V průběhu let zde vyučovala tyto předměty: Literární seminář – poezie, Chov dinosaurů, Magická italština, Japonština, Kouzelnická haute couture, Domácí kouzlení, Kočka, tvor v kouzelnickém světě, Dějiny mudlovských záhad a Magie lásky. I když reálně jich suplovala mnohem více, ale to už se týká jejího působení v roli inspektorky výuky. Tou se stala po Sandriku Vrizasovi v květnu roku 2007. A ke svým podřízeným se chovala štědře, věnovala jim např. Velké kulové a další skvosty. Jako inspektorka výuky si dovolila zneaktivnit mnohé profesory, což bylo v té době něco odvážného. Celkově pozvedla kvalitu výuky.
V dubnu 2007 se společně s Consuelou Zirkon a Krisem Glowrem zúčastnila důkladného lékouzelnického školení v Amsterodamu, takže mohla léčit na ošetřovně. Ale pokud si dobře vzpomínám, tak mi říkala, že si to představovala úplně jinak, takže tuhle „funkci“ nijak extra neprožívala a nevěnovala se jí dlouhodobě. Rok 2009 byl rokem Z.L.A., jehož duchovní matkou je právě kolegyně Angela. „ZLO“ byl rozsáhlý RPG projekt, který byl určen pro pobavení hradního osazenstva. Madam v důsledku pádu do jámy lvové drahný čas brázdila chodby hradu na kolečkovém křesle a také moc dobře neviděla – to bylo v době, kdy mě jmenovala profesorkou, to si pamatuji tuze dobře, neb mě omylem proměnila v zelenou studentku. V té době začíná madam také své techtle mechtle s Denním věštcem, kam přispívá jako slečna Mystifikace Fabulantová či později jako Dolohov. Pod svým pravým jménem psala Angela do DV málo, já si pamatuji (z hlavy!) jen její článek Langerovy ultradlouhé uši, který reagoval na nějaké mudlovské odposlechy. To se psal rok 2006. Spolu s Ladardem a Lenůlií založila Šikmou ulici, jakousi „amatérskou“ konkurenci Příčné ulice, kde postupem času vznikaly dokonalé věci – návrhy oblečení. Angela pak začala vyučovat Kouzelnickou haute couture. K tomu vydala učebnici Šikmé šití. Je autorkou i dalších knih (někde pod pseudonymem). Pořádala dražbu originálních šatů a zajímala se o módu. (Mně např. k OVCím půjčovala svoje šaty a doplňky, za což jí mnohokráte děkuji.) Vždy byla srdcem zelená, alespoň se tak prezentovala navenek. Také navrhovala žabky – jak ty oficiální, tak ty neoficiální.
Během působení na zdejší škole získala množství ocenění a řádů: Osobnost Hogwarts (léto 2009), Picatrixův řád čarodějů (zima 2011), Picatrixův řád čarodějů (zima 2010), Řád Bradavice (léto 2012), Řád Spiritus Magicus (zima 2010), Řád Spiritus Magicus (zima 2009).
Je mi jasné, že jsem 1 005 věcí stejně zapomněla, ale doporučila bych všem, aby si prostě pamatovali, že Angela měla prsty ve všem. Nebudou se moc plést… Byla ve Školní radě a podle mě tahala za nitky i jinak, uměla oslovit ty správné lidi. Vymyslela nebo pomáhala vymýšlet CAPARTA, pozvala na hrad Kolodějovu pouť atd. Vše, co jen trochu zavání RPG a zábavou, je na 90 % její práce. Třeba i vozík do Godrikova Dolu a jiné drobnosti. Prostě řídila tady zábavu v takové míře, že si to mnozí ani neumí představit.
Podle oznámení v ředitelně jste se rozhodla naši školu opustit. Proč?
Ale prosím Vás, přece tu nebudu strašit věčně…
No a když trochu nostalgicky zavzpomínáme… Na to totiž všichni čekají. Co považuje za svůj vrchol tady na škole?
Ale drahé dítě, nepodléhejte iluzím. Na vzpomínání staré ženy nikdo zvědavý není. Ale dobře, pomohu Vám a zavzpomínám…
Vrchol? To nevím… Asi akce, které byly nejúspěšnější. Já cokoli jsem dělala, dělala jsem proto, že to bavilo mě, že jsem se kreativně vydováděla a pobavila. Ráda vzpomínám např. na přípravu Koloděje s kolegyní Lenůlií, kdy jsme vymýšlely, co se stane, když si zakoupíte to či ono, a mně se ty hýbací věci moc líbily. U Z.L.A. si pamatuji, jak jsem hledala názvy dětských knížek a plačíc smíchy jsem se musela posadit na postel, když jsem v knihovně našla knihu „Poník na výletě“ a řekla si, že tohle je jasný Nimrandir. Taky vzpomínám, jak Nekro protestoval být Kuře Cupity. On jediný totiž předem věděl, čím bude, ostatně to programoval. Prý je to nedůstojné, on že je velevážený ředitel Zmijozelu… – usmívá se – Teprve když jsem mu řekla, že Cupity se narodilo z hranatého vajíčka a v dětství bylo mé oblíbené, se s ním smířil. Nebo možná pochopil, že když mu sovy nosí pergameny mokré od mých slz smíchu, stejně Cupity bude, tak proč mě přitom ještě tak nehorázně bavit? Hodně mi přirostl k srdci taky ten malej trouba Dolohov. S ním byla legrace. Možná jsem ho nakonec měla raději než Mystifikaci.
Jaké období byste naopak třeba radši z paměti vymazala?
