Snaživec roku: A pak se mne zděšená patronka zeptala, jestli hrotím!

Vždy perfektní Newika už seděla u stolu, když jsem s funěním doběhla do krčmy U Tří košťat, kde jsme si smluvily schůzku. Začala jsem štrachat mezi pergameny, když vtom jsem si všimla jejího zmateného výrazu.

Denní věštec: Víš, proč jsme tady?
Newika Shelley Lovecraft: – koukne na škrkny, na Hell, na škrkny – Ne?

Denní věštec: – zamává pergamenem s bodovacím žebříčkem –
Newika Shelley Lovecraft: Škrkny? Nebo body? – trochu se schová –

Denní věštec: Bingo! A dovol, abych ti jménem celé redakce pogratulovala k prvnímu místu!
Začněme tedy… – prohrabává se pergameny – Jsi, tedy vlastně byla jsi, na začátku letošního roku nováček. Věděla jsi před zápisem, že existuje něco jako Snaživec roku?
Newika Shelley Lovecraft: Věděla… díky soutěžím o hradních reáliích od slečny Cinerey a taky díky rozhovoru s Arietty, který mne trochu postrčil k tomu, že to asi nebude nereálné. – unaveně se usměje a doufá, že nezkomolila jména –

Denní věštec: Dle všeho tvoje kolej, tedy Nebelvír, měla tendenci ucházet se o Školní pohár. Bylo to jednou z tvých motivací, proč si zapsat hodně předmětů?
Newika Shelley Lovecraft: No, spíš ne – koleji bych určitě ráda pomohla, ale nebyl to první impuls. Tím byla moje nerozhodnost, co si mám zapsat, když všechny předměty zní tak hezky… – zamyslí se – Vybrala jsem si nějakých 25 předmětů, které jsem si zapsat opravdu chtěla. A pak se mne zděšená patronka zeptala, jestli hrotím. Nakoukla jsem do Síně slávy a proběhlo mi hlavou, že by to tam chtělo začervenit, i kdyby se o pohár nejednalo… – směje se a uvažuje, jestli v tom mají prsty škrkny –

Denní věštec: Nakonec se ukázalo, že kolej na pohár letos nedosáhne, ubralo ti to motivaci? Nebo sis řekla, že dotáhneš své snažení do konce i tak?
Newika Shelley Lovecraft: Předměty už jsem měla zapsané – věnovala jsem jim svoje úspory za celé léto – myslíš, že bych je jen tak zahodila? – směje se – A taky jsem trochu tvrdohlavá workoholička… – špitne –

Denní věštec: Od tvé největší rivalky v bodovacím žebříčku, Mischel Binghum, jsem se dozvěděla, že tě při honbě za body popoháněl i fakt, že ti ona šlape na paty. Je to tak? Co tě nejvíc motivovalo?
Newika Shelley Lovecraft: Dej mi momentík… – běží do sovince a po chvíli se vrátí se snímkem –

Když mi od ní přiletěla tahle sovka, tak jsem si usmyslela, že budu mít víc bodů než Mischel. Následovala přátelská konverzace a během roku jsme se podporovaly navzájem…

Denní věštec: Pravděpodobně bych byla špatný reportér, kdybych se nezeptala na tvůj vztah k škrknám. – usmívá se – Jak vznikl? Měla jsi je ráda už z domu, nebo sis je oblíbila až během studia na našem hradě?
Newika Shelley Lovecraft: Se škrknami jsme o tom psaly do Tlapky. Ale stručně řečeno, seznámila jsem se s nimi až na hradě – nejdřív tady u Rosmerty, pak u madam Aki v domečku, kde rozbily hodiny a nikdo nevěděl, kdy si dát čaj o páté. Při zařazení mne už škrkna doprovázela.

Denní věštec: Máš některé oblíbenkyně pojmenované?
Newika Shelley Lovecraft: Ta, která mne doprovází, si nechává říkat Škrknička. – ukáže na huňaté stvoření, které se ze dna poháru snaží sníst zbytek zmrzliny –

Denní věštec: Ostatní jsou beze jména?
Newika Shelley Lovecraft: Nepředstavily se. – ukáže na klubko škrken, kde není pořádně poznat, kde jedna škrkna končí a druhá začíná – Upřímně, stejně bych si je pletla. Ony si žijí vlastní život, a tak je v tomhle klubku škrken pokaždé jiné složení. Jediná, která se mnou zůstala, je Škrknička.

Denní věštec: Chodí s tebou i spát?
Newika Shelley Lovecraft: Má pelíšek v kufru, se kterým jsem na hrad přijela. Ostatní škrkny spí různě po kolejce – byli tam na ně zvyklí už předtím…

Denní věštec: Zpět k titulu Snaživec roku. Nejenže ses stala nejmladším Snaživcem, ale také se ti povedlo překonat hradní rekord, který do loňska držela Cerridwen Lowra Antares s 13 082 body. Ty jsi vyhrála s 14 052 body. Napadlo tě na začátku roku, že bys to opravdu dokázala a získala tak neuvěřitelný počet bodů?
Newika Shelley Lovecraft: Ani omylem… S počtem předmětů po konci zápisu jsem si spočítala, že bych měla přesáhnout 10 000 bodů. Ani omylem jsem ale nemyslela, že se mi Cerridwen podaří předběhnout.– přemýšlí, kde se ty body navíc vzaly –

