Péčka a shrnutí školního roku

školní rok Zima 2013 je pomalu za námi a čekají nás krátké a mrazivé prázdniny. Jaký byl tento školní rok? Úspěšný či neúspěšný, na to jsem se ptal našich prefektů a primusů a požádal je, aby zhodnotili školní rok, každý za svou kolej. Všechny jsem si vytáhl k Rosmertě a všechny pozval na máslový ležák, pff, nechali mě to vše zacálovat. Pojďme se na ně podívat.

Školní rok Zima 2013 je za námi. Na hradě se událo mnohé. Můžete mi shrnout, jak probíhal školní rok u vás v koleji?

Nerys: Školní rok Zima 2013 podle mého názoru proběhl v Nebelvíru nad má očekávání. Lvíčci byli stmelení, bojovně naladění, snažili se ze sebe vydat tolik energie, až tomu nemůžu v závěru roku uvěřit. Vypadá to, že získáme potřetí za sebou školní pohár, což byl můj primusovský sen. Nebelvír je podle mě prostě letos tak dobrý, jak jen dokáže být každý jeho člen. – nedokáže skrýt nadšení –

NaSaŠí: Školní rok byl u nás docela klidný. Vlastně až moc, přijde mi, že se toho dalo stihnout více, ale nevadí. Co není, může být příště. Na jedničku to není, ale budu se snažit, aby příště bylo. – usmívá se –

I když za něco přeci jen šk. roku Zima 2013 vděčím – přivedl do Zmijozelu spousty aktivních nováčků, což se nám již několik let nestalo. Jsem ráda, že jsme konečně získali mladou krev, která nás, starší studenty, popožene kupředu a k větší aktivitě. – opět se usměje –

Eliah: Heh, takové těžké otázky na začátek. Zpočátku bylo patrné bodové nadšení, které bohužel povadlo. Ze subjektivního hlediska se nejlépe vyvinul závěr roku, kdy se znovu rozjely ty pro Havraspár typické kolejní debaty, bylo živo. Nebo to možná bude spíše tím, že na začátek a závěr roku jsem i já byla v koleji o něco aktivnější, a tak se mi zdá ten zbytek jako takové období temna. Věřím, že příští rok začne jako ten letošní a potrvá tak celou dobu.

Andrew: Tento školní rok mne dost překvapil. Dodávám, že většinou velmi příjemně. Jednak se nám podařilo získat při registraci dost šikovných nováčků, pak jsme rozjeli jednu z nejzajímavějších vnitrokolejních soutěží a v neposlední řadě to vypadá nadějně i s bodováním. Snad jen ten famfrpál… ale tak, člověk nemůže chtít všechno, ne? – uculí se –

Andy, na to jsem se právě chtěl zeptat. Čím to, že letos Mrzimor nezazářil a nevyhrál jediný zápas? Kde je zakopaný pes?

Andrew: Podle mého mínění to bylo jen o štěstí. Máme hromadu kvalitních hráčů, jsme disciplinovaní, chodíme v dostatečném počtu. Jediný náš handicap je bohužel chytač. Ale to se v další sezoně zlepší. – mrkne očkem –

SuŠi, ty ses nám v první otázce o famfrpálu nezmínila, přeci jste porazili všechny koleje a tím získáte famfrpálový pohár. To může ještě zacloumat školním bodováním. V čem spočívá vaše síla? Jak budou probíhat oslavy, pakliže nějaké budou?

NaSaŠí: Samozřejmě, že všichni byli naprosto nadšení – když se nám nepodařilo získat školní pohár, tak alespoň ten famfrpálový! – usměje se – Oficiální večírek nebyl, ale v kolejce jsme načali dort a oslavili to vítěznou famfrpálovou fotkou.

Co se týče školního bodování, tak si nemyslím, že to na tom něco změní. Ano, sice dostaneme tisíc bodů, jenže na Mrzimor to nestačí, bohužel, ale co se dá dělat.
– posmutněle se usměje –

Eli, pokud se nemýlím, váš pan kolejní ředitel Midar Kilahim u vás na tento post nastoupil prvním rokem, že? Jak se mezi vás začlenil? Přijala ho kolej dobře a s otevřenou náručí?

Eliah: Midar je u nás již druhým rokem, ne prvním. Rozhodně má takový ten modrý humor, bez kterého by asi u Havraspárských neměl šanci. Na začátku tohoto roku byl hlavním hnacím motorem v koleji, snažil se všechny neuvěřitelně motivovat. Myslím, že bez něj by to první nadšení rozhodně nikdy nenastalo.

Aha, omlouvám se za tu mýlku. Nerys, to nejlepší na konec. – pohlédne na ni a usměje se – Máte za sebou vskutku báječný rok. Prozraď nám prosím, v čem to vězí, že jste tak dobří v bodování? Je to stmelenost koleje nebo je to o jedincích, co je tím klíčem k úspěchu? A jak budou probíhat oslavy?

