Na problematiku zamořeného jezera nedávno v kolejním časopise Hadí král upozornila odvážná zmijozelská studentka prvního ročníku Saiph Lacaille. Neřešený fenomén se snaží dostat do povědomí hradních obyvatel tím, že na vlastním těle demonstruje, jaké má pobyt u jezera následky. Pravidelně končí na ošetřovně a mě by zajímalo, jak to vidí zdravotnice Oresta McCollin Vianueva.
Z letmého pohledu na madam Vianuevu lze vyčíst, že je z celé situace vyčerpaná. Jiný než letmý pohled se vám totiž ani zachytit nepodaří; na hradě se vždy jen mihne, příležitostně uzdraví pár duší na ošetřovně (mezi nimiž věrně leží již zmiňovaná Saiph) a pak zase pospíchá pryč.
Profesorka vyučuje dohromady 19 studentů ve 4 třídách. Soutěž nemá vypsanou žádnou. Ve Velké síni není k vidění, její sídlo Vánoční rezidence osamoceně leží pod sněhem, její manžel je již delší dobu u ledu… nemění se nám vrchní zdravotnice v přízrak?
Zapadlé oči a hluboké vrásky rýsující se profesorce po celém obličeji napovídají, co ona sama říci nestačí. Frustrace, vyčerpání, zmatek a zbytečné úsilí. V nitrozpytu však ještě tolik nevynikám, rozhodla jsem se tedy madam Vianuevu raději vyzpovídat i klasickou cestou.
Denní věštec: Co si myslíte o aktivismu slečny Lacaille, která vám pravidelně plní ošetřovnu, nejlépe i s dalšími tahači?
Oresta McCollin Vianueva: Z pohledu Oresty na tom nevidím nic špatného. Já tak trochu rezignovala po té době bez odpovědí, že raději řeším něco jiného a držím se původního prohlášení. Z pohledu zdravotnice se mi to moc nelíbí, ale zakázat jim to nemůžu. Jen varovat, že je to na jejich vlastní nebezpečí a riziko. Zdravotníci jsou přeci jen raději, když jsou pacienti a studenti zdraví. Ne proto, že pak nemusíme nic dělat, ale protože zdraví je přednější a i zde máme jen jedno.
Denní věštec: Hradem se šíří obavy, že z trucu přestanete pacienty navracející se od jezera uzdravovat. Jsou tyto obavy bezpředmětné, nebo se máme bát?
Oresta McCollin Vianueva: To si vyřiďte s tím, kdo takové blbosti šíří. Ano, bylo řečeno, že si poležíte, ale ne z trucu. Důvodem je fakt, že tenhle týden nebyl kvůli mudlům a nemoci přes den čas, abych tu mohla být více přítomna. Nejsem blázen, abych tam lidi držela násilím, hlavně když začíná famfrpál a nechci přijít o práci.
Denní věštec: Je pro vás práce zdravotnice náročná? Zvlášť když se nedaří? Za poslední dobu mohu dát mimo slečnu Lacaille za příklad i slečnu Marisu Missy Moon, které se ani s vaší pomocí nedaří setřást smrtelný třes.
Oresta McCollin Vianueva: Být zdravotnicí není náročné, když na to máte trpělivost. Jsou dny, kdy je to fajn, a jsou dny, kdy to chce vyšší zásah a pomoc, než vás dostihne zoufalost z bezradnosti. Přesto je to příjemné, když se pak i na první pohled beznadějný případ povede vyřešit. Vaše dvě zmiňované situace nejsou nijak zvláště obtěžující, spíše naopak. Jsou věci, které jsou náročnější, ale tyto to nejsou. Chce to trpělivost a tak, ale věřím, že i slečna Marisa ten třes nakonec setřese.
Ústa mrzimorské madam kolejní hovoří poněkud optimističtěji než její vzhled a můj nitrozpytecký um, zjevně se ještě mám co učit. Nicméně pohled z druhé strany mi poskytla prvňačka ze Zmijozelu, Jinx Bane (ano, studentů z ostatních kolejí se bojím, mluvím jen se zelenými), která navštěvuje hned dva předměty vyučované profesorkou Vianuevou; Lékouzelnictví a Upíry tak, jak je neznáte.
Denní věštec: Je na profesorce znát únava? Stěžuje si na své pracovní vytížení?
Jinx Bane: Bohužel, i profesoři, i když to tak občas nevypadá, jsou pouze lidé (případně nějaké bytosti podobné lidem) a madam Oresta není výjimkou. Je vidět, že se do výuky snaží dát co nejvíce, ale únava je na ní poznat jak na vzhledu (černé kruhy pod očima), tak v tom, jak přednáší.
Denní věštec: Opravuje úkoly včas? Jsou hodnocení úkolů dostatečně propracovaná?
Jinx Bane: Úkoly opravuje trochu později než ostatní, ale není to moc velký problém. Hodnocení jsou tak nějak podobná jako od ostatních učitelů, takže si myslím, že na tomto byste rozdíl nepoznali.
Denní věštec: Nemáš obavy, že na tebe profesorka během výuky přenese nebezpečnou jezerní nemoc?
Jinx Bane: Nebudu lhát, o jezerní nemoci jsem toho zatím moc neslyšela, asi se budu muset ještě trochu poptat. Strach zatím moc nemám, uvidíme, jak rychle začnou moji spolužáci odpadávat, pak se možná bát začnu. – usměje se –
Nutno podotknout, že Jinx obsadila strategická místa v zadních lavicích, takže snad nějakou tu šanci na přežití má.
V průběhu psaní článku ve Velké síni jsem se stala obětí Saiphina lákání k jezeru. Neodolala jsem příležitosti vyzkoušet si čvachtání v jezeře na vlastní kůži (ehm, kdybych nějakou měla). Do vytahování šly Saiph podpořit i další dvě zmijozelské studentky, Leila Dusk a Sooyeon Choi. Potentilla palustris nakonec skončila v mém inventáři, nicméně na ošetřovnu jsem se nedostala.
Tu opět zkušeně obsadila protagonistka hnutí. Už je však opět na nohou a je jen otázkou času, kdy zase zláká další duše k jezeru. Vypadá to tedy, že madam Vianueva bude mít práce dost.
Pro Denní věštec
Nina Yozhinski