Na škole je už nějaký ten čásek. Málokdy o něm víme, přirovnala bych ho k domácímu skřítkovi – svoji práci odvede dobře a přitom o něm nikdo neví. Takže jsem ze své ohromné zvědavosti šla a položila mu pár otázek.
Místo posílání sov si mě pozval k sobě do domečku. Ještě jsem stačila zahlédnou v jeho rukách koště, když jsem vstupovala dovnitř.
CL: No, kvůli mně jste to tu zametat nemusel. -úsměv-
DN: Tak před tiskem se musí uklidit. -zasměje se-
CL: Ale tak to mě takhle brát nemusíte – já nejsem zrovna uklízecí typ. U mě na stole je takový bordel, že se k němu nikdo nepřibližuje.
DN: No jo, ale taky tam neberete žurnalisty, kteří by ho mohli prohrabat, že jo. -zasměje se-
CL: No, takovýhle stůl mám v redakci – v obou dvou. -směje se- Ale já vím, kde co mám.
DN: Tak to je hlavní. Je-li libo čaj, tak si nabídněte.
CL: Tady u vás máte tak čisto, že je to skoro až sterilní. Děkuji, dám si.
Poznámka: Pan David má, zdá se, rád čaj Gao Ji Nong Jia Cha, za večer ho měl několikrát.
DN: Skřítek se snaží, no.
CL: Takže… Kde začít? No, bylo to překvapení, vy jako supervizor soutěží.
Ano, není nad to, když má kouzelník na úklid skřítka.
DN: Bylo? Jakto? Jestli tedy můžu klást otázky i já. -úsměv-
CL: Né novinář jsem tu já -smích-, ale dobře. No, protože, alespoň co se týče mé osoby a pár dalších (asi tak skoro celý hrad), jsem neměla tušení, že by sl. Laskavá chtěla odejít.
DN: No to je pravda, to věděl opravdu málokdo.
CL: A pak bum bác, ředitelka koleje Mrzimor nová, supervizor soutěží nový a k tomu vy… Nějak jsem neměla ten pocit, že kromě učení máte zájem i o něco jiného, i když soutěže vypisujete.
DN: Já jsem už dlouhou dobu Supervisor Kvízů. To, že nemám potřebu se prezentovat jako superstar, neznamená, že se o školu, v rámci svých (pravda velmi skrovných) schopností, nesnažím trochu starat.
CL: Jistě, ale kvízy, jak bych to řekla, abych neurazila… Přijde mi, že nezaberou tolik práce, ba skoro žádnou – teď to bude zřejmě má chyba, ale nevšimla jsem si, že by byly nějaké nové sekce.
Ano, to je ono! Jak říkáte, skoro nejste vidět, slyšet… taková tichá myš, takže proto překvapení.
DN: Nu, ono korekce jednoho takového kvízu se často vyšplhá do řádu hodin. A na kvízech jsem už nechal desítky hodin čistého času, hlavně na jejich korekci. To, že to není vidět, je svým způsobem i dobře.
CL: Ano, to je to, že to vlastně člověk nevidí, kdežto u soutěží by to mělo být znát, že se něco děje, takže chystáte nějaké změny či zachováte stávající řád, který zavedla po stávce sl. Laskavá?
DN: Nu, nevím, jestli to nazvat přímo změnou, ale přebírám si minimálně jednu věc z kvízů – pravopis je vizitkou vypisovatele, nikoli supervisora. Kontroluji tak jen zřejmé a malé překlepy. Jinak jsem zatím spokojen s tím, jak to Petula nastavila, hodně si s tím vyhrála. Samozřejmě se najdou nějaké dílčí věci, které se mi nelíbí, ale to se třeba časem změní.
CL: Dobře, to najde vždycky každý. Byl jste jako jediný adept, nebo vás bylo víc?
DN: Dle mých informací bylo přede mnou několik kandidátů, kteří funkci odmítli. Já se nabídl, až když hrozilo, že by mohla být funkce chvíli neobsazena.
CL: Takže z nouze ctnost, -úsměv- to je od vás ale velice hezké, dnes se najde už jen pár lidí, kteří mají čas a jsou ochotní.
DN: Tak nebylo to nic nepromyšleného, to zase ne. -zasměje se- Vyzpovídal jsem si předtím Petulu, abych získal konkrétní představu, do čeho bych šel. Vyšlo z toho, že bych to měl zvládat, tak jsem se nabídl.
CL: Aaaaa, takže jste se ještě dopředu pojistil -píše si milý a chytrý – možná vychytralý?-
DN: -kouká, co to tam slečna smolí za písmenka, ale stejně to nepřečte-
CL: Plyne vám z toho něco… Příjemného? Přeci jen, člověk dneska nic nedělá zadarmo že? -úsměv-
DN: Příjemného? Hmm, -zamyslí se- tak je za to samozřejmě plat. Ale to myslím nemůže být motivace, pro pár galeonů nikdo nic dělat nebude. Tohle dělám, jelikož je to třeba dělat pro lepší fungování hradu. Myslím, že jsou na tom tak všichni s nějakou funkcí…
CL: No, v dnešní době byste se divil, co pár géček s lidmi udělá, myslím, že pár studentů by po tom klidně skočilo i z tohohle důvodu.
DN: Tak to by možná byli zklamaní, -zasměje se- tolik za to zase není.
CL: Dobře, takže pro čtenáře – jste milý, sám se upomínáte o rozhovory, čili vám média problém nedělají, z toho plyne že jste otevřený a vstřícný, ke všemu i nezištně nabízíte pomoc… Máte nějaké vady vůbec?
DN: Vad mám hromadu. -zasměje se- A z toho, co říkáte, bych o sám o sobě neprohlásil nic, ale když myslíte.-zasměje se-
CL: Takže navenek jste fakt ta tichá myš a takhle se projevujete jen v soukromí domova za zavřenými dveřmi?
DN: Já rozhodně tichá myš nejsem. -zasměje se-
CL: Tak co tedy jste, když ani to či to?
DN: Nějaká zlatá střední cesta by nebyla? Prostě takové „normální“ chování. -zasměje se-
CL: Eh… Víte… Jsem redaktor ve dvou denících… Tudíž nejsem normální, takže tenhle pojem je tak trochu španělská vesnice, -směje se- co to u vás znamená?
DN: No, asi to, že se chovám, jak se chovám. -zasměje se- To Vám asi moc neřekne, co? -omluvně rozhodí rukama-
CL: -směje se- To teda ne, ani ta zlatá střední cesta, to taky neznám, ale to co jste řekl, asi použiju jako titulek – se chovám, jak se chovám. -směje se-
DN: -zasměje se- Tak to tak má každý, alespoň myslím. Někomu se to zalíbí, někomu se to naopak bude příčit.
CL: Ano, někteří si tady nad tím popláčou, jiní ohrnou nos, někteří vás pošlou… na krásnou dlouhou dovolenou.
DN: Dokud ji budou platit, tak ať posílají. -zasměje se-
Ne každý novinář má to štěstí, že narazí na vstřícnou osobu, která nemá problém se s ním pobavit, ale i tak musí poznat, kdy je třeba už vycouvat a jít si po svých. Tak hodně štěstí v nové funkci.