Zahradničení je nesmírně pracné a fyzicky náročné. I zde metafora s periodiky beze zbytku platí. Šéfredaktor potřebuje mít výtečnou kondici, aby zvládl udílet fyzické tresty redaktorům a jiným přisluhovačům. Musí oplývat nezdolnou trpělivostí, pečlivostí a schopností vládnout. Zde už je potřeba metaforu opustit a zmínit poslední ryze fyzický předpoklad: šéfredaktor musí mít zadek z oceli, protože dlouhodobé použití polštářového kouzla má neblahý vliv na zdraví zadních partií a novinářský úspěch je třeba řádně vysedět, n’est-ce pas?
Zahradu Denního věštce jsem dlouhý čas sledovala pouze zdálky. Poslední personální změna však svou hloubkou a přidruženými přísliby dosáhla daleko za hranice Británie, až přes la Manche. Dokonce i stará sůva Guillotine opustila útulné bezpečí své krásnohůlské pracovny, vzala opět brk do ruky a kývla na externí spolupráci.
Niane de Libelusie je samozřejmě drahoušek a já jí ze srdce přeji jen samé úspěchy, ale každá revoluce je vícehlavá příšera, nevyzpytatelná a kluzká. Dokáže své miláčky vynést na výsluní, ale vzápětí rozevře čelisti a slupne je k obědu. O revolucích, které požírají vlastní děti, víme v zemi galského kohouta své. Ani v případě nových košťat nebývá budoucnost zcela růžová. Zpočátku sice dobře metou, ale jako všechno časem podléhají únavě a opotřebení.
Až budoucnost sama odhalí, zda je chérie Niane spíše zánovní metla, nebo zákusek pro vlastní reformy, které v posledních dnech opečovává v útrobách své šéfredaktorské chovné stanice.
Žijte Denním věštcem!
(dokud žije)
Pro Denního věštce
externí dopisovatelka
Aimée Guillotine