V sobotu 19. dubna 2014 se uskutečnil průlet vzpomínkami prof. Gilbertha Badgecharmera. Kromě krátkého výkladu o zaklínačských znacích jsme prožili dobrodružství v Egyptě. Jak dobrodružství probíhalo a v čem se soutěžilo, to se dozvíte pouze v tomto článku.
Kolem 20. hodiny večerní byla v Severní věži umístěna myslánka a celý večer mohl začít. Celý večer měl poměrně komorní atmosféru, neboť se zúčastnilo pouze deset kouzelníků a čarodějek. Po krátkém váhání se všichni zúčastnění ponořili do vln vzpomínek.
První vzpomínka vedla do pracovny profesora Badgecharmera, kde se přítomným omluvil, že nemohl osobně dorazit, ale přislíbil svoji účast někdy v budoucnu. Hned na úvod jsme byli přeneseni do přednáškového sálu, kde jsme se dozvěděli základy o zaklínání a zaklínačských znacích.
Po úvodních útržcích z přednášek jsme se konečně přenesli do Egypta. Zde jsme potkali výrazně mladšího profesora Badgecharmera s jeho kolegyní v době, kdy ještě pracoval pro Gringottovi. Po krátké úvodní řeči jsme vstoupili do jedné ze starých hrobek jednoho z faraonů. Podle informací, které měli Gringottovi k dispozici, se tam nacházelo velké množství zlata a jiných pokladů.
První zádrhel se objevil velmi záhy po vstupu do hrobky. Došli jsme na místo, které bylo chráněno magickou obranou, jež měla za cíl zabít každého nepovolaného návštěvníka. Naštěstí si jí pan Badgecharmer všimnl a zachránil tak život sobě i své kolegyni. Byli jsme upozorněni na nebezpečné kletby, které se v hrobkách vyskytují, i na to, že smrtící kletby se vždy pouze odklánějí. Většina těchto magických obran má totiž zvláštní kouzelnou pojistku, která se spustí, pokud bychom chtěli zaklínadlo zrušit.
Profesor Badgecharmer nám tuto přednášku poskytl právě ve chvíli, kdy se pokoušel kletbu odklonit. I proto nás všechny vyděsily dvě silné rány, které se ozvaly během profesorových kouzel. Naštěstí se jednalo o obvyklý jev, který se pojí s odeklínáním posvátných egyptských hrobek. Jakmile byl průchod bezpečný, vydali jsme se na další cestu.
Bohužel již po chvíli se začal vzduch stávat horkým a nepříjemným. A hned na to se objevila stará sfinga, jež měla za úkol střežit tuto hrobku. Profesor ji díky svým zkušenostem velmi rychle zvládl a dohodl se s ní, že pokud odpoví na tři hádanky, pustí jej dál. Později nám vysvětlil, že sfingy v takto starých hrobkách znají jen pár jednoduchých hádanek.
První byla velmi originální, ale většině z přítomných nedělala žádné potíže:
Můj hlas tvoje slechy ničí,
kouzelník u mě na kolenou klečí,
neb mé schopnosti z kamene léčí.
Druhá hádanka byla také zajímavá a opět se ji podařilo velmi rychle uhádnout:
Jsem starší než bohové řečtí,
to díky mně je lidstvo vyspělejší,
přinesl jsem vzácný dar,
který stejně tvoří, jako ničí.
Poslední hádanka byla trochu kostrbatá, protože sfinga již byla velmi naštvaná:
Jsem vítaná i nežádoucí,
ale vždy jsem jistá pro vše živé,
pouze jeden tvor mi přes popel uniká.
I poslední odpověď se ukázala správnou a sfinga nám jen nerada dovolila pokračovat v cestě. Dál už nebyly žádné překážky. Úspěšně jsme došli až ke kovovým dveřím, za kterými se skrýval poklad. Než jsme mohli zjistit, co se zde ukrývá, vzpomínka se bohužel rozplynula.
Mohlo by se zdát, že tím dobrodružství skončilo, ale naopak právě začalo. Společně s panem Badgecharmerem jsem připravil kopii jeho dobrodružství v Rumunsku, kde musel projít Temným hvozdem. Vyzkoušet si toto dobrodružství můžete poklepáním hůlkou na toto místo.
Po vyhodnocení večera se rozjela menší diskuze ohledně knihovny a všeobecně pokračovala volná zábava. Podle ohlasů soudím, že se všichni přítomní bavili a večer se jim líbil. I z těchto důvodů neváhejte navštívit příští akci a užít si zábavný a poučný večer.
Správné odpovědi na hádanky sfingy byly: Mandragora, Prométheus, Smrt