Bolest Maličkého
Prvního dne, co jsem Tě spatřil,
prvního dne, co jsem s Tebou promluvil,
má duše zvětřila,
že Ty budeš má první láska.
Slzy kanou po mé tváři,
když večer uléhám a zavírám oči,
hlavou volně plynou krásné vzpomínky.
Cítím Tvou ruku v mých kadeřích,
chvěji se, když se na mne usmíváš,
netušíš přitom, kolik mnou protéká bolestí.
Nevíš, jak mne zlobí,
když se o mne staráš,
jako o své vlastní,
a roztomile se mi chichotáš,
když chci Tvou láskou býti.
Blouzním – ne, to už snad přichází spánek,
předešlé vzpomínky jsou jako štěstí střípek.
Sním.
Stojíme na kraji vstupní síně,
Tvá slova slyším živě, ale já přeci spím.
Nedá mi spánku klid,
chci si ucpat uši, ale já slyším:
„Maličký, jsi na mne moc malý, zatím“,
přitom hladím ruku Tvou ve svých kadeřích,
„Ale na tom přeci vůbec nezáleží“,
odpovídám a upřímně hledím do Tvých očí.
Co je to pět let? Jde přeci o číslo,
to je to, co nám v lásce brání?
Když Tě nezkažené patronče má upřímně rádo,
od srdce rádo,
netuším, jak to dopsat, prostě, chci Ti říkat lásko.
Věř, že se mi tyto řádky nepíší dobře,
věz, že pro mne znamenáš mnohé.
Budu druhák a ukáži se hradu jako dospívající člověk,
abych Ti, lásko, dál důvod k obdivu.
Každý měsíc Ti napíši báseň,
aby se v srdci Tvém rozezněla lásky píseň.
Budu Tvou oporou,
jako jsi byla doposud Ty mně,
ale nyní mi musíš prominout,
že nedokáži psát dále….
Na pergamenu s básní jsou jasně viditelné kapky slz, které autor proléval při psaní řádků.
… – Nechci Snapovat, ale nejsem si jistý, zda sem tohle patří. Uznávám, že to chce jistou kuráž, ale myslím, že tohle je přes míru.
„Hlupáci, kteří pyšně chodí se srdcem na dlani, kteří nejsou schopní ovládnout své city, kteří se vyžívají v truchlivých vzpomínkách a nechají se snadno vyprovokovat – jinak řečeno slaboši …“ Severus Snape
😀 – Zende, dekuji Ti 😀 nemam slov :-p
– Ale právě city z nás dělají lepší bytosti, ne? 🙂
To je otázka… – To je otázka, zda jsou to zrovna city. Zda to není rozum, který nám umožní se občas nad city povznést a dosáhnout většího cíle.
Re: To je otázka… – Rozum nám jistě umožňuje dosáhnout cílů, ale je otázka, zda to znamená, že z nás dělá lepší lidi. 🙂 Řekl bych, že pokud se rozum a cit vzájemně nekorigují, staneme se buď cyniky, nebo uzlíčky nervů. 😉
Pozor – Samozrejme je to vsechno v ramci hry, mezi Kim a Yolem. Uz mi prisla sova jestli je to jako ze vazne nebyo jen na Hog. Je to jen na Hog. Kim neznam 🙂