Snaživec roku Newika Shelley Lovecraft: „Meze mám, a těmi je mudlovský svět.“

Dívka, která již zvládla přepsat historii a překonat rekord v počtu nasbíraných bodů, se po roce odpočinku letos vrátila zpátky na vrchol bodovacího žebříčku. Nebelvírská prefektka a studentka třetího ročníku zvládla za tu krátkou dobu na hradě více než většina z nás za svůj celý pobyt. Vzor všech pracantů, sen všech lenochů. Dnes vám přinášíme rozhovor s na hradě poměrně již známým jménem, a to s Newikou Shelley Lovecraft, které se letos podařilo nabírat krásných a neuvěřitelných 10 890 bodů!

Když jsem dopsala report ze slavnosti a nebylo po čem sáhnout, tak jsem si hned zamluvila rozhovor se Snaživcem roku. Dlouho jsem žádný nepsala a dělat rozhovor s někým, jako je Newika, je vždycky potěšení a strašlivá čest, takže jsem hrozně vděčná za příležitost Newiku trochu poznat a popovídat si s ní. Doufám, že prostřednictvím rozhovoru vám trošku přiblížíme samotnou červenou bojovnici, její povahu, působení na hradě, hrocení a taky vám dodáme trochu motivace a energie. Než jsme se usadily, nakrmila Newi své známé kamarádky škrkny zmrzlinou, aby nezlobily, a mohly jsme začít.

Denní věštec: Krásný den, Newi! Doufám, že si užíváš plnými doušky prázdniny na hradě a mudlové tě moc nezlobí. – pousměje se – Každopádně, ať tě zbytečně neobírám o tvůj drahocenný čas, vrhneme se na první otázku. – nalistuje si poznámky – Kdy ses rozhodla, že budeš hrotit, a co tě k tomu vůbec vedlo? Baví tě to, nebo to tentokrát bylo opravdu jen kvůli tomu, že jsi chtěla pomoci koleji a zkrátka a dobře se ti nikdo nevyrovnal? Přece jen dívky v žebříčku pod tebou končily zhruba na polovině tvých bodů.

Newika Shelley Lovecraft: Tobě taky krásný den! – usměje se a drbe škrknu – Původně jsem si říkala, že dám sedm levou zadní a budu mít vcelku pohodový rok. Pak mne ale přemohla chuť pomoct koleji v bodech a hlavně namotivovat ostatní lvíčky, že když já můžu zvládnout svoje předměty, oni to dokáží taky – a podobně tak v soutěžích. – zazubí se –
Co se ale počtu předmětů týče, držela jsem se množství, které studovala Kloty. Takže ač to neví, vlastně mne k tomu hrocení pošťouchla i ona. Když už jsem měla hodně předmětů, chtěla jsem je určitě všechny dokončit, navíc jsem snila o překonání 10 000 a snaživec je k tomu takový milý bonus… – usměje se –

Denní věštec: – pousměje se na jednu ze škrken – Tyhle maličké tě doprovází všude co? Takové talismany – prohlíží si je – A Kloty tato skutečnost určitě potěší. Každopádně další má otázka bude vlastně docela jednoduchá. Reálně by mě zajímalo, jestli máš nějaké meze? – koukne na Newi a na chvilku se odmlčí – Mám dojem, že už jsi překonala všechno, co jsi mohla, a přitom jsi na hradě opravdu jen chvilku. Hned v prvním ročníku jsi překonala rekord v počtu bodů, další rok B4, a aby toho nebylo málo, letos si znovu odnášíš nejvíce bodů. Máš ještě nějaké cíle v oblasti výuky a bodování? Máš vůbec ještě co studovat? – zajímá se – A zeptám se na rovinu, kdy máme očekávat další útok na vrchol bodového žebříčku?

Newika Shelley Lovecraft: Meze mám a těmi je mudlovský svět, který zahrnuje školu, rodinu a mé blízké a… mé milované domácí zvířectvo. – na tváři jí zazáří zasněný úsměv –
Co studovat určitě mám v množství větším než velkém, ale alespoň teď na léto jsem sama sobě slíbila odpočinek, tedy že přes desítku nepůjdu! – sama sobě se směje – Ale vážně, teď v létě bych to na vedoucí místo v bodování neviděla, ráda to přenechám jiným, ačkoliv by mi nevadilo, kdyby zůstal titul snaživce v Nebelvíru. A mým cílem je si především studium tady na hradě užít – určitě bych nestudovala předmět, kde se mi nelíbí a musím se do něj nutit.

Denní věštec: – přikyvuje – Docela mi nahráváš hned na další otázku, protože u předmětů ještě chvilku zůstaneme. Už jich máš vystudované opravdu velké množství. Prozraď nám prosím, podle čeho si vybíráš předměty, a když už jich máš tolik, baví tě opravdu, ale opravdu všechny? Mně se často stalo, že jsem si zapsala nějaký předmět s tím, že to nezní tak super, ale dám mu šanci a často mě pak i příjemně překvapil. Máš to tak třeba taky? Nebo bys nikdy nešla do něčeho, co je ti zcela cizí?