Denní věštec: Na takové skóre bylo potřeba nejen tolik předmětů, ale také plnění soutěží. Stíhala jsi soutěže plnit, nebo to byla jen nutnost, kterou jsi dělala, protože jsi „musela“?
Newika Shelley Lovecraft: Na začátku se mi podařilo udělat si v soutěžích náskok a každý den jsem tak plnila nově vypsané. Někdy v pololetí se to ale svezlo a rázem jsem dělala soutěže, které daný den končily. Složitější jsem si ale připravovala dopředu a nad všemi soutěžemi jsem přemýšlela od jejich vypsání. Jediná soutěž, kterou jsem neudělala, bylo Kávodebatování. Trochu toho lituju, ale nechtěla jsem ji odfláknout. Měla jsem ji i rozepsanou, ale nepřišlo mi to propracované…

Denní věštec: Můžeš nám vyjmenovat tři nejoblíbenější předměty, které jsi letos studovala? Případně můžeš přidat, proč tomu tak je.
Newika Shelley Lovecraft: Jen tři? – strne – Vážně jen tři?
Začnu tedy Magickými zákonitostmi. Předmět mne nadchl především proto, že mne zajímá mudlovská fyzika – tohle bylo mnohem…– hledá správný termín – … kouzelnější? Výklady byly zábavné, ale zároveň i poučné… – kouká na svůj seznam a přemýšlí, co dál –
Artušovské legendy budou dalším předmětem, který mi zpříjemňoval každý termín. Výklady byly poutavé a každý úkol byl vymyšlen tak, abych si mohla o probíraném tématu rozšířit obzory do různých směrů. Slečna Heky prostě umí učit! – směje se – Zároveň bych vyzdvihla filmy z mimořádných úkolů. – zasní se –
– vyškrtne Studium mudlů a zbyde jí Ufologie – No. Tak takhle…– povzdechne si – Ufologie mne zaujala tak nějak obecně. Pan Tad byl velice přívětivý a jeho přístup jak ve výkladech, tak při hodnocení mne pokaždé potěšil. Sedlo mi zaměření i podání předmětu a nadchlo mne, jak pan Trotter… Trötter… pan Tad hodnotí – většinou je komentář stejně dlouhý jako úkol. – směje se –

Denní věštec: A teď naopak tři nejméně oblíbené předměty. Případně můžeš dodat, proč tomu tak je.
Newika Shelley Lovecraft: Pedagogika. – vyhrkne – Vadilo mi, že když profesor vyzdvihuje důležitost komunikace a podobně, není schopný se ozvat. Stačilo by pár slov na vývěsce nebo odpověď na sovu a ulehčil by mi mnoho čekání a nevzal mi tolik motivace… – pokrčí rameny – Především ta komunikace mne mrzela, ale nakonec jsem si omluvila poslední dva úkoly a neměla jsem chuť se k nim vracet.
– zamýšlí se – V Létání na koštěti mi vadilo, že je profesor ve výkladech opravdu zlý. Nečetlo se to příjemně. Zároveň byla zadání poněkud nešťastná, ale v tom množství se psaní „o ničem“ naštěstí ztratilo..
Posledním bude Magie stromů. Předmět to veskrze nebyl nijak zlý, ale výklady i úkoly si byly podobné jako vejce vejci. Kdyby se jednalo o můj jediný předmět, asi bych příliš šťastná nebyla – v tom množství se to ale znovu ztratilo. Chápu, že moc jinak předmět ale rozdělit nejde, a tak je tohle zařazení opravdu jen můj subjektivní pocit… Stromy i přírodu mám ale pořád ráda! – dá Škrkničce další zmrzlinu –

Denní věštec: Dokážeš si představit, že by ses o Snaživce pokusila znovu?
Newika Shelley Lovecraft: Víš, že jsem takový blázen, že ano? – rozesměje se – Určitě to ale nebude následující rok. Nejdřív bych na to musela mít příležitost u mudlů… Ale myslím si, že i když se budu snažit, tak letošní blázinec překonám jen těžko.

Denní věštec: Od profesorů, ale také z archivu víme, že ač jsi měla vysoký počet předmětů, své úkoly jsi dělala velice poctivě a důsledně. Dávala sis skutečně vždy záležet, nebo jsi některé záměrně „odflákla“?
Newika Shelley Lovecraft: Nejdřív jsem se snažila snažit všude. Když mi chyběla zpětná vazba a navíc mi třeba nesedlo zadání, šlo to o něco hůře… – posmutní –

Denní věštec: A poslední otázkou je tak trochu moje oblíbená záležitost: Máš něco, co bys chtěla říct? Co nezaznělo?
Newika Shelley Lovecraft: Kolem a kolem bych chtěla poděkovat svojí koleji, která byla skvělým zázemím a kde bylo možné si oddechnout – famfrpálovému týmu, svojí patronce, holkám, které organizovaly vnitrokolejky, a madam kolejní, která vytvořila nejlepší večírek, na kterém jsem kdy byla. Další díky zde na hradě patří slečně Heky, madam Aki, slečně Rorrsce a panu Tadovi, kteří mi neváhali zodpovídat dotazy a konejšili mne, když nepřicházela vyhodnocení. Speciální dík patří Bibi, která mne každý den pozorovala, jak se dřu, a nechala si pro sebe své zelené poznámky o tom, že jsem blázen.
Ukončila bych to poděkováním svému mudlovi za to, že, aniž by pořádně tušil, na mou záludnou otázku: „Byl bys v pohodě s tím, že bych hrotila?“ odpověděl ano. – červená se –

Pro Denní věštec
Helen Miltonová