Mintaka Orionis: „Já bych ty řády zase tak nepřeceňovala.“

| Vydáno:
Profesorka, autorka odborných knih i držitelka mnoha řádů – to je osoba, která se po letech vrátila na náš hrad, aby zpět přebrala otěže předmětů zabývajících se věštěním.
Proč se na svůj post vrátila a jaké má plány do budoucna?
O tom všem i o mnoho dalším byl náš rozhovor, který jsme vzhledem k časovým možnostem vedly doslova za běhu.

Denní věštec: Velice děkuji, že jste souhlasila s rozhovorem. Popravdě jste pro mě velikou neznámou, neboť zažívám vaše působení na škole poprvé. I přesto, že tu nejste ani trochu nováčkem. Svého času jste byla pravděpodobně jednou z nejznámějších na našem hradě. Začnu tedy tím, že jste se po letech vrátila k vyučování. Po kolika přesně letech jste se vrátila za katedru? Co vám dalo impuls tento krok učinit?
Mintaka Orionis: No, přiznám se, že ani přesně nevím, odhaduji, že po pěti, možná pěti a půl. – propočítává si to v hlavě – Jistě by se to někde dalo dohledat nebo dopočítat přesněji, ale nemyslím si, že je to dnes tak stěžejní. V lednu 2014 se mi narodilo miminko, to jsem byla ještě ve funkci inspektorky výuky, takže jsem se vrátila z porodnice a řešila konec a začátek nového roku. To vím přesně. Pak jsem půl roku ještě normálně fungovala a někdy po skončení školního roku vlezla do mrazáku. Kdy přesně, to nevím. A co mě motivovalo k návratu? – usměje se – To byla jedna velká náhoda. Až docela neuvěřitelná. Poprvé po těch x letech jsem si na školu vzpomněla v tom smyslu, že mi chybí. Do té doby jsem na ni ráda vzpomínala, ale brala jsem to jako uzavřenou kapitolu svého života. A letos v lednu jsem došla tak daleko, že jsem se dokonce podívala i před brány hradu a zjistila, že je otevřená nováčkovská registrace. Asi minutu jsem uvažovala, že do školy vyšlu svého „potomka“, ale pak jsem tak nějak naznala, že by to nebylo ono, že mě baví hlavně učit. Tak jsem od bran školy zase odešla a nechala to být. A dva dny nato mi psal bratr Filius, že se stal inspektorem výuky a jestli nechci jít učit. Nejdřív jsem málem spadla ze židle, myslela jsem, že si ze mě dělá legraci, protože jsem měla dojem, že už snad ani v Bradavicích neučí. A když jsem se ze šoku probrala, tak jsem na to kývla. A jsem tady. Byl to pak pro mě velmi hektický týden, protože vše přišlo tak nějak nečekaně. – usmívá se a v očích jí září jiskřičky radosti – To prostě člověk rozumem nevymyslí.

Denní věštec: Vyučujete předměty, které se věnují věštění. Dokonce jste z jednoho z nich – z Tarotů – skládala OVCE. Kromě toho, že je to vaše obživa, je to i váš koníček?
Mintaka Orionis: Dnes už ani moc ne. I když karty miluji pořád. Fascinují mě totiž ty obrázky. Ale sama sobě už nevykládám a nikomu jinému taky ne. Vše se vyvíjí a mně tak nějak postupem času došlo, že to nemá moc smysl. Tím neříkám, že výklady karet nefungují, to vůbec ne. – tváří se energicky – Fungují docela dobře, ale podle mě je lidi nevyužívají moc moudře. Třeba to zase někdy přehodnotím, ale teď to mám nastavené takto. Přijde mi nevhodné se motat jiným do života (i když to třeba sami i chtějí).

Denní věštec: Co vás na tomto odvětví nejvíce fascinuje?
Mintaka Orionis: Mě fascinují především ty obrázky na těch kartách. To tajemno, luštění jednotlivých symbolů a hledání jejich významu tak, aby to celé dávalo smysl a aby to do sebe zapadalo. Třeba až po letech jsem dešifrovala a pochopila některé významy na tarotové kartě Velekněžka. – vypráví fascinovaně – Baví mě ta detektivka okolo. A v Lenormandu mě bavila vždycky vykládat velká tabule – třeba i jen cvičně na filmy a na pohádky. Tam byla plně ukojena moje touha po „příběhu“. – směje se – Mě vlastně bavilo si spíš s těmi kartami jen tak hrát, než je nějak fatalisticky prožívat.

Denní věštec: Který z předmětů, který letos vyučujete, vás baví nejvíce?
Mintaka Orionis: V současné době jednoznačně Fortunace. Je to jediný můj nový předmět a tak nějak odráží to, co mě aktuálně baví a co mi sedí. I když v karetních předmětech mám zase na druhou stranu velice talentované studentky a je radost tam jejich úkoly číst a komentovat.

