Dobří hadi se vracejí

Byl jsem jedenáctiletý prvňáček, psal se školní rok Léto 2009. Velká síň se vždy rozzářila, když do ní vešla paní profesorka Amálka Zlatá a pozdravila nás, svá zlatíčka. Pak však z hradu odešla. Nakonec jsem přestal doufat, že ji ještě někdy uvidím. Letos jsem se stal dospělým kouzelníkem. Čas letí. Před několika dny jsem vešel do Velké síně a ta byla celá rozzářená. Za profesorským stolem seděla Amálka Zlatá. Pozval jsem ji do hostince U Tří košťat, abych ji trochu vyzpovídal.

Chtěl jsem si dát pintu piva – však jsem dospělý –, madam Rosmerta mě však vyvedla z omylu: „Pane Nebelbrach Mechacha, studentům alkohol nenaléváme.“ Ani přímluva madam Amálky („Asi jí jednu plácnu!“) nepomohla. Objednal jsem si proto máslový ležák, můj host si dal ohnivce, a rozhovor mohl začít.

NM: Děkuji, že jste si na mne udělala čas. Potkával jsem vás na hradě, když jsem byl v prvním ročníku. Vždy jste nás oslovovala „zlatíčka“. Byla jste oblíbenou profesorkou, pak jste však někam odešla. Absolvovala jste nějakou stáž?
AZ: Moc mě těší, že se po těch letech dozvídám, že jsem byla oblíbená. – úsměv – Každopádně k mému jménu a příjmení náleží krásné oslovování, vy všichni jste pro mne byli a jste i nadále zlatíčka. Po těch čtyřech letech se v tomto nic nezměnilo.
Na stáži jsem bohužel nebyla. Porušila jsem jisté zákonem dané předpisy, v dnešní době je vše skoro vyřešeno.
NM: Snad vás z hradu nevyvedl ten bláznivý bystrozor Holms?
AZ: Ne, podmínky jsem neporušila zde v Bradavicích, ale v mudlovském světě. Nebojte se, ani v mudlovském vězení jsem nebyla. Jen jsem žila v mudlovském světě přes šest let s naprosto nekompetentním člověkem (no, co můžete chtít po mudlovi). A po těch šesti letech vaše profesorka narazila na pravou lásku, takovou tu až vás srdíčko zabolí. O tomto jsem také psala seminář nebo soutěž. Každopádně je profesorka Zlatá rozvedená, ale čtyři roky šťastně zadaná.
NM: Takže jste si potřebovala vyřešit mudlovské problémy. Do toho nechci příliš šťourat. V každém případě gratuluji k tomu, že se to vyřešilo a že jste dnes šťastná a zlatá.
AZ: Ano, je to tak, těžké mudlovské problémy byly kompenzovány láskou. O takovém velmi zlém si povíme až později, až se budete ptát na kočičky a pejska. – smutný výraz –
NM: Co se stalo s pejskem Merrynkou a kočičkami Mikešem a Bimbíkem?

AZ: Co se stalo s Bimbim a Mikešem. Je mi to velmi líto, ale já vůbec nevím, zda ještě existují. Ty mé dvě velké lásky. – smutně si povzdechne – Když jsem řešila ty mudlovské komplikace, člověk, který byl se mnou, je nechtěl vydat a odvezl mi je pryč, že se nebude o ně starat. Já jsem je chtěla nazpět, ale bohužel je odvezl.

