Létám, létáš, létáme

| Vydáno:


17. února jsem něco po druhé hodině odpolední vešla do Velké síně a z nenadání jsem se ocitla téměř u stropu. Kolem mě poletovali studenti a studentky a já se jen tak tak stačila vyhýbat předmětům, které kroužily napříč síní.
To byl ovšem jen začátek…


Zatímco většina studentů si létání bez košťat užívala, někteří vykřikujíce „Koukněte! Sem světluška!“, jiní se stejně jako já snažili přijít na nějaké vysvětlení tohoto gravitaci odporujícímu jevu. Sl. Phillipa O Connel se nadšeně dovolávala podivného Petra Pana a potom začala hledat pod stoly jakýsi Tinker Bell. Nic ovšem nenašla, čemuž se nelze divit. I kdyby v té chvíli ve Velké síni opravdu nějaký zvonek byl, pravděpodobně by kroužil ve vzduchu.

Zakotvila jsem bezpečně u stropu, pozorovala hemžení pod sebou a potom mi to došlo. Dnes je přeci 17.2., Letecký den. Již v ranních hodinách ho pan profesor Matthew Whitecrow slavil s nasazením vlastního života, když se vykopl do jezera. Příliš pozdě zjistil, že je zamrznuté.

Nejsem si jistá, zda na něm tento pád na hlavu nezanechal určité trvalejší následky. Když odpoledne vletěl do VS a zjistil, že je rakeťák, začal prohlašovat lásku, krásu, štěstí a touhu za největší zla, před kterými je třeba chránit svět. Hned nato se snažil chytit sl. Barbaru do pokébalu. Zklamaně ale zjisitil, že mu „Kvákémon“ vzdoruje a tak, po zralé úvaze, že se tedy dost možná jedná o slavného Kvákáču, se se slečnu Eliz snažili společně nalákat zelenou studentku na granulované mouchy.

Po chvilce klidu, kdy zmizel výlečit p. Elerin Portmenovou na Ošetřovnu, se pan Matthew W. opět postaral o rozruch. Za zmateného poletování se všem snažil namluvit, že na ošetřovně je z něj rakeťačka a odůvodňoval to tím, že v něm zřejmě „tamní léčivá atmosféra probouzí cosi ženského“.

Když konečně rakeťáci vyklidili pole, přihlásili se o slovo opět studenti. Začali pojídat Bertíkovy fazolky a kyž Velká síň se začala nebezpečně podobat zvěřineci, usoudila jsem, že je načase stáhnout se do bezpečí. Cestou jsem se vyhnula uvolněnému obrazu a po nejistých nohách jsem zamířila do ticha své pracovny.

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *