Starší student naší školy, který je už zvyklý skoro na všechno, v této podivné osobě poznal kapitánku zmijozelského famfrpálového týmu Barbaru Arianne Lecter. Tato osoba svým chováním nováčkům připomínala sebevraha. Je jen možno se dohadovat, zda to nebylo způsobeno tím, že ji nováčci považovali za příbuznou toho věhlasného ducha Hanibala Lectera. Nicméně, všem ve svém okolí tvrdila, že se pouze snaží chytnout Syndrom štěbetavého kuřete, což je nemoc, při níž vám naroste sexy zobáček a kudy projdete, tak po vás zůstane peří. Mně se ale podařilo vypátrat něco jiného. Chování naší milé zelené je totiž prvním jasným příznakem NŠŽ, nemoci šílených žab.
Zeptala jsem se váženého lékouzelníka Dr. Mudr. LDr. Mülerra Šíleného na tuto nemoc:
Nemoc šílených žab? No ano, jistě, velmi nebezpečná nemoc. Způsobuje dehydrataci rybníků z důvodů nedostatku rozumných žab. Jo, aha, vy myslíte tuhle potvoru… Tak to je snad ještě horší, milá slečno. Nejprve dotyčná KVÁkající osoba začne kýchat, potom pšíkat, a jestli se jí brzo nedostane kvalitní péče v podobě čokoládové tůně, je už vlastně pozdě! – řekne hlasem věštce, který předpovídá brzkou apokalypsu – Zvlášť pokud použila nějaké lektvary, či se nacházela ve vyšších nadmořských výškách… Ony by ty žáby vůbec neměly létat, víte, jak pak mají špatná stehýnka?! Francouzi si na nich mohou vylámat zuby! (Pozn. autora: Zbytek výpovědi pana Šíleného zde není uváděn z etických důvodů i toho, že k původnímu tématu se už nevztahoval.)
Je Barbara v bezpečí? Nezkolabuje? To už ukáže jen čas… ale jak řekl jeden moudrý muž: „Na vraždu nikdy není pozdě!“ (Pozn.: Autorská práva tohoto citátu náleží panu Voldemortovi, autorka článku o jeho návštěvu rozhodně nestojí!) Pokud si tedy tento moudrý výrok upravíme do přijatelné podoby, tak zjistíme, že na tu čokoládovou tůni opravdu není pozdě. Takže, milá Barb, přeji ti brzké uzdravení, žádné další šílenství jako to s tím syndromem a žij blaze! Máme tě rádi!
– To mě teda čekají ještě věci! Pěkně KVÁkuju… 😀