Snažila jsem se je získat zpět, bohužel vztahy mezi mudly byly tak hrozné, že to nešlo uskutečnit. Když jsem se na ně ptala, bylo mi řečeno, že jsou rozdělení a nic mi po tom není. Milovaný Mikešek zůstal u nějaké mudlovky a Bimbiho nechali na zahradě. Jsou to přesně čtyři léta a já o nich nic nevím. Je mi z toho zle. Když jsem odcházela z těch mudlovských situací a chodila si pro své kouzelnické věci, které jsem měla u toho mudly, hladila jsem si oba a moc plakala. Oni se ale mudlovi pomstili. Pokaždé, když jsem odešla, počůrali mu celý byt. – zasměje se – Dnes už vím, že to bylo proto, že jsme se měli moc rádi a já tam prostě nebyla.
Merrynku dal jiným mudlům, ale mohla jsem ji navštěvovat. Spíše ona mě na mé narozeniny, tohle mi dovolili.
NM: Byl to asi jeden z důvodů, proč jste opustila Hog?
AZ: Ano, v normálním mudlsvětě jsem se rozvedla, bylo to strašné, ale měla jsem a mám velkou lásku. Člověka, který mě nekontroluje, miluje mě takovou, jaká jsem, a miluje i někoho, koho mám zpět.

Merrynka mi byla odňata, a jak jsem se již zmínila, dal jí ten mudla cizím lidem. Mohla za mnou aspoň na mé narozeniny. Dva roky se to dařilo a najednou se to utlo. Vůbec se mnou nekomunikovali. O půl roku později mi ti mudlové zavolali (telefonem, to je něco jako krb), že nemají ani galeon, pardon, korunu (to jsou mudlovské peníze) a Merrynku chtěli dát do útulku. Ještě ten den jsem ji po dlouhé době viděla. Byla schovaná v taštičce a když mě viděla, počůrala se radostí a já to oplakala. Dnes je to skoro rok a půl a Merrynka je tady s námi. Konečně není mlácená a je přešťastná a já taky.
Merrynka je naše malá kulička, pěkně se nám zakulatila. Místo Mikeše a Bimbiho jsme si pořídili dvě morčátka: Dextra a Debru.
Dnes mi na dva mé miláčky zůstaly tři vzpomínky: první jsou fotografie, druhé je mé srdce a třetí, a i proto jsem zpět, jsou Bradavice. Tak proto jsem se chtěla vrátit, vždy jsem s nimi vyučovala a je to pro mne vzpomínka.
NM: Ano, s Merrynkou jste učila předmět Bájní tvorové z různých světů, s Mikešem Domácí škůdci a tvorové z kouzelnického světa a s Bimbíkem Kočka, tvor v kouzelnickém světě. Bez nich už to asi nebylo to pravé.
AZ: Hog jsem opustila z toho důvodu, že jsem nechtěla nikoho zatěžovat problémy, ale asi to byla chyba. V mudlovském světě jsem potkala spoustu zlých lidí a v duchu jsem vzpomínala, že s vámi mi tady bylo výborně. Bohužel, čas je i dnes mým velkým nepřítelem. Opuštění Hogu bylo pro mne hrozné, měla jsem tu spoustu lidí velmi ráda, hlavně mezi studenty. Já sama studovala ve Zmijozelu a mezi mé nejlepší kamarádky patřily Aváček de Hillson a Lenůlie Čihůlková.
NM: Ano, Zmijozel. S ním vás mám svázanou, i když jste mi nikdy nepřipadala moc zmijozelská. Jako své kamarádky jmenujete nebelvírské studentky.
AZ: Ano, ano, má kolej byla Zmijozel. Ani nevím, proč se tak klobouk rozhodl, já si myslím, že proto, že věděl, že bych se měla naučit i trochu té druhé strany mince. Dnes to chápu: hodný a milý člověk, který každému naletí, se musí probojovat i někde jinde a ve Zmijozelu mi to šlo, aspoň ve školních výsledcích. Jako studenka jsem měla a stále mám ráda ony dvě nebelvírčanky. Vidíte, a to je ono. Nebelvír a Zmijozel? Jde to? Ano, jde – nasolte tam Zlatou a je z toho něco, co se nevidí. Asi proto jsem vás ponechala v tom, že jsem vám nepřipadala zmijozelská. Ale upřímně řečeno: jako profesorka jsem snad byla milovaná Zmijozelem a dodnes tam mám spoustu studentíků, které zbožňuji pro jejich kouzlo.
NM: Vždycky jsem si myslel, že Nebelvír a Zmijozel mají hodně společného.
AZ: Asi budu nějaká něco mezi. – smích – To říkám, že jsem zvláštní, až jsem z toho zezlátla.
To mají společného: Zmijozel je tahoun něčeho neskutečného a Nebelvír je prostě srdcovka. Nezatracuji ani Havraspár, ani Mrzimor, ale tam jsem si nezískala tolik srdcí. Přitom je tam mezi modrými a žlutými spousta báječných lidí, studentů.
NM: Proč jste se rozhodla pro kariéru profesorky? A jak se vám povedlo se jí stát? Nemýlím-li se, tak nemáte složené OVCE, ale tehdy byla asi jiná doba.
AZ: Bylo to náhlé rozhodnutí, chtěla jsem vyučovat něco, co tady není, a jiným stylem. V tom se trochu od ostatních velevážených profesorů odlišuji.

