji v posledních letech velice dobří. Navíc to není ani tak útok na pohár, jako spíše zábava, při které se nás hodně sejde, pobavíme se a ještě to má i pozitivní výsledky.

4. Z uvedených v závorce snad v současné době nevedeme nějak zvláště ani jedno, spíše u nás tedy převládá ta práce uvnitř koleje.

5. Červeně obarvené jméno, nadšené přivítání, přátelské patrony, nějakou tu zábavu a zbytek si už každý najde a zvolí podle svého. Řekla bych, že při troše snahy může v koleji každý najít téměř cokoliv, co by si přál, stačí jen správně hledat. A čeká tu na ně i ta velká červená rodina, která se těší na své nejnovější přírůstky.

6. Čtenářům chci poděkovat za přečtení, Dennímu věštci za otisknutí (ne, že by mi to snad přišlo přímo nutné, ale když už…), Marle za příjemný rozhovor, sovám za to, že to úspěšně přenesly, i když některé jejich sestry ještě stávkovaly… A taky třeba některým nováčkům za to, že ještě nezanevřeli na červenou a neškrtli Nebelvír hned po přečtení ze svého seznamu.