A co na to šéfredaktoři?

Záplava komentářů a množství přečtení. Tak se dá shrnout článek z pera mrzimorského primuse Andrewa Uroborose o hradních periodicích Hradní čtení aneb Který kolejní časopis to vyhrál. Pojďme se na to nyní podívat z jiného úhlu! Co na to šéfredaktoři jednotlivých časopisů?

Naya Rochelle Abernathy za Žlutý Trimeles:

„Musím hned na začátek poděkovat Andymu za to, že vytvořil článek, díky kterému můžeme my, šéfredaktoři, získat nějakou tu zpětnou vazbu.

Teď již ale k jednotlivým výtkám, které k Trimelovi byly. Co se vzhledu týče, tam se obávám, že v nejbližší době nemáme v plánu jej předělávat, možná je to do budoucna otázka, nad kterou bychom mohli zapřemýšlet, ale v tuto chvíli jsou důležitější jiné změny. Dále se mluvilo o nějakém každodenním žlutém okénku. V tuto chvíli je ono „okénko“ ve vyjednávání, je v plánu něco takového zařídit, ale ještě nemá úplnou podobu a upřímně řečeno bych o tom nerada rozhodla úplně sama, takže mám v plánu zeptat se ostatních žluťásků, co by rádi, aby se v něčem takovém objevovalo. Ale rozhodně tento nápad nezatracuji, naopak, jsem za něj ráda a pracuje se na tom.

Pokusím se taktéž zařídit, aby se v Trimelovi objevovalo více vtipných a oddechových článků, protože to je něco, co je podle mě v kolejním časopise taky dost důležité. No a nakonec obrazové doplňky – na těch mám taky v plánu zapracovat, ale chce to zkrátka šikovné žluté ilustrátory, kteří se ještě budou muset sehnat.

Nejsem šéfredaktorkou dlouho, ale abych pravdu řekla, i tak se snažím, aby se časopis kvalitou zlepšoval. Jsou to prozatím jen malé a postupné krůčky, nic se nestane ze dne na den, ale já pevně věřím, že v budoucnu stav Trimela bude ještě lepší, než je teď. Všichni redaktoři se opravdu činí a já jsem jim za to nadšení do práce opravdu vděčná. V redakci se chystá několik zajímavých sérií článků a dalších novinek, takže si upřímně myslím, že stojí za to u čtení Trimela i nadále zůstat, protože věřím, že teď už půjde kvalitou jen nahoru! Tímto bych také moc ráda poděkovala všem stávajícím čtenářům Trimela, protože bez nich by to taktéž nebylo ono. Takže děkuji!“

Olivie Windy za Lví tlapou:

„Dlouho jsem zvažovala, jak toto vyjádření pojmout. Ať jsem ho napsala jakkoliv, tak vždy to vyznělo jako prosté hájení časopisu, jehož jsem šéfredaktorkou. A že nedopadl v anketě dobře – to mi nedává dobrou startovní pozici.

Mrzí mě, že čtenáři (či čtenář) hodnotí negativně náš nový design. Myslím si, že to byl veliký krok kupředu, již dlouho se to plánovalo a realizace dala skutečně hodně práce. Nemyslím si, že to, že nemáme v hlavičce obrázek lva, nám ubírá na osobitosti – naše redakce je plná osobitých lvů! To se dá poznat z článků. A samozřejmě – náš vzhled je zcela nový. Je třeba dokončit pár kosmetických úprav, avšak za novými stránkami si jako šéfredaktorka stojím a jsem vděčná všem, kteří se na nich podíleli.

A ano – píšeme červeně. A psát červeně budeme, protože jednou jsme kolejní časopis, tak budeme psát o věcech, které do koleje spadají. Celohradní akce mají být předmětem článků Denního věštce. A kde jinde se mohou červení čtenáři dočíst o Pasování nováčků nebo o oslavě výhry poháru? Rozumím tomu, že to třeba pro ostatní není tak zajímavé, ale pro nás je kolej alfou i omegou, proto si rádi znovu připomeneme již „neaktuální“ večírky a výpravy.

Chtěla bych se ještě stručně vyjádřit k článku, na který tímto reaguji. Pro mě je dost matoucí, že Andrew ve svém článku neuvedl počet lidí, kterých se ptal, a jaké koleje se k danému časopisu vyjadřovaly. Co si tedy z toho mám vzít? Že celý hrad je s Lví tlapou nespokojen? Nebo jde o deset lidí? O jednoho člověka? A jaké procento je tam lidí z jednotlivých kolejí? Bez těchto údajů pro mě nemá článek vypovídající hodnotu – taky si autor mohl vymyslet odpovědi sám! Nejsem fanoušek statistik, ale uvedené údaje jsou pro mě bohužel jen nepodložené výkřiky do tmy.“

Dunstan Merryweather za Corvina Declaratio:

„Je samozřejmé, že toto neoficiální ocenění mě, bývalé vedení i celou redakci nesmírně těší. Všichni, redaktoři, korektoři, ilustrátoři i programátoři si uznání jistě zaslouží a potěší je tím spíš, že je od našich čtenářů. Je to jeden z důvodů, proč věnujeme našemu časopisu tolik péče a času. Nač by také bylo psát dobrodružné reportáže a zajímavé rozhovory, kdyby to nikdo nečetl?!

