Prokrastinovat znamená odkládat své povinnosti na jindy. Když v neděli večer nahlédneme do Velké síně, spatříme na vlastní oči důsledky oddalování důležitých úkolů.
Nezáleží na tom, zda na úkol máme jeden den či dva týdny. Vždy se najde nějaký důvod, proč ho právě teď nemůžu napsat – teď nemám čas; když v kolejce je právě teď taková zábava; pozoruji domácího skřítka, jak uklízí, nemůžu toho přece nechat! A tak každý nedělní termín končíme debatováním ve Velké síni, kolik kdo má ještě napsat úkolů, kolik palců mu chybí a jestli si může dovolit ještě jednu omluvu.
A jak se dá vlastně prokrastinovat? Jsem ráda, že se ptáte.
Mým osobním favoritem jsou ruční práce. Ty jsou skvělým koníčkem a bývají velmi uspokojující, protože vždy přímo vidíte výsledek své práce. Za tento semestr jsem upletla a uháčkovala tolik čepic, že bych díky nim mohla propustit ze služby víc skřítků, než to pomocí svých čepiček zvládla Hermiona. Uspokojující, že? Ale jen do té doby, než uslyšíte křik toho malého pracanta, který zrovna přišel o práci.
Dobrou prokrastinací je také třeba čtení knih, z jejichž názvů by se vaši učitelé literatury osypali, jen kdyby je zaslechly (dobrým příkladem jsou mudlovské tituly „Stmívání“ či „50 odstínů šedi“).
A když už opravdu nevíte co dělat, vždycky můžete zlobit svou kočku – snažit se ji pohladit, když má zrovna kousavou náladu (což si nakonec stejně odpykáte vy sami, protože budete brzy celí od krve); nebo ji dráždit oblíbenými hračkami, ke kterým se ale nemůže dostat (opět to odskáčete vy; kočky mají dlouhou paměť a tak se nedivte, když vás ten váš čtyřnohý miláček obšťastní kousancem do nohy).
Pak už možná raději konečně přestanete prokrastinovat a půjdete napsat úkoly. Kočka se vám uvelebí na klíně, jakoby už zapomněla na ty surové kousance, které se vám budou hojit ještě tři týdny. Tak popadněte pergamen a brk a dejte se do toho.
Kočce se pomstíte později.
A jak prokrastinujete vy?