Slečna Cerridwen Lowra Antares odpovídá na otázky týkající se nedávno skončeného sedmibojařského klání. Jak naloží s odměnou a co si myslí o změnách v jeho pravidlech? Čtěte dál a dozvíte se více!
Jelikož si ani já, ani slečna Cerridwen nepotrpíme na zbytečné řeči kolem, dali jsme se rovnou do rozhovoru.
Která z odměn, již jste si za Sedmiboj vysloužila, Vám udělala největší radost?
To je těžké takhle určit… Ale v konečném dopadu asi těch 100 galeonů. – směje se – Žezlo je krásné, ale přeci jen není úplně „moje“.
A co onen zápis v Síni slávy? Přeci jen – již podruhé jste přerušila „havraspárskou šňůru vítězství“ v mezikolejních soutěžích a tentokrát to bude ještě více „na očích“ (slečna Antares byla i členem zmijozelského týmu, který zvítězil v Bradavické čtyřce v roce 2009, pozn. red.). Dokázala byste nějak srovnat své pocity po výhře Sedmiboje a B4?
Nemůžu říct, že by mě to netěšilo, havraspárskou šňůru vítězství jsem přerušila velice ráda, jak jinak. – směje se – Ale jsem materiálně založená a galeonů není nikdy dost. Zápisů v Síni slávy taky ne, to je pravda, ale nejsem ten typ člověka, co by se tam tím chodil denně kochat.
Z obojího jsem měla pochopitelně radost, ale B4 byla přeci jen už docela dávno na to, abych si to úplně přesně vybavovala. A také tam byla i radost z finanční odměny, za kterou jsme si s Channah a Barbarou koupily korunku v dražbě od tehdejší Osobnosti Hogwarts, madam Angely. Teď jsem si zas pro změnu koupila hůlku a šla jsem si porazit Licha, mno. – směje se –
Ale ne, teď vážně, obojí bylo překvapivé, po spoustě vynaloženého úsilí, a jediný rozdíl v tom je to, že u B4 šlo dost o radost sdílenou, k Sedmiboji mi sice spousta lidí gratulovala, ale ty „pocity“ k tomu byly výlučně mé. – usměje se – A největší radost jsem v obou případech měla z výhry samotné, i kdybych žádnou odměnu nedostala. – usměje se –
I kdybyste si ale koupila tu nejdražší hůlku, pořád Vám na kontě zůstane několik desítek galeonů. Už víte, za co je utratíte, popřípadě je to zveřejnitelné?
Krom nějakých menších výdajů (pár lidem jsem slíbila něco poslat – směje se –) budou pravděpodobně galeony nějakou dobu zevlovat na mém kontě… A pokud něco budu chtít, tak si to koupím. A také bych ráda přes léto ještě hodnotu té sumy trochu vylepšila. Konkrétní plány na utrácení de facto nemám, ale alespoň na chvíli jsem finančně nezávislá a zajištěná a nestane se mi, že by se objevila nová kolekce a neměla jsem na nic z ní. – směje se – A je hezký pocit kliknout si na majetek a vidět tu sumu, i když už bohužel ne trojcifernou… – směje se –
Nojo, jak málo stačí studentům k hezkým pocitům… A co získané body? Ty jste přinesla čistě jen koleji, byť se diskutovalo o možnosti připočtení oné sumy do bodování jednotlivců, což by Vás rázem posunulo ze 14. na 7. místo v bodování školy. Souhlasila byste s tímto připočtením, nebo jste z nějakého důvodu spíše proti němu?
Nejsem pro ani proti, z osobního hlediska mi na tom nezáleží. Ale mělo by to být tak, jak to bylo řečeno v pravidlech, kde bylo jenom to, že se body získají pro kolej. Už to je fajn věc a jenom mě mrzí, že Zmijozel nebyl na konci roku v situaci, kdy by z mnou získaných bodů mohl nějak více profitovat. Kdyby bylo od začátku řečeno, že body získají i soutěžící, tak proč ne, mohlo by to být ozvláštnění případné soutěže o snaživce (ne letos, ale teoreticky někdy). – usměje se – Sedmé místo by bylo rozhodně hezčí než čtrnácté, ale když to nebylo řečeno předem, nebylo by to fér. – usměje se –
Když už jste zmínila ta pravidla… Jak se stavíte k jejich změnám? Teď mám na mysli především dvě poslední, které se zabývaly změnou hodnocení v interaktivní části.
Negativně. Menší úpravy pravidel chápu a akceptuji, ale změnění konceptu celé soutěže přibližně v její polovině mi přišlo absolutně neadekvátní. Sedmiboj, do kterého jsme se hlásili, se změnil (navíc naprosto divně) a nakonec i zpětně už odehrané úkoly proto, že část sedmibojařů protestovala, jak by bylo nefér, kdyby někdo vyhrál Sedmiboj díky úkolům interaktivní části a že ta kreativní je přeci důležitější (jiní jenom protestovali, že není fér, aby byl jinak hodnocen první a jinak šestý, to ještě umím pochopit)… Nevím, jestli se hlásili do stejného Sedmiboje jako já, ale v tom mém na začátku bylo řečeno, že jsou obě části hodnotově na stejné úrovni. Nevidím důvod, proč se odvolávat na Sedmiboje minulé… To by také mohl někdo protestovat, že letos bylo málo soutěží a je to tak nefér a měla by se „převážit“ hodnota bodů nebo tak nějak.