Denní věštec: Zabrousím trošičku ke srovnávání. Jací jsou novodobí studenti? Jsou pečlivější? Snaživější? Či nadšenější než ti, kteří zabrousili do vaší učebny na počátku vaší profesorské kariéry? Nebo se během těch let za katedrou v tomto ohledu nic nezměnilo?
Mintaka Orionis: To se vůbec nedá srovnávat, vždy je to velice individuální a záleží na konkrétních jedincích. Nedá se to paušalizovat. Ale obecně lze říci, že skvělé studenty jsem měla dříve a mám je i nyní. Já jsem po návratu spíš nadšená z toho, jak se proměnil profesorský admin, že se nemusím zaobírat omluvami a dáváním trollů, to mi dost zjednodušuje práci. – je vděčná těm, kteří to zařídili –

Denní věštec: Pokud bych se ještě mohla vrátit k Tarotům, jste uznávanou autorkou knihy Vybraná skládací schémata. Proč jste se rozhodla knihu sepsat a máte v budoucnu v plánu přispět další publikací?
Mintaka Orionis: Knihu jsem psala velmi dávno, takže si přesné motivy jejího vzniku už nepamatuji. Ovšem obecně si myslím, že u výkladu karet je nejdůležitější se umět dobře a konstruktivně zeptat. A hlavně o tom ta vykládací schémata jsou. Jsou to návody, jak se vhodně ptát. V současné době žádnou knihu neplánuji, ale samozřejmě platí – nikdy neříkej nikdy. – tajemně se usmívá –

Denní věštec: Jak jsem si mohla v pročítání vašich deníků všimnout, zmínila jste se tam o online hodině. Jelikož je to mnoho let zpět, byla to podoba hodin, jak je známe dnes, nebo to bylo skutečně online se vším všudy, kdy jste se se studenty sešla v jeden čas na jednom místě?
Mintaka Orionis: No, byla to skutečně živá hodina, kdy jsem se se studenty sešla v jeden čas na jednom místě (obvykle můj bývalý domeček v GD) a cca hodinu jsme si tam povídali o kartách. Bývalo to skvělé a podnětné, ve více lidech se samozřejmě lépe přemýšlí, nebo respektive – jeden něco nadnesl a někdo druhý to třeba vynikajícím způsobem rozvinul. Hodiny nebyly samozřejmě povinné, vždy k tomu byl i klasický výklad.

Denní věštec: Lákalo by vás opět tuto formu vyučování oprášit?
Mintaka Orionis: Teď se obávám, že k tomu nemám potřebný časový prostor. – zasměje se – Myslím, že v pět ráno by mi mnoho lidí na hodinu nedorazilo.

Denní věštec: Zmínila jste nový předmět Fortunace. Byl to čistě váš nápad, nebo jste k tomu dostala podnět od inspektora výuky?
Mintaka Orionis: Fortunace je předmět, který se tu už kdysi dávno vyučoval. Naprosto neopakovatelným způsobem ho vedla Letitia te Tiba. Dalo se u ní studovat více ročníků a bylo to jednoduše skvělé, pamatuji si to ze svých studentských let. Tedy… nepamatuji se přesně, co se tam probíralo, ale pamatuji si ten hřejivý pocit, že to bylo úplně skvělé! – nostalgicky se zasní – Tak neuvěřitelně optimistický předmět to byl!
A Fortunace nebyla vyloženě můj nápad, Filius mi myslím nadhodil, že je to volné a že bych se o to mohla pokusit.

Denní věštec: Musím se ještě vrátit k vašim deníkům. Jsou poměrně podrobné. Věřím, že udržovat takové tempo zápisu se nedá dlouhodobě. Přesto, napadlo vás toto obnovit?
Mintaka Orionis
: Vůbec. – zatváří se zamyšleně – Když si je čtu zpětně, tak mi přijde, že to vůbec nemělo smysl. Je to tak podrobné, až se to nedá číst. – omluvně se usměje – Na druhou stranu jsem doposud nepřišla na to, jak tady na Hog zaznamenávat události tak, aby je člověk mohl psát v době, kdy se dějí (rozuměj: kdy si je pamatuje), a aby přitom od nich mohl mít trochu odstup a zmínil jen to důležité. – nahodí lehce filozofický výraz –

Denní věštec: Byla jste také celkem pravidelnou přispěvatelkou do Denního věštce. Láká vás znovu se zapojit do redaktorského dění?
Mintaka Orionis: Ano, psaní do Denního věštce mě vždycky bavilo, ale zatím nemám v tomto směru jasno. Mě to bavilo v době, kdy psaní do DV nemělo moc pravidel a každý si tam víceméně mohl psát, co chtěl a kdy chtěl. Já totiž rozhodně nejsem typ na redaktorské schůzování. – oklepe se při té představě – Čímž neříkám, že je to špatně, to vůbec ne, jen znám sebe samu a vím, že tohle by mě dost nebavilo. – nahodí otrávený ksichtík – Zatím mi ale bohatě stačí se realizovat v soutěžích a výuce, kdybych se nějak významně nudila, budu uvažovat o dalších aktivitách, ale to je v tuto chvíli předčasné.

