Dovolená s CAPartem: Skautský tábor

| Vydáno:
Druhou letošní zastávkou s cestovní agenturou C. A. Part byl Skautský tábor. Mudlovští obyvatelé našeho hradu si možná mohli myslet, že pro kouzelníky není takový rozdíl být mimo civilizaci. Avšak věřte nebo ne, i kouzelnický skautský tábor může přinést mnohá poznání a omezení, na která moderní mágové nejsou zvyklí. I v dnešním století jsme zvyklí na jakýsi přepych a vracení se k našim kořenům může být více než dobrodružné…

Jako při každém jiném zájezdu, tak i zde jsme obdrželi soví poštou několik instrukcí. Tentokrát se jednalo o opravdu podrobný seznam věcí, které jsme s sebou nesměli zapomenout. Namátkou jich pár vyjmenujeme, abyste měli představu, co takový zájezd na Skautský tábor znamená:
– kapesní rádce pro přírodní kouzelníky
– kapesní nožík
– koště s kompasem
– spacák
– karimatka
– křesadlo

Je to jen malý výčet z povinné výbavy, kterou jsme s sebou vezli. Možná proto jsme měli na batohy použité nezjistitelné zvětšovací kouzlo. V Capartovi si nás opět převzala průvodkyně. Tentokrát byla mladší a vypadala velice v kondici. Na sobě měla khaki kraťasy s kapsami a safari košili. Na hlavě fešný Safari klobouk z kolekce v NITi. Zavedla nás na dvorek s přenášedly. Ihned nám bylo jasné, že přenosná turistická mudlovská značka na kusu pařezu je naše jízdenka.

Objevil se známý pocit závratě a už jsme cítili pod nohama měkkou půdu lesa, který se nacházel daleko od civilizace. Všude kolem zpívali ptáci a nedaleko nás se rozpínala krásná louka. Na ní se ještě třpytila ranní rosa. Popadli jsme naše batohy a vyrazili přímo na zelenou plochu. Uprostřed stál stožár s vlajkou, kamenem a malým pařezem se sekyrkou. Kolem dokola stála spousta stanů. Ale nepředstavujte si komfortně vybavená stavení. Tohle byl skautský tábor!
Tedy, každý stan měl pouze dvě lůžka z dřevěných pryčen, mezi prkny v podsadě by propadnul i ešus a při dešti na vás trošičku kapalo.

Prostě skautský stan se vším všudy. Vybalili jsme si všechny potřebné věci a byli okamžitě vyhnáni na nástup, kde jsme museli pomocí kouzla zaseknout sekyru a začít tím tak kouzelný skautský den.
Skupina starších byla informována, že mají dva dny službu v kuchyni, a my mladší jsme měli nastoupit k rannímu učení se.

Ne, nebojte se, nudná škola nebylo to, co nás čekalo. Ba právě naopak! Vedoucí tábora nám připravili výuku kouzel se starodávným kyjem, a to z dob, kdy se ještě nekouzlilo pomocí hůlek.
Navíc i kouzla svou podobu za ta staletí změnila, a tak bylo nesmírně zajímavé naučit se je praktikovat. Každý den jsme se měli možnost naučit jedno až dvě kouzla, která jsme pak následně používali v běžném táborovém životě. Navíc jsme za to na konci pobytu dostali licenci, která nás ještě před plnoletostí opravňovala tato historická kouzla používat. Nebojte se, jednalo se pouze o pár základních věcí jako zapalování ohýnku či vyčarování takového malého ohniště.

Většinu odpoledního času jsme pak trávili hraním různých her, které nás měly naučit spolupráci, čisté hře, logickému myšlení a měly nás také prověřit ve fyzické zdatnosti. Není tedy divu, že večeře, kterou jsme každý den pomáhali připravovat, zmizela vždy do posledního drobečku.

Večerka byla vždy poměrně brzo, protože každou noc naše skupinka dovolenkářů vyrazila na tajnou skautskou bojovku. Největší strast na tom byla skutečnost, že každý jednotlivec musel jít bez hůlky, pouze s malou lucerničkou. Nám výpravníkům, kteří chodíme během školního roku do Zakázaného lesa, tedy pak přišly bojovky jako malé kratší výpravy. Ti výletů do temného hvozdu neznalí naopak vykazovali známky strachu či nejistoty. Naštěstí to však nakonec zvládl zcela každý, a mohl se tak těšit na diplom a frčku za odvahu.

Sečteno, podtrženo, dovolenou na Skautském táboře bychom rádi doporučili, neboť nejen že si odpočinete od okolního moderního světa, učení a dalšího, ale také získáte nové zkušenosti formou hry. Sice přijedete naprosto vyčerpaní, načichlí ohněm a ani dvouhodinová odmáčecí koupel ve vaně vám nepomůže, ale zato budete nesmírně šťastní!

Pro Denní věštec
Helen Miltonová

Autor

Helen Miltonová

Mladičká redaktorka, která se nezalekne žádného tématu, se nejraději po hradě prohání s rychlobrkem v ruce. Velmi často ji zastihnete, jak něco sepisuje – články do Denního věštce nebo do Žlutého Trimela či domácí úkoly a soutěže. Ve volném čase se ráda vyskytuje na famfrpálovém hřišti, ale věnuje se také malování a vytváření pohyblivých obrázků.

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *