Zvláštní je, že jsem nikdy nezažila, že by takové šílenství panovalo například ve čtvrtek. Vždy až v neděli. Přitom je neděle den jako každý jiný. Jen končí termín – termín, který ve své podstatě končí už od svého začátku. Proto jsem se rozhodla této neděli kouknout na zoubek.
Ve Velké síni se bavilo několik studentů. Žádný nebyl zelený (teď nemyslím kolejně) a všichni vypadali, že se velmi baví. Jen tu a tam jsem viděla, jak se někde povaluje kousek pergamenu. Že by dnes nebyla termínová neděle? Že bych se jen špatně koukla do svého kalendáře?
Trvalo jen chvíli, než se do Velké síně přihnala studentka s naprosto bledým výrazem a ještě za chůze psala něco na pergamen. Přitom jsem slyšela, jak si stále opakuje slova: „nestíhám, nestíhám.“ Tak přeci jen dneska končí termíny!
Postupem času, jak se blížil večer, se do síně hrnulo více a více studentů, kteří si s sebou nesli štos pergamenů. Někteří vypadali více zoufale, někteří méně. Někteří dokonce provokovali ostatní, že oni už mají hotovo.
Večer však nastalo něco neočekávaného. Několik studentů si začalo stěžovat, že je tu bouřka, co když jim vítr rozfouká pergameny a nebudou je moci najít, a tudíž odeslat profesorům. Bouřkový vítr někdy bývá zákeřný a občas odnese pergameny daleko a na dlouho.
Postupem času na veselosti ve VS ubývalo. Studenti bledli, jak se blížila půlnoc a pergamenů neubývalo. Někdy to vypadalo, že sem budou muset zajít skřítci z Ošetřovny.
Čím blíž bylo k půlnoci, tím jsem si více všímala, jak se studenti přesouvají z Velké síně blíž k místnosti se semináři. Tato zajímavá taktika mě velmi udivila. Vzali si s sebou několik sov a popsané pergameny jim pak přivázali na nohu a poslali za profesory. Přičemž zůstali u dveří se semináři – tak, aby mohli strategicky po půlnoci zabrat jimi vysněné místo. To je jistě chytrý tah.
Také jsem byla v šoku, jak na konci termínu Nebelvír začal dotahovat Zmijozel. Že by Nebelvírští byli línější a úkoly psali později? Nevím, nevím – uvidíme na konci roku, jak toto dopadne.
A co vy? Jak vy zvládáte termínové šílenství? Také patříte mezi ty, kteří nervozně posedávají a píší, až se jim od pergamenů kouří? Nebo máte jeden předmět a zvládáte vše hravě, v neděli večer pak sedíte s nohama na stole? Je to zvláštní, ale já tenhle pocit „rychlo-psaní úkolů“ mám prostě ráda.
– Pěkně napsaný článek Kate :))
a víš, že bez toho rychlopsaní by to nebyla žádná bžunda? =D