Býval červený, nyní je fialový. Býval šedou myškou, nyní je více a více vidět. Je řeč o Marku Petersvoodovi. Co o sobě prozradil? Na co se můžeme těšit?
Mark Petersvood byl studentem nebelvírské koleje. V této koleji vystudoval všech sedm ročníků s kvalitními studijními výsledky. Nikdy neoplýval nějakou ohromující aktivitou, ale bylo na něj spolehnutí. V průběhu jeho studia mu byla svěřena i neoficiální funkce pro kolej – kolejní bylinkář. Svá studia zakončil zkouškou OVCE z předmětu Obrana proti černé magii, kde sice z písemné části dostal za „D“, ale obhajobu i znalost látky měl Vynikající!
I nyní je na něm možno pozorovat, že se na bylinkáře vyloženě hodil. Kolikrát jej potkáte ve Velké síni, jak nabízí, že by někomu poslal popáleninovou mast či jiné léčivé lektvary. Jeho dobré srdce jde poznat již z komunikace s ním a o to víc tuto dobrotu srdce ukázal v našem rozhovoru v hostinci U Tří košťat.
Dobrý den, tak začneme hezky zvolna. – usměje se – Jakpak se Vám líbí ve fialové barvě?
Mark Petersvood: Zatím si na tuto barvu zvykám. Jsem rád, že mohu být touhle barvou pro hrad a jeho okolí prospěšný svou získanou prací, tvorbou seminářů, soutěží. Je to úplně něco jiného než studentská barva a studentský život. Musím si zvyknout na plnění povinností.
Po nějakou chvíli jste byl i hnědým obyvatelem, tedy obyvatelem Prasinek. Jak vnímáte tyto chvíle? Byly to skutečně jen momenty přechodné? Či se Vám líbil ten pocit, že chvíli nemusíte nic dělat?
Mark Petersvood: Obyvatele jsem bral jako přechodný stav, dal jsem si za cíl, že až složím OVCE, pokusím se získat práci, kterou budu schopen vykonávat. Práce samozřejmě nejde sehnat hned, jako mávnutím hůlky, a tak do doby, než jsem něco našel, jsem byl obyvatelem.
A zvláště ne pro mě. Vzhledem k tomu, že jsem v reálu nevidomý, nemůžu pracovat s obrázky a grafikou, takže být nějak prospěšný není nejlehčí.
Chápu. – kývne a usměje se – Tedy dráha věčného studenta pro Vás od začátku byla tabu? Či Vás to po těch sedmi letech přestalo nějak naplňovat?
Mark Petersvood: Studium bylo zajímavé, ale raději pomáhám ostatním jinak, než že bych plnil úkoly. Vybíral jsem si předměty, které mě i bavily, ale OVCE byl pro mě konečný bod.
Tedy na hrad jste se hlásil za účelem býti prospěšný jiným? To pro Vás byl ten hlavní cíl Vašeho pobytu zde?
Mark Petersvood: Ze začátku ne. Nejdřív jsem si chtěl zkusit život kouzelnického studenta, pochopit, jaké to měl Potter. Později, po pár letech mě to přestalo bavit a řekl jsem si, že dostuduji a zkusím štěstí v hledání nějakého zaměstnání.
Pamatuji si, že jste ještě za předchozí inspektorky výuky, Elle Sutherland, podával žádost na post profesora, jenže jste ten rok nestihl odeslat zkoušku OVCE. Zkoušel jste post profesora i v loňském roce?
Mark Petersvood: Ano, zkoušel, ale ozval jsem se po termínu přihlášek, takže bez výsledku.
A budete to zkoušet nadále? Či Vám prozatím bude stačit obstarávání kalendáře a dělání soutěží a seminářů?
Mark Petersvood: To si ještě musím rozmyslet. Možná ano, možná prozatím ne. Vše ukáže čas.
A když jste se hlásil o správce kalendáře, věděl jste dopředu, do čeho jdete? Či jste se snažil prostě uchytit jako zaměstnanec?
Mark Petersvood: No už samotný post napovídá, o co zřejmě půjde. Tak trochu jsem předpokládal, co bude mým úkolem, prostě spravovat kalendář. Ze začátku jsem měl obavy, zdali se v tom dokážu zorientovat, ale již jsem se s tím docela seznámil a musím říct, že je to taková poklidná práce. Je potřeba sledovat, co se kolem děje, vyhodnocovat, jestli to do kalendáře patří nebo ne a případně to tam zařadit.
A naplňuje Vás tento post dostatečně? Vyplnil veškerá Vaše očekávání?
Mark Petersvood: Myslím, že ano.
To mě těší, že jste našel dostatečné štěstí zde. – usměje se –A jak Vám zatím vyhovuje úroveň studentů a kolegů na Vašich seminářích? Čekal jste to tak, nebo Vám vytřeli zrak?
Mark Petersvood: Když jsem vytvořil první dva semináře, dostal jsem za pár hodin šok. Oba se v mžiku naplnily. Takovou účast jsem nečekal a mám z toho velkou radost. Z nevinných, pro mě ne moc zajímavých nápadů se pro obyvatele hradu a okolí vyklubaly dle mě zajímavé věci, o kterých se rádi doví něco víc.
Pokud jde o soutěže, zatím byly ukončeny dvě. Při první soutěži, Kouzelnický kalendář, jsem se už smířil s tím, že bude nulová účast, ale na poslední chvíli se objevilo 5 soutěžících. A veršování o magii? Nic až do posledního dne, kdy se objevilo 6 soutěžících. Zatím jsem nadšen.
Chápu, určitě potěší alespoň nějaký zájem. – usměje se – A již Vám došla vypracování seminářů?
Mark Petersvood: Ano, došlo jich už celkem dost. Zatím se mi všechny líbí tolik, že všichni dostali V. Všichni si s vypracováním úkolů vyhrávají skvěle.
To je správně! – usměje se – Teď přiznejte barvu, stýská se Vám někdy po Nebelvíru?
Mark Petersvood: Ano, občas se snažím dostat do kolejní místnosti a zjišťuji, že již neznám heslo. Přeci jen, Nebelvír byl můj tehdejší domov. Po tom se mi bude zřejmě stýskat vždy.
– usměje se – To asi všem čerstvým nestudentům. – zasměje se – Chtěl byste ještě něco vzkázat čtenářům Denního věštce?
Mark Petersvood: Jako chrabrý a odvážný bývalý nebelvírský student bych se chtěl veřejně omluvit Nebelvíru za to, že jsem jim kdysi zavinil ztrátu veškerých bylin tím, že jsem skončil v mrazáku a zapomněl jsem je vrátit. Neměl jsem to v plánu a chci, abyste to všichni věděli.
To se stane. – usměje se – Moc Vám děkuji za Váš čas a za rozhovor. A přeji i mnoho štěstí do budoucna! – usměje se –
Mark Petersvood: Nemáte zač, rád jsem poskytl rozhovor a rád si jej ve věštci přečtu, až bude zveřejněn. Přeji Vám, ať se Vám v práci redaktora daří.
A já mu za celou redakci Denního věštce a pevně věřím, že i za celé obyvatelstvo hradu, přeji, aby se mu skutečně dařilo do budoucna naplnit všechny své sny a plnit svou práci dobře.
Pro Denní věštec
Oliver McCollin