Po poradě s naší novou šéfredaktorkou jsem se rozhodla udělat minisérii rozhovorů s našimi kolejními řediteli a ředitelkami.
Dnes je na řadě jedna z dam této vzácné čtveřice. Je jí srdcem i duší červená RNDMr. Betelgeuse Orionis.
Nastoupila k nám jako studentka, ale za těch mnoho let, co tu s námi je, si už vybudovala takovou prestiž a úctu, že mladší studenti si ji jako studentku snad už ani představit nedokážou.
Studentské vedení je již nějakou dobu určeno. Můžete nám však prozradit, jak jste ho na začátku roku volila?
Takové tajnosti mám prozrazovat hned na začátek, jo? – směje se – No, jestli studentským vedením myslíte primusku a prefekty, tak to bylo úplně jednoduché – vzala jsem prostě ty nejlepší lidi, kteří tu na tyto funkce byli, a dala jsem jim odznak. Nejlepší ve smyslu jako že jsou nadmíru aktivní, baví se s polovinou koleje, jsou tu často a hlavně jim nevadí poslouchat moje peskování. Takže žádné citlivky, chápete… Já si zrovna moc nelámu hlavu s tím, abych tadyhle někoho nerozbrečela – když udělá něco blbě, bude o tom vědět. No a o takových lidech jsem věděla, že. Slečnu Nerys a slečnu Emily jsme si „zaučovaly“ se slečnou Jane už celý loňský rok, ukázaly se jako schopné, takže byly jasné. A k nim jsem do trojice doplnila pana Olivera, přičemž při jeho výběru jsem taky nijak moc neváhala. Od května jsem ho nechala spolupracovat se slečnou Nerys na přípravě hlavní soutěže na léto, abych viděla, co v něm je, a byl šikovný. Navíc, jistě, pro tuhle trojici se vyslovilo i nejvíc lidí z koleje, takže jsem nad tím na začátku roku prostě ani nijak moc nepřemýšlela.
No a co se týče zbytku vedení, zase prostě vybírám z toho, co mám k dispozici. Spolehlivějšího kapitána, než je slečna Rebecca, bych hledala jen těžko – kdo vám zaručí, že tu opravdu na všechny ty plánované soboty bude i 24 hodin v kuse, když to bude potřeba?
Slečna Lily se loni jako správce obrazárny velmi osvědčila, tu bych měnila jen nerada, slečna Kirsten měla chudák tak nějak smůlu – ta i kdyby Lví tlapu vést už nechtěla, tak za ni bychom náhradu zkrátka neměli. Změnu jsem tím pádem dělala jen ve funkci pokladníka – chtěla jsem totiž, aby dostal příležitost i někdo z loňských velice schopných prváků, to je podle mě totiž velice důležité. Nakonec to tedy byla slečna Alice, náš Nováček roku, ačkoliv se přiznám, že jsem si nebyla jistá, jestli vybrat ji, slečnu Meggie, nebo slečnu Olivku. Schopné jsou všechny. – zakončí s úsměvem –
A jste zatím se svým vedením spokojená? Přece jenom – na začátku roku jsou nároky na ně asi největší, aby se vše rozjelo, zajelo a tak.
Ano, rozhodně jsem spokojená. Všichni se snaží, to je hlavní.
A co nováčci? Jak se vaší koleji letos povedli? Máte tam nějaké slibné „kousky“?
„Kousky“? – směje se – Ano, pár se jich najde. Nechci to zakřiknout, ale jak to tak zatím vypadá, několik opravdu milých, aktivních a upovídaných budoucích druháků bychom tam mít mohli. Na druhou stranu tam je i spousta takových, kteří zjevně nehodlají dělat nic. Co jsem tak zjistila, někteří už dokonce i studují na jiných školách čar a kouzel, takže se to dalo čekat. A upřímně, takovíhle „zvědavci“ mě vážně rozčilují. Stejně tak jako obnovení starší studenti, kteří se ani neobtěžují po obnovení přijít do školy – takové bych vážně nejradši protáhla bahnem.
Trošku z jiného soudku. Jak vidíte vyhlídky vaší koleje na školní pohár?
No, snažíme se. Havraspár je zatím nějaký nechutně aktivní, ale já v ty svoje červené „lvíčky“ vážně věřím. Zvládnou i nemožné, už teď se spousta z nich hrozně moc snaží. A věřím, že to bude pokračovat, jak bude školní rok postupovat.
A jaké jsou v letošním roce vyhlídky Nebelvíru na famfrpálový pohár?
Stejné jako každý rok? Což znamená: ne valné, ale bude-li mít pan Nebelbrach šťastnou ruku, může se stát i zázrak. – mrkne –
Nyní k vám. Jak vás zatím těší vaši studenti na předmětech? Snaží se, nebo jsou to lenoši?
No, tohle je takové ožehavé téma… Eh. Je veřejným tajemstvím, že mě výuka strašně nudí. Ale dobře, chápu, že to musí být, pan ředitel mi plat zadarmo asi dávat nebude… Ačkoliv, kdyby to chtěl zvážit, byla bych mu opravdu vděčná!
Studenti jsou stejní jako každý rok – výjimky výborné, někteří příšerní, většina nenadchne ani neurazí. Což mi prostě nestačí. Já mám hrozně ráda kreativní lidi, ty s fantazií, kteří dokážou úkol napsat jinak než ostatní. Ať už je to třeba jen vtipnější nebo přemýšlivější, krásnější v myšlenkách a nápadech. A takových studentů je jako šafránu. Většina si jen myslí, že je dobrá – ale tu svoji „dobrost“ nahánějí prostě jen délkou úkolů. Ani si nevšimnou, že se opakují, že se opravdu drží striktně v mezích toho, co je známé, nezanechají na tom ani o myšlenku navíc…
A zas trošku odjinud. Jak jste se vůbec těšila na letošní školní rok?
No, na školní pohár se vždycky hrozně těším. Na výuku vůbec. Takže když se to nasčítá a proškrtá, zůstane závěr „nejsem ráda, ale ani nerada“.
Jak vidíte svou roli v dění na Hogwarts pro tento rok? Neplánujete něco neočekávaného? Nebo to bude klidný rok?
Já nikdy nic neplánuju. A co se Hogwarts týče, radši stojím zcela v ústraní, v kolejce Nebelvíru. Je tedy nepravděpodobné, že bych do školního dění nějak výrazněji zasahovala… Což ale neznamená, že to bude klidný rok – jeho poklid nezáleží jen na mně.
Plánujete vypisovat hodně soutěží a seminářů? Nebo vám stačí vaše výuka a vedení koleje?
Jak jsem řekla, nikdy nic neplánuju. Zatím se to jeví jako docela nepravděpodobné. Ale tak kdo ví, třeba za týden, měsíc, čtvrt roku nastanou jiné podmínky a já se jim budu muset přizpůsobit. Raději ovšem budu, když věci zůstanou v zajetých kolejích, ty mi vyhovují.
Poslední otázka – co od tohoto školního roku čekáte pro celé Hog?
Asi nevím, co odpovědět. Myslím, že Hog ještě i tento školní rok přežijí, že ještě i v lednu proběhne další registrace. Že se pár lidí pohádá, pár udobří, pár spřátelí a pár smaže z „osobních důvodů“. Klasika, znáte to. Doufám, že Nebelvír bude těchto mezilidských „problémů“ opět ušetřen.
Děkuji, děkuji.