V době, kdy jsem se stala profesorkou nebylo třeba složit tyto zkoušky. Byla jsem ale řádně přijata dle kritérií, které byly potřeba. Musela jsem napsat o čem předměty budou a poslat náhled výuky. Bylo velkým překvapením, když mi madam Slytherin napsala, že mě přijímají a že je velmi spokojená. No a pak se ze zmijozelačky stala profesorka Zlatá. Nemohu tvrdit, že to bylo jednoduché, ale když jsem začala tvořit svou výuku, skákala perla za perlou. – smích –
NM: Ve svém prváku jsem u vás studoval Psychologii. Dnes ji učí Anseiola Jasmis Rawenclav. Hodláte tento předmět opět převzít?
AZ: Bohužel, Psychologii jsem převzala za jiného profesora a bylo to pouze suplování. Nicméně Psychologie byla velmi zajímavá a bavila mě. Profesorce Ansí nechám tento předmět, já se chystám uchýlit se trochu jiným směrem.
NM: Aprobovány máte již zmíněné předměty Bájní tvorové z různých světů, Domácí škůdci a tvorové z kouzelnického světa a Kočka, tvor v kouzelnickém světě. Budete se tedy věnovat jim?
AZ: Ano, to jsou má vlastní díla a k těm se hodlám vrátit zpět. Jsou pro mne srdeční záležitostí. Hlavně proto, že jsem vždy vyučovala i s Mikeškem.
NM: Ve svém curriculu zmiňujete, že kocourek Bimbík získal jméno „od slečny studentky, která se jmenuje Betelgeuse Orionis“. Tato studentka je dnes kolejní ředitelkou Nebelvíru. A konec konců i já jsem letos absolvoval OVCE, znala jste mne jako jedenáctiletého prvňáčka. Jak se hrad změnil od té doby, kdy jste na něm byla? Překvapil vás něčím po vašem návratu?
AZ: Ano, Bimbík dostal jméno zásluhou teď profesorky Orionis. Byla vypsána soutěž a její příběh byl perfektní, nejlepší ze všech. Až bude možnost, velmi ráda ho se schválením p. p. Orionis uveřejním.

Pamatuji si vás, Nebe, moc šikovný student. – mrkne –

Hrad se nezměnil, jen něco, o čem jsem se doslechla z jiných kruhů. Nebudu se v tom ale nějak šťourat. Každopádně jsem velmi ráda, že tu zůstalo dost studentů a profesorů, kteří nezapomněli a napsali mi, že jsou rádi, že jsem zpět. Když jsem vstoupila po dlouhých letech do hradu, jako první se mi ozval pan profesor, který byl dříve mým studentem, byl z Nebelvíru, a pak mi psali nebelvířané a zmijozeláčci. Všem, kteří mi napsali, srdečně děkuji, vážím si toho.

Pak jsme si ťukli máslovým ležákem a ohnivcem a strávili ještě nějaký ten čas v příjemném hovoru. Madam Amálko, vítejte zpátky na hradě.