Vymazala bych vymazání. Nekra. Já o té kauze nic moc nevím, ale vím, že s Nekrem jsme se znali od té doby, co jsem udělala své první kouzelné krůčky a dost akcí ve škole jsme podnikli spolu. S ním se dalo krásně blbnout… Chybí mi. Ať ten parchant udělal, co chtěl, chybí mi tu, vajíčko jedno hranaté!
Dlouhou dobu jste na škole zastávala post inspektorky výuky. Co Vám na téhle funkci přišlo nejatraktivnější? Čím Vás naplňovala?
Proboha, zbláznila jste se?! To byla šílená funkce! Víte, vždycky jsem si říkala, že toho Sandrika obdivuji, že tuhle funkci dělá. Že to já bych tedy nechtěla. Jasně nejblbější funkce na hradě. Pak ale Sandrik abdikoval a pan ředitel za mnou přišel, přinesl trochu medu a mazal mi ho kolem úst. Jakože „kdo jiný, já že jsem ta nejvhodnější…“ a taky chrastil pytlíkem zlata, které bych jako měsíčně dostávala. Nebylo to málo. Nakonec jsem to dělala déle, než Sandrik myslel, že kouzelník může ve zdraví přežít. Rozhodně na té funkci ale není nic atraktivního a člověka příliš nenaplňuje. Ostatně – zeptejte se Elle. Ta to vzala po mně. Inspektor je totiž to největší zlo, jaké může být. Jedna profesorka dokonce školu opustila a vmetla mi do tváře, že je to kvůli mně. Že jsem ji furt buzerovala. A já přitom po ní chtěla jen výklady, které mi slíbila a nedodala a taky jsem chtěla, aby opravovala úkoly. Její mail na rozloučenou jsem si do kamene nevytesala…
V nedávné době jste koupila dům v GD a věnovala ho panu řediteli. Bylo Vám líto, že tak dlouho musel přespávat jen na svém kanapátku v ředitelně?
Bože, dítě! Litovat muže? Ó nikoli. Mé povaze spíše sedí jít se podívat, jak je mu kanapátko nepohodlné. – směje se – Už v době, kdy jsem sídélko kupovala, jsem věděla, že odejdu. Chtěla jsem si prostě vyzkoušet, jaké to je mít sídélko. Abych náhodou o něco nepřišla. Pak jsem ho chtěla darovat Zmijozelu jako třeba kolejní místnost. Ale to neprošlo. Škoda, můj Zmijozele. Tak jsem se pana ředitele zeptala, jak převést sídélko na jinou osobu. Byl zjevně zaskočen, protože něco takového se dosud nestalo. Nicméně však trval na tom, aby obdarovaný zaplatil převodní daň 20 galeonů. Asi aby to neměl úplně zadarmo. Netušil, že obdarovaným má být on sám. Že se nekousl do jazyka. Doufám, že daň zaplatil. – usmívá se –
Máte krásnou sbírku originální módy. Hodláte si ji vzít s sebou, nebo ji zanecháte tady na hradě?
A vy zase máte velké oči. Moc toho nemám. Šaty Šachmat dámou jsem věnovala kolegyni Lenůlii jako poděkování za Koloděje, šaty Černé svědomí jsem darovala kolegyni Elle, protože je ředitelka Zmijozelu, Nebelvírský plášť, který jsem dostala za Z.L.O., jsem věnovala Nebelvíru a Hadí sňůru věnuji Zmijozelu, aby po mně něco zůstalo. Snad pouze šaty Tajemství hradu Slytherin si na sobě ponechám, až za mnou zaklapne brána hradu, protože přece neodejdu nahá! Běžnou garderobu asi rozdám. Kdybych totiž měla hotovost, věnovala bych ji Zmijozelu, ale to by zase nebylo fér vůči ostatním kolejním.
Učila jste tady spoustu předmětů – Domácí kouzlení, Chov dinosaurů, Magickou italštinu, kdysi i Literární seminář – poezie, Kouzelnickou haute couture, Japonštinu, … Měla jste nějaký vyloženě nejoblíbenější? Nebo se to hodně odvíjelo od toho, kdo za studenty byl zrovna ve třídě? A bavila Vás výuka sama o sobě? Třeba sestra Bete otevřeně říká, že výuka není to, co ji tady drží nejvíc.
Od studentů vůbec ne. Výklad píšete předem. Mě nejvíce bavilo právě napsat ten výklad. Tím to pro mne mohlo skončit. Víc mě bavilo psát semináře. Já když jsem dostala dobrý nápad, bylo to na jeden výklad. Psát jich osm byla někdy křeč. Souhlasím s Bete, učit není až tak super, raději jsem blbla. Tak mi napadá – jeden projekt jsem nedokončila. Panu řediteli se líbil, tak je posvěcený, kdyby ho chtěl někdy někdo dokončit. Mrkací očka postaviček. Žel, druhů je tolik, že mě to odradilo… Ale bylo by to hezké, že?
Vždycky jste měla blízko k zelené koleji. Mrzí Vás, že jste nebyla její kolejní ředitelka?
Nikdy mi to nemrzelo. Kolejní ředitel Zmijozelu byl Nekro. Zmijozel byl v dobrých rukách.
Myslíte si, že je reálné, že se na školu za pár let ještě vrátíte?
Ne, odcházím…
Tak tedy… zavřeme oči.
– Hodně nostalgický, ale výborný rozhovor, ale až po jeho přečtení jsem si uvědomil, jak moc Angela tahala za nitky v pozadí 😉 Škoda, že odešlana pořád, ale jak se říká:“Neříkej nikdy.“
– Pane kolego, Vaše slova mi těší 🙂
– Krásný rozhovor, velice za něj děkuji =))
Mějte se dobře, madam Angelo, já nikdy nezapomenu.
– Budu vzpomínat. Stejně jako na Nekra. Na Raven. Na Apofise. Na Leti. Na plno dalších. Je to škoda. Hodně štěstí.