Tak mě napadá, že když jsme u veřejnosti tak oblíbení, jistě by nevadilo, kdyby se cena našeho časopisu zvedla z nic na něco… -čeká na nějakou reakci-

-po pár minutách rozpačitého a trapného ticha-

No to byl samozřejmě vtip! Nesmíte mi hned všechno věřit! Já jsem totiž hrozný vtipálek, víte?! -nenápadně si v bločku škrtá nápad se zpoplatněním CD-

Pokud jde o návrhy a přání čtenářů, rozhodl jsem se ke každému z nich vyjádřit a některým snad i vyhovět. První byla žádost o víc článků, které by informovaly o aktuálním dění na hradě. Můj názor je takový, že Corvinus se snaží informovat o všem důležitém a nejsem si vědom toho, že by nějaká podstatná událost unikla naší pozornosti. V případě, že nějaký takový článek postrádáte, není nic jednoduššího, než mi poslat sovičku s navrhovaným tématem a v dalším vydání takovéto opomenutí ihned napravíme. Je třeba si také uvědomit, že CD je přece jen kolejní časopis a o hradním dění by měl informovat spíše Denní věštec.

Dále byste rádi více osobních názorů na problémy kolem nás. No v tom vám samozřejmě vyhovět můžeme. Je mi jasné, že bez fantastického havraního pohledu na svět nemůže žádný kouzelník existovat! Pokusím se tedy našim redaktorům domluvit, aby se nebáli projevit své postřehy a názory.

V neposlední řadě tu máme přání o víc možností k nahlédnutí do naší koleje. Víte, to je velice ošemetná věc, taková možnost nahlédnout do havraspárské koleje. My máme tak trochu v popisu práce být tajemní a záhadní, což se nám zatím daří. Je velice těžké najít ten správný poměr mezi prozrazením kolejních tajemství a naprostou uzavřeností.

A nakonec tu máme věčnou otázku nováčků v módní patrole. Všichni módní policisté se je samozřejmě do vydání snaží protlačit, ale záleží pouze na jejich subjektivním názoru. Každému se líbí něco jiného a řekněme si upřímně, většina lososů se v prvních týdnech pobytu na hradě pohybuje v roztrhané uniformě a to není zrovna moc inspirující.

Ale jedno přání vám splním! Už brzy se k našim patrolářům připojí velevážená a tajuplná módní kritička a to uvidíte, jaké se budou dít věci! -zasměje se-

Tím jsem doufám zodpověděl většinu vašich otázek a vyjádřil se ke všem návrhům. Pokud ne, tak se omlouvám a můj sovinec je otevřen všem dalším dotazům a návrhům. Mám teď ještě nějaké důležité zařizování v oddělení safírových polštářů. -rychlým krokem odspěchá, aby po něm náhodou nemohl někdo něco chtít-“

Barbara Arianne Lecter za Hadího krále:

Kolegyně Lecter napsala své vyjádření do komentářů k článku Hradní čtení aneb Který kolejní časopis to vyhrál.

Niane z Libelusie za Denní věštec:

Zdravím čtenáře Denního věštce!

Osobně nejsem překvapená, že si naše redakce odnáší hodnocení, jaké si odnáší. To, co bylo označeno jako problematické, neoblíbené či volající po změně vnímáme i my sami, a to pohledem „zasvěceným“. Aktuálně sestavujeme nově redakci, plánujeme, měníme a rádi bychom od března zkusili „jít na to jinak“. Jsme rádi, že je na čem pracovat, a doufáme, že se brzy zase o trošku více přiblížíme čtenářské spokojenosti.

Celkově musím sama za sebe říct, že jsem velice překvapená, jak moc čtenáři soudí časopis podle vzhledu. Vím, jak je důležité otevřít stránky a zálibně v nich listovat. Příjemný vzhled je to první, co čtenáře upoutá. Chtěla bych však ale říct jednu věc – mám tu zkušenost, že to nejdůležitější ze všeho je sestavit fungující redakci a mít vynikající „redakční sídlo“ (rozuměj: admin), je to základ pro to, aby časopis mohl v klidu pracovat na kvalitních vydáních. Například u diskutované Lví tlapou to osobně vnímám takto: jako čtenářce je mi putna, jestli se k článku prodírám pěti nebo stovkou tlapiček. Vím totiž, že se slečně Olivii povedlo to, na co Lví tlapou dlouho čekala – postavila redakci a zaplnila ji redaktory (podotýkám, že z ničeho). Který šéfredaktor se tímto může pyšnit? Polovina z nás často přebírá fungující redakci se vším všudy. To se to potom šéfredaktoruje! Proto bych ráda čtenářům řekla toto: dá se říct, že všem časopisům nyní vládne „nová ruka“ (a je jedno, jestli dva školní roky nebo dva měsíce), není jednoduché dokonale poznat dosavadní fungování časopisu, odhalit chyby, začít je napravovat a ještě se pokusit o něco nového a neotřelého, dejte nám proto šanci, abychom vám předložili něco lepšího, protože věřte, že na tom VŠICHNI ve dne v noci s láskou pracujeme. Co na tom, že jsme nepřehlední, že máme moc tlapek nebo nám chybí „aktuální okénko“, hlavní je, že nestagnujeme, posloucháme vaše názory a pokoušíme se najít cestu, jak je zrealizovat.

Natřít sídlo jinou barvu, přidat mu pár štuk nebo vyměnit okna, to trvá pár chvil, ale sehnat redaktory a sestavit číslo je úkol někdy na týdny.

Jsem vděčná čtenářům, že zůstávají časopisům věrní, podporují nás a čtou, že vyjadřují své názory, které jsou pro nás velmi cenné. Pokud budou navíc i trpěliví, věřím, že se dočkají mnoha příjemných překvapení.

Zároveň chci poděkovat všem svým kolegům šéfredaktorům za vyjádření a přeji jim dostatek sil při jejich každodenní obětavé práci na časopisech.

Pro Denní věštec sestavila

Niane z Libelusie