Proč nezvykle upřímný rozeberu později, avšak soustřeďme se na obsah. Kamarád byl v daný moment zbaven své obvyklé volnočasové zábavy (byl bych přesnější, ale nechci moc rozebírat důvěrný hovor, ač se stal zdrojem inspirace). V nastalém čase došel k závěru, že si ve svém okolí s nikým moc nerozumí a své nejbližší kamarády poznal přes internet, a všichni (i já pisálek) bydlí někde na druhém konci republiky. Řeč šla dál, neprojevil jsem své obvyklé rýpavé já, ale i trochu soucitu. Došli jsme až ke vztahům se slečnami a kamarád mi popsal svou ideu, která naprosto neseděla k tomu, jak se veřejně prezentuje.
Když jsem se kamarádovi vysmál, že se prezentuje jak největší macho, ale pak mi brečí o tom, jaká je romantická duše, přišel s tím, že to přece nemůže dávat běžně najevo, protože by se mu všichni vysmáli. A tak drží ten svůj macho postoj, aby na něj nikdo nemohl, hlavně jeho spolužáci, se kterými musí nějak vyjít, a jim podobní. Samozřejmě nejsem až takový hlupák, abych nevěděl, že stejnou věc dělám i já. Co za tím vším je?
V zásadě jde o obranu. Pravda života je taková, že si nevybereme lidi kolem sebe. Naši nejbližší nás obvykle berou takové, jací jsme, avšak nežijeme jen v kruhu naší rodiny. Musíme do společnosti. V prvé řadě to začíná školou a našimi vrstevníky – a zde se začnou projevovat první tlaky. Máš lepší známky než většina? Budeme ti říkat šprt. Máš horší známky než většina? Budeme ti říkat blbečku. Máš radši svetr od babičky, než mikinu z obchoďáku? I proto se ti budeme smát. Jistě, můžete namítnout, že toto je šikana, avšak možná jen zveličuji. Ve skutečnosti se takovéto věci dějí, působí na vás vaše okolí a říká vám, jací máte být, abyste zapadli do obrazu, který se těm ostatním líbí. Vybavím-li si zbylé znalosti ze ZSV – sociologie, jde o sociální konformitu, hraní sociální role a podobné záležitosti. Já tomu říkám maska.
Každé ráno se probudíte a víte, že jediný způsob, jak se udržet relativně v pohodě, je nasadit si určitou masku. Potlačit některé své rysy, záliby, odpor k určitým věcem a tak dále. Znásilnit své přirozené já natolik, abyste z průměrnosti davu nevystrkovali hlavu přespříliš. A vydáte se do společnosti, tam, kam musíte. A čím déle jste součástí společnosti, tím více si uvědomujete, že to není jen jedna maska. Chováte se s vrstevníky ze školy určitým způsobem, mezi blízkými kamarády jinak, před rodiči a jinými staršími osobami zase o něco jinak. Je to pro vás jediná metoda, jak projít skrz den a nedospět k roztrhání davem.
A proč o tom vůbec mluvím tady u nás? No přeci proto, že zde si mnozí z nás mohou dovolit ukázat stránky, které ve svém okolí nemohou. Internet je v tomto směru skvělé místo, jak najít ty, kteří mají podobné záliby a případně i pohled na svět jako vy. Zde vrána k vráně sedá. Tady odkládáme svoji každodenní masku a můžeme být chvíli sebou. Je ovšem otázka, do jaké míry jsme zde, kým skutečně jsme, a do jaké míry si tu začínáme suplovat to, co nám každý den chybí.
Co bych závěrem chtěl? Nu, jen se zamyslete nad tím, kým skutečně jste – tam dole pod hromadou masek. A přemýšlejte nad tím, jak moc si zde vynahrazujete to, co vám může chybět ve vašem okolí. A přemýšlejte o tom, jak využít své pravé já ve svém životě tak, abyste jej nepromarnili. A především, nenuťte druhé k tvoření lživých masek a hlídejte sebe, aby se vám masky k obličeji nepřilepily až příliš.
– Jé, to je krásně napsaný… Když se tak nad tím zamyslím, opravdu pár masek mám a pravidelně je měním. Je to vcelku smutné zjištění, že nejste sami sebou, a že vám k tomu svět vlastně ani nedává prostor. A když zhodnotím sama sebe… Asi si občas kompenzuju to, co mi svět nedovolí. Vlastně už to, že se snažím pravidelně přispívat sem mi plní jakýsi sen. Novinářkou jsem sice nikdy nějak zvlášť být nechtěla, ale psát mě baví a hlavně miluju ten pocit, když vím, že si to někdo přečetl a třeba se mu to i líbilo. Jinak, ty píšeš úplně skvěle a už se těším, až tu zas něco od tebe najdu 😉
– Mě docela děsí, že některé masky odhodit nejdou… Třeba ta kdy se člověk dělá pokorným žáčkem a poslouchá na slovo jako cvičený pejsek…