Nerys: To je těžké vystihnout stručně. Myslím, že z velké části je to rozhodně zvyk, poslední roky byl Nebelvír ustálený a svorný, takže i letos to tak nějak pokračuje v podobném duchu. Samozřejmě ta setrvačnost by nezmohla nic, kdyby v koleji nebylo jádro nadšenců do všech možných aktivit, kdyby nepřicházely nové posily a kamarádi, kdybychom si nedokázali utvořit vzájemná pouta, popovídat si. Kdyby nás nestmelovala i skvělá kolejní ředitelka, pracovité vedení. Asi jsme taky chtěli vyhrát, takže každý nasadil tolik sil, kolik mohl. A nějak se nám podařilo příliš nepolevit. Naše síla je asi jak v jednotlivcích, tak v prima kolektivu. – uvažuje, jestli nemluví jako člen sekty, ale je jí to nakonec jedno –

Oslavy? No ty budou, doufám, bouřlivé a radostné, na období klidu a prázdnin se asi kdekterý lev už opravdu těší. Rok to byl skvělý, ale taky vyčerpávající. – celá září –

Kdyby se ve vaší koleji našlo něco, co byste rádi změnili nebo přidali třeba pouhým lusknutím prsty, co by to bylo ve spojitosti se školním rokem Zima 2013? Může to být problém, o které dlouhodobě víte, či něco, co vás mrzí. Povídejte. – usměje se –

Nerys: Jako primuska vím, co by si kolej dozajista přála nejvíc a co nám chybí. Chtěli bychom delší římsu na školní a famfrpálové poháry. Aby se časem nemusely zase zmenšit. Jinak máme asi vše, co potřebujeme, popř. co nemáme, to si můžeme sami pilně obstarat bez kouzel. – směje se –

NaSaŠí: To se těžko odpovídá. Je dost věcí, které bych na koleji ráda změnila, jako třeba aktivitu a spolupráci. To je náš kámen úrazu. Jenže kdybych cokoli z toho změnila já, pak by mi to nepřipadalo jako ta kolej, do které jsem přišla jako nováček.
Já sama bych na koleji neměnila nic, radši si počkám, až se kolej sama změní, protože pak budu vědět, že jsem nikoho nenutila, že to lidé dělají sami od srdce. A myslím, že právě to mi v koleji chybí. – usměje se –

Eliah: Když ono je to takové to přání, které se nesmí říkat nahlas, jinak se nikdy nevyplní. Takže se omlouvám, ale takové to, co bych přála koleji nejvíc, zůstane dále tajné. Ale abych se úplně nevyhnula otázce, přála bych si pro kolej to správné nadšení, protože s ním jde všechno mnohem lépe. Ať už body, přivítání nováčků, famfrpál, vnitrokolejky, debaty. Hogwarts, jakožto náš „druhý život“ nemůže bez nadšení existovat.

Andrew: Asi bych přidal koleji víc sponzorů a – zamyslí se – nová křesla do kolejky, ta stará jsou už prosezená. – laškovně mrkne –

Pro každého z nás je kolej domovem. Z duše si přejeme, aby byla nejen úspěšná, ale i veselá. Ale to si vyžaduje akce, posléze přijdou reakce. Jaké vyhlídky má vaše kolej? Pracuje spíše kolektivně, nebo je to z většiny o individualitě?

Nerys: Myslím, že pracujeme na obojím. Pořádáme soutěže, kde mohou vyniknout jednotlivci, někdy jsou i soutěže skupinové, ty ale letos nebyly. A pak jsou tu aktivity jako vaření Slzy ledu, kolejní dýchánky, nějaké jednorázové online akce, které dají do kupy skupinu lidí. Asi bych řekla, že pracujeme každý, jak umíme a jak chceme, někdy sami za sebe, někdy za kolej či skupinu, někdy obojí naráz.

NaSaŠí: Už od první chvíle, co jsem přišla na hrad, byl Zmijozel spíše plný individualistů, co se bodování týče – dodává –, kteří raději hráli sami za sebe než za celek, což je škoda. Kdybychom se více stmelili, nepochybuji o tom, že by byly oba poháry naše.
Ale když je v kolejce zábava, vždycky mě překvapí, kolik studentů se najde, kteří si rádi popovídají s ostatními. Jak jsem řekla, je škoda, že více nespolupracujeme a nebijeme se o pohár, ale vždycky se musí někdo takový najít a v tomhle případě jsme to na hradě my. Ale kdo ví, třeba se to brzy změní! – usměje se –

Eliah: Neřekla bych, že pracujeme individuálně. Mezi takovou hranicí individuálna a společné práce máme rozhodně blíže k tomu kolektivismu. Ale tohle je od člověka ke člověku. Vždy se najde někdo, kdo pracuje, ale nemá zájem o spolupráci. To je asi všude. A jaké vyhlídky má naše kolej. Nějaké vyhlídky mám já sama, za kolej bych nerada mluvila, rozhodně ne takto veřejně.

Andrew: Naše kolej většinou jede ve všem společně a jsou přeborníci v RPG akcích. Stačí vidět kolikrát Velkou síň, když je tam žluto. Nebo různé akce. Neříkám, že nemáme individualisty, ale je jich málo. Většinou jsme kompaktní a držíme při sobě.

Já vám všem moc děkuji za poskytnutí rozhovoru a přeji krásné prázdniny a mnoho zdarů v novém školním roce nejen vám, ale i vašim kolejím. Ležák je na mne. – zabalí si psací potřeby a usměje se na péčka. Posléze zaplatí a odchází do redakce odevzdat pergameny s rozhovory –