Záhada sovích bobků trochu jinak

V sovincích se šíří nešvar. Lékouzelníci, třeste se, prodejci smetáčků také a majitelé Velkoprodejny Mžourov jakbysmet. Zdá se, že sovy zažívají hromadnou zácpu. Čekají nás narvané veterinární ordinace s nadmutými opeřenci? Přijde krach výrobny smetáků? Ztratí Mžourov důvěru zákazníků?

Mnozí si jistě vzpomenou na delikátní soutěž madam Dawsonové Záhada sovích bobků z letošního ledna. Soutěžící měli za úkol vybádat, kam putují soví exkrementy, kterých je v sovinci dle slov paní profesorky vždy víc než dost.

Zadání soutěže:
„Známe to všichni. Chceme poslat nutně hned teď včera bylo pozdě sovu, a ejhle, znečištění sovince na maximu, místností se line nepříjemný odér a sovy stávkují. Trucují a odmítají s dopisem odletět, než s lopatičkou a smetáčkem proběhnete celé jejich obydlí.“

Byla to první soutěž, kterou jsem zde na hradě vypracovala. A ano, těšila jsem se, až i já budu pečlivě zametat soví bobečky a sledovat jejich další osud. A nejde samozřejmě pouze o dobrodružství sovích výkalů, v exkrementech se skrývá magíkové bohatství! Za 300 uklizených bobečků získáte magíka Zametač a za 900 magíka Pulírexo! Jenže Merline, div se, žádné bobky se nekonaly.

Do sovince jsem si zakoupila dva elegantní opeřence, Arnolda Rimmera (puštík chrapouš) a Davea Listera (kalous pustovka). Ne, shoda jmen s jistým brilantním britským seriálem není čistě náhodná, a ano, jsem jeho skalní fanoušek.

Mé sovy si poměrně pravidelně protáhnou křídla. Ne, že by můj sovinec dosahoval vytíženosti mezinárodního sovince ve Frankfurtu, ale přeci jen každý den pár dopisů pošlu. Uplynul týden, dva týdny, měsíc, dva měsíce… a hovínka stále nikde! A je duben a já začínám ztrácet naději, že by Rimmer nebo Lister kdy vykonali potřebu!

Přirozeně jsem si své rozhořčení nenechala pro sebe. Podařilo se mi sesbírat několik svědectví mých spolužáků, jejichž sovy mají zřejmě také zažívací potíže. Z mého pozorování se zdá, že se problém týká výhradně prváků.

Havraspárská studentka Maite de Velarde to dokonce vzala rovnou do ředitelny. Uvidíme, zda se dočká odpovědi.

Někdo by možná obratem namítl, že zakopaný hafoň musí být určitě v počtu chovaných sov. Dejme tomu, já i Cheech vlastníme pouze jeden páreček sov. Nicméně výše zmiňovaná Maite jich má údajně v sovinci sedm. Sedm! Jestli ani číslo plnosti nedonutí sovy kadit, tak už asi nic.

Další námitka by mohla znít: po sovím zobu sovy tolik (nebo vůbec) nekadí. Dovolte mi to vyvrátit. Samozřejmě jsem sovinec zásobila základním krmivem každého pečovatele, tedy sovím zobem, ale nejsem škudlil (no dobře, jsem, ale svým sovám dopřávám) a sem tam se jim v kleci objeví i nějaký ten potkan či dokonce hraboš. Nutno podotknout, že jídlo z klece mizí. Kam, to vám nepovím. Navíc z prohlášení madam Lecterové jasně vyplývá, že na druhu potravy vzhledem k četnosti exkrementů nezáleží. Jejích 105 sov na její vkus dokonce vykonává potřebu až příliš často.

Je za stav sovích střev zodpovědná Velkoprodejna Mžourov, ze které veškeré zacpané sovy pochází? Dodržují tamější chovatelé veškerá hygienická opatření? Nebo se jedná o účelovou diskriminaci prvních ročníků? Merlinužel se mi nepodařilo majitele prodejny přesvědčit k rozhovoru, odpovědět si tedy musíte sami.

Na závěr mám pro věrného čtenáře, který smradlavý článek dočetl až sem, bobkový bonus! Nastražte uši, držte si klobouky, protože 9. dubna v brzkých odpoledních hodinách se jedna z mých sov historicky poprvé vykadila! Teď už jen zbývá doufat, že ne naposled. Aneb jak pronesla nebelvírská studentka Christina Elizabeth Stark: „Jeden bobek magíka nedělá.“

A teď mě omluvte, jdu to uklidit.

Pro Denní věštec
Nina Yozhinski