Jako dospělá bytost jsem pochopila důvody organizátorů – podezření z podvodu na více frontách, dobře, chápu, že jiné řešení nevymysleli. Jako logicky uvažující člověk, který už před Sedmibojem říkal, že jsou obě části nevyrovnané, a bylo mu řečeno, že to nic neznamená, protože interaktivní část bude různorodá, že těžko někdo všechny vyhraje… Můžu souhlasit s tím, že už to od začátku mělo být nastavené jinak (cca 2/3–3/4 by byly podle mě ok). Ale právě, od začátku, nikoli, že budeme měnit pravidla během toho, jak se to zrovna bude nebo nebude hodit. A ano, měla bych stejný pohled na věc, i kdyby to neovlivnilo mě, ale někoho jiného, tady jde zejména o princip. – usměje se –
A připouštím, že jsem si teď na konci oddychla, že jsem vyhrála nejen ten Sedmiboj, do kterého jsem se hlásila (mimochodem o 26 hvězdiček), ale i ten, který se z toho změnou pravidel vytvořil. – usměje se –
Mimochodem, nebýt přidání „praktické části“ – průchodů Arénou, skončila byste podle známých výsledků na čtvrtém místě. Tušila jste před soutěží, že právě Aréna bude nakonec Vaší nejsilnější stránkou nebo jste si věřila spíše v úkolech kreativních?
Aréna byla velkou neznámou pro všechny soutěžící, tedy alespoň myslím, a já nebyla výjimkou. Na druhou stranu ano, věděla jsem, že znalosti světa HP nemám zase na tak vysoké úrovni (ne, opravdu nevím z hlavy všechna kouzla a názvy a tak), ale že co se týká logického myšlení a „chladné hlavy“ při takových věcech, mohlo by mi to třeba i sednout (jelikož z mudl světa vím, že je to moje docela silná stránka) a počítala jsem, že to případně smaže mou neschopnost kreslit a vyrábět. Navíc pro mě podstatná věc bylo i to, že je to část, kterou ovlivňuji v podstatě jenom já (jednoduše musím být nejlepší a nejrychlejší), takže přes prvotní nedůvěru k tomu to byl jeden z důvodů, proč jsem letos chtěla být vylosovaná (tvořit „pro někoho“ mi zrovna moc nikdy nešlo).
To, že by to dopadlo až takhle dobře, jsem ovšem netušila a ani jsem to tušit nemohla – věřila jsem si zpočátku půl na půl v obou typech – v psaní v kreativní části a v logickém myšlení v interaktivní části.
A teď můžu být za Arénu jen a jen ráda. – usměje se –
Když už jsme u ní – měla jste před vstupem tam nějaký zvláštní rituál? Četla jste například před každým úkolem příslušný díl HP?
Rituál? – směje se – Hodně dlouho jsem se odhodlávala. Vypla jsem na chvíli počítač, aby se mi nechtěl vypnout uprostřed úkolu. Udělala jsem si čerstvé kafe. Zahrála jsem si pár logických her, abych se uklidnila (ano, já se jimi uklidňuji – směje se –). A tak. – směje se –
Před některými úkoly jsem opravdu knihy HP četla – před prvním, pátým a šestým zcela jistě. U šestého jsem si dělala i poznámky, jelikož v češtině jsem ho předtím četla jenom jednou a už dávno. – směje se – Tuším, že i před třetím jsem něco četla… Vždy jsem se snažila z básničky odhadnout, jestli na to HP znalosti potřebovat budu nebo ne, a vždy jsem se strefila. Každopádně pro jistotu jsem měla knihu i v pdf formátu připravenou… Rozhodně jsem nehodlala nechat nic náhodě. – usměje se – Ale používala jsem to minimálně, většinu věcí jsem prostě věděla. – usměje se –
A co se týče oněch kreativních, psacích úkolů, naplnila jste během jejich tvoření svá vlastní očekávání? A mimochodem – který kreativní úkol Vás při tvoření bavil nejvíce a se kterým jste naopak nejvíce bojovala?
Nenaplnila, právě naopak. Tedy, takhle, mně se spousta těch mých úkolů líbila, ale s vkusem porotců se to nějak nesetkalo. – směje se – Ale o tom jsem už mluvila, že neumím tvořit „pro někoho“. Nemůžu ale říct, že bych byla vrcholně spokojená, se svým perfekcionismem bych vážně lhala… – směje se –
Dá se říct, že jsem bojovala se všemi. O druhém a pátém raději nebudu ani mluvit. U psacích záleželo vždy na nápadu, který si chodil občas až v neděli večer… Jak už to tak s mými nápady bývá. Výjimkou snad byl jen úkol první, kde jsem ale naopak vymýšlela „až moc“ a měla jsem co dělat, abych se vešla do limitu. – směje se –
Ale i když jsem „bojovala“ se vším, tak mě víceméně i všechny ty psací bavily; snad krom toho posledního, to byl opravdu „mor“. – směje se – První, čtvrtý a šestý jsou asi tak na stejné úrovni, i když u čtvrtého jsem opravdu ještě večer nevěděla, co budu vlastně psát… Nakonec mě ale bavil a baví mě ho i zpětně číst.
Děkuji za rozhovor!