Denní věštec: Všimla jsem si, že ráda zadáváte logické soutěže. Je to kvůli snadnější kontrole, nebo sama ráda vyhledáváte právě tento typ soutěží?
Mintaka Orionis: Já osobně mám logické soutěže hodně ráda. A při vypisování soutěží se řídím jednoduchým pravidlem, takovým vnitřním kontrolním mechanismem – vypisuju jen tu soutěž, které bych se sama chtěla účastnit a sama si ji udělat. A to ty logické soutěže pro mě prostě jsou.

Denní věštec: Je pro vás vypisování soutěží nutné zlo při vydělávání peněz, nebo vás to, stejně jako učení, vyloženě baví?
Mintaka Orionis: Mě to jednoduše baví, na vypisování soutěží se totiž opravdu nebohatne. – pobaveně se zasměje té naivní představě – Kdybych to brala čistě pragmaticky, tak vypisovat soutěže nemá z finančního důvodu pro profesory vůbec smysl. Naopak! Jsem na tom de facto tratná, protože v daný den nemohu logicky udělat tu soutěž, kterou vypisuji. A její hodnocení je samozřejmě daleko vyšší než odměna pro profesora za samotné vypsání soutěže. Takže kdybych soutěže nevypisovala vůbec a jen čekala, co vypíší jiní, tak je to finančně nejpragmatičtější profesorské chování. – doufá, že neprozradila nějaké veřejné tajemství – Ale to opravdu neřeším, když soutěž vypisuju.

Denní věštec: Zabrousím teď k vaší historii na hradě. Máte na svém kontě opravdu neskutečné množství řádů. Je některý řád, který vás skutečně moc hřeje u srdce?
Mintaka Orionis: Já bych ty řády zase tak nepřeceňovala. To víte, že jsem měla ve své době radost ze všech, že jsem je dostala, ale že bych si je v kabinetu každý den leštila a dmula se pýchou, že je mám, to opravdu ne. Já si myslím, že každý den člověk začíná znovu, bez ohledu na nějaké řády. –zamyšleně se zasměje –

Denní věštec: Který z nich vás při jeho obdržení nejvíce překvapil?
Mintaka Orionis: Asi ty Osobnosti Hogwarts. To bylo obojí hodně milé překvapení.

Denní věštec: Musím se zeptat, zda máte promyšlenou svou profesorskou budoucnost? Zda bude tento rok a pak se uvidí, či vás to opět pohltilo a už zůstanete, dokud to jen půjde?
Mintaka Orionis: Když jsem se vracela, tak jsem rozhodně nepřemýšlela nad tím, že by to mělo být jen na letošní rok. Ale taky platí, nikdy neříkej nikdy… Tohle si nechávám i sama pro sebe otevřené a vždy budu reagovat na aktuální situaci, samozřejmě ale s největší možnou mírou zodpovědnosti i ke své funkci profesorky.

Denní věštec: Máte v plánu nějaké zcela nové předměty, které se zde ještě nevyučovaly?
Mintaka Orionis: Ano, to rozhodně mám. Ale znáte to… když člověk plánuje, Merlin se směje. – pokrčí rameny – Ale to budu řešit asi až o velkých prázdninách, až to bude mít větší smysl.

Denní věštec: Moc děkuji za váš čas odpovídat na mé zvídavé otázky.
Mintaka Orionis: Děkuji za rozhovor, bylo mi ctí.

Pro Denní věštec
Helen Miltonová

Published by

Helen Miltonová

Mladičká redaktorka, která se nezalekne žádného tématu, se nejraději po hradě prohání s rychlobrkem v ruce. Velmi často ji zastihnete, jak něco sepisuje – články do Denního věštce nebo do Žlutého Trimela či domácí úkoly a soutěže. Ve volném čase se ráda vyskytuje na famfrpálovém hřišti, ale věnuje se také malování a vytváření pohyblivých obrázků.

Komentáře

  1. Fortunace je opravdu skvělý předmět. Nečekala jsem to, ale je to jeden z těch předmětů, který přesahuje hradby hradu a dává mi něco i do skutečného života. 🙂

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *