Příjemný podvečer – přivítá se s madam Larrie –
Pěkný večer, slečno Espi! – usměje se –
Můžeme začít? – usměje se – Doufám, že nebudu moc hrozná, je to můj první rozhovor…
Určitě můžeme! A nebojte, rozhovory jsou většinou hrozné hlavně kvůli nemožným odpovědím zpovídaného – smích –
Výborně. Jsem ráda, že jste si udělala čas na rozhovor. Byla jste nově jmenovaná hlavní knihovnicí. Hlásila jste se sama nebo vám to bylo navrženo?
– přikyvuje – Ano, hlásila jsem se sama. Pan ředitel vypsal minulý víkend konkurz, takže jsem neváhala, sepsala nějaký ten motivační dopis a nástin toho, jak si představuji svou činnost v knihovně, a bez prodlení mu jej zaslala. Pak už šlo jen o čekání na verdikt. – usměje se –
Přirozeně. – napije se a odmlčí – Počítám tedy, že vás ke knihám něco táhne. Jaké je mezi vámi a knihami pouto?
Jej, to je záludná otázka! – svraští čelo – Řekla bych, že ke knihám mám přirozené pouto už tím, že jsem byla odchovaná Havraspárem. Knihy jsou fascinující – mají duši, jsou moudré, trpělivé… Dokážou člověka přenést do úplně jiného světa a je jedno, zdali jde o román nebo o školní učebnici. Kouzelnické knihy v naší knihovně jsou navíc živé, mají různé povahy, temperamenty. I to mě k nim vábí. A když čaroděj pochopí, že kniha není jen kus vazby a pár papírů, a začne se učit jejich povahám, je snadné vytvořit si k nim vztah, to pouto, o kterém mluvíte. – usměje se – Snad to trochu zodpovídá otázku.
– poznamenává si – Hmm… teď to pro vás bude možná těžká otázka, ale – máte nějakou oblíbenou knihu ze školní knihovny? Nebo si pamatujete třeba tu, kterou jste si kdysi jako vůbec první vypůjčila?
Jej, tak na první si pamatuji pouze matně. Ruku do ohně bych za to nedala, ale myslím, že jako první jsem si vypůjčila Telekinézu. Tehdy mi moc radosti neudělala, čekala jsem od ní něco trochu jiného a vracela ji s malým zklamáním. A nejoblíbenější? To se asi nedá tak úplně říct. Navážu na ty povahy knih z minulé otázky. Mám ráda spíš atmosféru určitého typu knih, konkrétně jde o kroniky. Ty zachycují dobovou náladu, přenesou člověka do minulosti mnohdy lépe než obraceč času. Dá se v nich navíc najít mnoho ponaučení z minulosti, jak už to bývá u každých dějin. Takže když mám volnou chvíli, nalézám své místo právě v oddělení Kronik v knihovně.
Tak alespoň víme, kde vás máme nejčastěji hledat – usměje se – A jak je to u mudlovských knížek? Tam máte ráda něco jiného?
– zasměje se – Tak tak. – zapřemýšlí – V mudlovském světě mám záliby v knihách trochu jiné, to určitě. Rozhodně dlím úplně nejčastěji v oddělení psychologie, které právě v hogwartské knihovně moc rozvinuté není. Kompenzuji si to tedy mudlovskou nabídkou, která je dosti pestrá. Ráda zkoumám povahy druhých, jejich chování a úhly pohledu. V našem světě tuto zálibu můžu praktikovat i s knihami, které mají vlastní povahu. U mudlů nejsou svazky tak živelné, takže si to vynahrazuji pozorováním lidí. K tomu tedy ty psychologické knížky.
Takže kouzelnické kroniky a mudlovská psychologie… zajímavá kombinace. Chystáte nějakou vlastní publikaci do knihovny, ať už na tato či jiná témata?
– přikývne – Chystám se na obě z těchto témat. Už několik let se snažím dokončit kroniku třetího Sedmiboje z roku 2010. Teď ve fialovém hábitu mám po dlouhé době trochu více času, navíc v knihovně budu pečená vařená, takže bych výtisk mohla konečně dodat na regál. – usměje se – Pak bych chtěla právě přispět i k rozšíření oddělení Psychologie. A plánuji i jednu učebnici k předmětu, který bych v budoucnu ráda vyučovala. Tedy zjednodušeně – plánů je spousta, ale jistě víte, jak to s nimi někdy chodí. – zasměje se – Nebudu na to spěchat a tlačit to násilně, ale v dohledné době bych tam ráda něco dodala.
A hodláte knihovnu ještě více rozšiřovat? Máte už nějaké konkrétní plány, na které se mohou obyvatelé školy těšit? Něco, co byste mohla prozradit?
Nu, v první řadě je rozhodně potřeba dodělat nějaké resty, které v knihovně zůstaly z předchozích let. Na regálech je spousta knih, které jsou již skoro připravené k vydání, ale ještě jim chybí nějaké to začištění vad na kráse a tak podobně. Zároveň čeká na publikování několik knih z brků hradních obyvatel, takže ty půjdou též ven co nejdříve. A pak nás s Monny, pravou rukou knihovnice, čeká dlouhé vyspravování výtisků, které si již hoví na regálech, neboť řada z nich za ta léta poztrácela nějaké stránky, byla polita kdovíjakými břečkami a zadrobena svačinkami našich studentů.
Jistě však plánujeme i rozšiřování knižního fondu. Ráda bych v tomto směru komunikovala se studenty, abych zjistila, co jim na policích knihovny chybí – jaké informace by uvítali. A samozřejmě i s profesory – které publikace by byly vhodné pro jejich předměty, čím by si studenti mohli rozšiřovat obzory.
Dále nevylučuji možnost spolupráce se Sub Salixem a objevení některých z jeho nejlepších děl v knihovně, ale to je vše ve velice rané fázi řešení, tedy nemohu nic slíbit konkrétně.
A ráda bych zavedla v knihovně i nějaké speciální akce, které by přitáhly pozornost hradního osazenstva a mohly je případně inspirovat k sepsání nějakého pěkného přírůstku.
To bylo zcela vyčerpávající. Zajímalo by mne, jak je to s externím sovincem? Je tam hodně příspěvků, pokud jste to třeba i jen očkem prolétla?
S externím sovincem jsem se seznamovala včera, ano ano. – přikyvuje – Je tam kolem deseti nedořešených výtisků, z nichž některé jsou právě ty, které čekají již nějakou dobu na vydání, jiné zatím nebyly ještě zhodnoceny a některé již byly vydány, ale dotyční autoři nedostali odměnu. To jsou první dodělávky, na které se chystám vrhnout. Vlastně dnes jsem s nimi začala, asi tak. – usměje se – A pokusím se nijak to již neprotahovat, ať psavci nemusí déle čekat.
Tak to je báječné. Už jsme všichni zvědaví na nová díla. Jestliže máte ještě práci, nebudu vás zdržovat a poděkuji vám za báječný rozhovor. Věřím, že to naši čtenáři ocení. – usměje se –
Já děkuji za příjemné posezení! – usměje se na slečnu –
Tak se loučím a přeji příjemné knihovní nasazení. – usměje se a ještě si lokne –
Díky a hezký večer! – s úsměvem odchází –