Rozhovor s nováčkem

První den, kdy byly brány hradu otevřeny nováčkům, se mi podařilo vyzpovídat Theres Phoenix Mahlerovou. Co o sobě prozradila?

Použité zkratky jmen:

Esperanza Milagrosa = E. M.

Theres Phoenix Mahlerová = Theres

E. M.: – přisedne si k nové krvi – Ahojky, můžu s tebou udělat rozhovor pro Denní věštec?

Theres: Ahoj, bude mi potěšením. – trochu znervózní –

E. M.: Díky. – usměje se – Zajímalo by mě, jak ses cítila, když ti přišel zvací dopis. Jakou jsi měla náladu předtím a potom?

Theres: Samozřejmě jsem měla radost, už jsem netrpělivě čekala na jeho příchod. Vůbec jsem si nebyla jistá v kramflecích, zda moje přijímací esej bude stačit, takže mě přijetí velmi potěšilo.

E. M.: Jak se zdá, stačila. – pousměje se – A jaké byly tvé první kroky po hradě? Kam jsi zamířila nejdříve?

Theres: Nejdříve jsem zamířila do Velké síně, přeci nebudu bez pozdravu šmejdit po hradě. – mrkne- Poté jsem světu ukázala své kouzelné dredaté já, aby všichni věděli, s kým mají tu čest. – usměje se – A poté jsem nesystematicky procházela všechna zajímavá místa – Prasinky, Ďáblovu jámu, prohlédla jsem si soutěže…

E. M.: Šla sis také přečíst školní řád a často kladené otázky (FAQ)? – nemůže si tuto otázku nechat ujít –

Theres: Školní řád jsem si, přiznávám, jen zběžně přečetla už před registrací, do FAQ jsem ještě nenahlédla, ale také jsem se ještě na nic neptala. Takže až to na mě přijde, nejdříve nahlédnu tam. – usměje se –

E. M.: Takže žádné spěšné kroky do Příčné ulice, nákup uniformy v novém stavu a následný šok z toho, že ti na to všechno nevyjdou počáteční galeony se nekonal? To je totiž u většiny nováčků pravidlem… Už jsi Příčnou ulici viděla? Pokud ano, jak na tebe působí?

Theres: Do Příčné ulice jsem zamířila, ale pokud vím, tak jsem byla při vstupu na opatrnost při nakupování upozorněna… Ale samozřejmě jsem se do Příčné ulice podívala, koho by nelákaly ty novotou vonící uniformy? Ale nakázala jsem si, že zkusím nějaké peníze vydělat a až potom si koupím garderobu dle stavu svého konta. – trochu smutně se pousměje – Zatím jsem si pořídila sovičku, abych se mohla dorozumět s ostatními. A jak na mě ulice působí? Není moudré sem zavítat, pokud člověk ví, že nemůže utrácet – tolik lákadel… – směje se –

E. M.: Tak to je velmi rozumné, chválím. – usměje se – Ano, sovička je důležitá. A soutěže jsou pro nováčky také důležité – jaké tě zaujaly, do kterých se chceš pustit? Tvoříš raději povídky, fotografuješ nebo třeba básníš či kreslíš?

Theres: Á, soutěže. Fotím sice moc ráda, ale momentálně nemám čím, co se týče kreslení, tak to možná není úplně zlé, ale většinou nemám vůli nic dokončit. – nasadí mrzutý výraz – Nejvíce mne lákají soutěže pisatelsky kreativní, básním také ráda. Jen po sobě básně nerada čtu, protože spíš jen tak rýmuji, než abych psala něco doopravdy zajímavého. A určitě by mne potěšily soutěže, kde musí člověk zapřemýšlet, ne pouze vyhledávat.

E. M.: Tak s básničkami jsem na tom stejně. – zasměje se – Ale ostatních typů soutěží se není třeba bát, organizátoři hodnotí i snahu. – snaží se povzbudit – Určitě se nemůžu při rozhovoru nezeptat – co ty a koleje? Máš své přání, kam bys chtěla, nebo to necháš na Moudrém klobouku a budeš spokojená s jakoukoliv variantou? (pozn. redaktorky: všechny koleje mají své kouzlo!)

Theres: Nad kolejí teď hodně přemýšlím. Nebudu se zlobit, ať už mě klobouk pošle kamkoliv (koneckonců, je přeci moudrý). Ale samozřejmě nějaké preference mám – určitě zajímavý by byl Havraspár a přemýšlela jsem i o tom, že bych podpořila Mrzimor, který je podle mě nespravedlivě stále odsouzen na druhou kolej a potřeboval by asi více studentů. Nepohrdla bych ani Zmijozelem, který má své zvláštní kouzlo. Asi jako poslední bych volila Nebelvír. – znervózní při pohledu na barvu své tazatelky- Ale jen z toho důvodu, že je tak úspěšný a mezi nováčky oblíbený, takže by bylo dobré vyrovnat stavy. Rozhodně proti němu nic nemám. – snaží se napravit co spískala a pozoruje, co na to Esperanza –

E. M.: – usměje se – To je v pohodě. Ale ona oblíbenost naší koleje je celkem i na škodu, když si vezmeš, že tam hodně lidí chce, ale pak na to kašlou (beru-li v potaz opravdu ty neaktivce). S počtem lidí je to různé, o tom se dá debatovat dlouho. – pousměje se – Máš báječně rozhodnuto, kam bys chtěla a proč. Ale změníme téma… Co prázdniny? Už jsi někde s mudly byla nebo se někam chystáš?

Theres: Bohužel, zatím jsem zavřená na zámku Lemberk (to byste nevěřili, co sem chodí čarodějů) a snažím se vydělat nějaký ten galeon kvůli nástupu na mudlovskou vysokou školu, takže jsem si zatím moc neužila. – povzdechne si při pomyšlení, kolik dnů má ještě v práci před sebou – Těším se na jazzovou dílnu na konci prázdnin, to bude taková zasloužená odměna.

E. M.: Tak ať ti ta práce rychle uběhne, zatím můžeš relaxovat u nás na hradě! A moc ti děkuji za tvůj čas. Máš ještě něco na srdci? – usměje se –

Theres: Také děkuji. Krom šelestu už jen to, že jsem ráda, že jsem k vám zavítala a těším se na nový školní rok, ať už mě klobouk pošle kamkoliv. Měj se hezky. – oplatí úsměv –

E. M.: Ty taky a ať se ti na škole líbí! – naposledy se usměje a rozloučí – Zatím se měj! – míří do redakce Denního věštce –