Páteční ráno začalo stejně výtečně jako rána předchozí. Štědrá snídaně po kvalitním spánku. Ranní trávení se však prodloužilo jen proto, aby se pak zužitkovalo vydatnou přednáškou mdm Silvie Honorové na téma Kryptologie – kryptografie – kryptoanalýza. Skrze přednášku byl každý z nás velmi rychle, avšak kvalitně proškolen v tajích šifrování textů. Následně jsme se přesunuli do parku a ještě před obědem si každý vyluštil svoji osobní šifru a splnil úkol, který mu byl zadán. Přitom nešlo o žádnou jednoduchou šifru, ale o kombinaci tří různých šifer, aby to nebylo úplně snadné. Úkoly byly různé: od provedení nějakého lehce tělocvičného úkonu přes objímání osob či stromů v parku až po přednes přednášek přímo na místě.
Odpoledne se neslo ve znamení boje a taktiky aneb došlo na kouzelnické šachy. Účastníci se rozdělili do čtyř družstev a poměřili své síly. Jak se brzy ukázalo, tak kouzelnické šachy nejsou jen o taktice, ale taktéž o šťastné ráně střelců, kteří museli střílet poslepu jen dle navigace od svého týmu. Při těchto vypjatých situacích došlo i na několik neúmyslných fyzických kontaktů, které byly samozřejmě ve vší počestnosti a během kterých nikdo nepřišel k újmě. Po všech soubojích vzešlo vítězné družstvo ve složení Michael Jones, Evangelina McLardová, Nicolette Marique Leroy, David Lopez, Jostein Lauierová, Emily Moonová a Kim Sarah Reevesová.
Večer se nesl ve znamení tradiční konkláve, kterou si vzali v nepřítomnosti našeho úžasného a jedinečného pana ředitele na starost Larrie Larstonová a Ronald Holms Williams. A ačkoliv pan Ronald již v úvodu předeslal, že neplánuje žádné zásahy do soubojového klubu nad rámec oprav tamějších chyb, tak to nebylo některými účastníky pochopeno a čelil v tomto ohledu náporu mnoha dotazů. Také bych rád vytknul probírání již uzavřených záležitostí, které se probíraly na ministerstvu, a nebyl tedy důvod s nimi vedení opět zatěžovat. Každopádně padlo mnoho dotazů, návrhů, došlo k diskuzím, byly sepsány poznámky, učiněny závěry a můžeme jen očekávat věci příští. Snad bych jen připomněl, že ve věci nových magíků se stále můžou studenti obracet na své zástupce ve studentské radě, jež nadále shromažďuje a přijímá návrhy, které poté předává ke schválení vedení školy.
Po konkláve zakončené krátce po půlnoci se pokračovalo v nyní již velmi oblíbené hře na Vlkodlaky aneb městečko Prasinky, která se opět nesla ve velmi zábavném duchu. Za zmínku jistě stojí zákeřný architekt pan Nicholas McElen, či zmatený osud, který z milenecké dvojice učinil trojici a tím usmrtil i vlkodlaka.
Sobotní ráno už v sobě neslo nádech melancholie. Po nadmíru kvalitní snídani (ostatně jako vždy) následovalo poněkud volnější dopoledne, kdy si nadšenci mohli vyzkoušet rukodělné práce (quilling). Přípravy oběda se následně chopili dva statní opékači klobás, David Lopéz a Oliver McCollin s drobnou výpomocí mé osoby a velkého borce Letňáku Michaela Jonese.
V průběhu odpoledne se v Honorově objevilo městečko Prasinky, tentokráte bez vlkodlaků, které si mohli studenti projít, získat žetony a pokusit se v Kolodějově pouti vystřílet růži či tulipán. Mnozí studenti se rozhodli dobrovolně zchladit ve studených vodách na dně Ďáblovy jámy a jiní utrpěli nemalé očouzení při hraní Řachavého Petra. Obzvláště oblíbená byla také cesta na DIvoký západ spojená s chytáním Whitec(r)owa do lasa.
Nakonec nadešla ta úžasná chvíle a započala Závěrečná slavnost. Zástupkyně ředitele hned na začátku vnesla mezi přítomné magickou atmosféru a všichni se dali do vyvolávání pana ředitele. Kouzlo se zdařilo jen částečně, ale přesto byl přítomný alespoň ředitelův obraz. V prvé řadě byli odměněni všichni organizátoři a jejich zasloužilí pomocníci, dále pak nejúspěšnější účastníci semináře, absolventky zkoušek OVCE obdržely své diplomy a oslavenci, kteří slavili své narozeniny v období Letňáku, obdrželi dort.
Nicméně, aby nebyli zvýhodněni jen někteří, tak jsme procestovali celý rok a každý oslavil své narozeniny. Poté vítězná služba z celého týdne získala zvýhodněnou možnost jako první navštívit hodovní stůl a došlo na hody. Po hostině se přesunul zájem přítomných na kolejní fotky a následně i na fotky různých skupinek jednotlivých osob nad rámec kolejní příslušnosti či jiných omezení. Večer byl zakončen tombolou a následně volnou taneční zábavou, která se protáhla do brzkých ranních hodin.
Neděle ráno se nesla už jen na vlně nostalgického loučení s Honorovem i ostatními účastníky. Poté se postupně magická populace nenápadně přesouvala pryč, aby nevzbudila pozornost mudlovského obyvatelstva a nedošlo k nějakému náhodnému prozrazení existence světa čar a kouzel. Nu, snad se za rok opět sejdeme v tak skvělé sestavě a počtu.
Více můžete vidět v pohyblivých obrázcích Žlutého Trimela.