Newika Shelley Lovecraft: Předměty si často vybírám podle vyučujících, to jdu opravdu na jistotu, že mne daný předmět nezklame. Druhým kritériem je nějaká oblast mého zájmu, kterých je, no, jednoduše mnoho… – vzpomíná na úkol od madam Nerys, kde bylo cílem zpracovat téma způsobem, který je pro vás nevšední, a ona měla problém na něco takového přijít a přemýšlení jí zabralo vlastně více času než úkol samotný –
V průběhu roku si vyškatulkovávám předměty do kategorií „chci do dalšího ročníku“, „u tohoto profesora cokoliv“, „normální předmět“, – zadoufá, že by tady kategorie končily – „dostuduji, ale nikdy více“ a „rychle pryč“. Letos jsem bohužel narazila i na poslední kategorii. Na druhou stranu jako antitalent na jazyky jsem u madam Heky absolvovala Latinu a pokukuji po dalších jazycích, protože forma jejich výuky je na naší škole velice přívětivá.
Rozhodně se nebojím zkoušet nové věci, pokud na nějaké narazím.

Denní věštec: A jak bys poradila nebo pomohla studentům, máme tu nyní i hodně nováčků, s výběrem předmětu? Na co se mají dívat a zaměřit? Jak si vybrat předmět a jak člověk vůbec pozná, kolik jich je schopný zvládnout (třeba právě v tom prvním ročníku speciálně, kdy lososové netuší, do čeho jdou)? A máš ty sama nějaké oblíbené předměty, které bys mohla doporučit? – nachystá si poznámky a pozorně poslouchá – A co profesoři? Sama jsi uvedla, že si předměty vybíráš podle nich. Podporují a motivují tě zpětnou vazbou, máš štěstí na vlídné profesory? Nebo jaký by podle tebe měl být prototyp toho dobrého profesora?

Newika Shelley Lovecraft: Určitě bych radila předměty vybírat podle doporučení od starších studentů z koleje, ti předají určitě více informací než já během pár vět. Je určitě dobré vybírat si alespoň z oblasti zájmu, případně kouknout, jaké profesor avizuje úkoly. Pokud někdo nerad tvoří, je nesmysl zapisovat si Kouzelnickou tvořivost a podobně…
A jak poznat, kolik člověk zvládne? Já na to jdu tak, že zapíšu předmět a udělám k němu úkol a až pak zapíšu předmět další. Během prvního termínu je tak náročný druhý týden, kde se nahromadí více úkolů, které se další termíny rozloží do celých dvou týdnů. Velkým pomocníkem je kalkukačka či kouzlo *KAV* (matematické kouzlo „kouknu a vidím“), jímž se dá lehce spočítat, kolik úkolů na den studentovi vychází. V případě těch normálnějších je to pak kolik dnů na úkol. – usměje se – A vzhledem k tomu, že času na zápis je dost a úkoly lze doplňovat, určitě je lepší si předmět případně dozapsat než jej odhlásit.
A nakonec profesoři. Máš určitě pravdu, že podpora a motivace jsou fajn, stejně tak i konstruktivní zpětná vazba. Letos poprvé mi někdo u básničky nenapsal „nějak se mi nezdá“ či „máte špatně rytmus“, ale ochotně nabídl, že chybku v rytmu vysvětlí. Tímto bych ráda poděkovala madam Marylin, jestli tedy smím jmenovat… – začervená se – Pokud má profesor k něčemu výhrady, měly by být odůvodněné nebo by měla být nabídnuta pomocná ruka, aby student měl příležitost ke zlepšení – a to podle mého dobrý profesor dokáže… – dokončí monolog –

Denní věštec: Kouzlo kouknu a vidím? – vytřeští oči – To slyším prvně, ale zní to účinně. Jak vydržíš u toho si předměty neodhlásit? Letos jsi neměla moc výraznou konkurenci, která by ti vyloženě šlapala na paty, ale přesto jsi jela dál a dál a dostudovala jsi, pokud se nepletu, 29 předmětů, což je naprosto úctyhodné. Kde bereš tu motivaci a nepotkal tě někdy pocit, že jsi některé předměty chtěla prostě a jednoduše vzdát? Musím uznat, že podle mě jsi nádherný příklad pro všechny, kdo rádi všechno hned vzdávají. – konstatuje – Ukazuješ, že ačkoliv není všechno jednoduché, když se vytrvá, přinese to ovoce. Máš takovou cílevědomost a vlastnost všechno vždy dokončit za každou cenu už odmalička? Nebo ses jí musela naučit? – vyzvídá – Toto mě dost zajímá, protože mám pocit, že je v životě dost důležité mít odhodlání, dávat si i vyšší cíle, plnit si sny a k tomu všemu je právě ta vytrvalost strašně důležitá, ale ve svém okolí nemám zase tolik lidí, co by ji mělo.

Newika Shelley Lovecraft: Přiznám se, že letos jsem dva předměty odhlásila, místo nich přišly ale tři jiné. Když si předmět přihlásím, beru to jako závazek a přijde mi, že by se nemělo stát, že by někdo měl od závazků odcházet, pokud jej nějak výrazně neomezují nebo nemají více negativ než pozitiv. V mém případě šlo letos právě o výměnu těch předmětů, které mi nesedly.
Na začátku nějakého snažení je pokaždé myšlenka na něco krásného, na to, že chci něco dokázat. Kdybych se v půlce cesty té myšlenky vzdala, nebyl by život trochu smutný? To ale neznamená, že jsem neměla dny, kdy jsem se těšila, až odešlu poslední esej a bude klid…

Denní věštec: – přikyvuje – Dost bylo otázek o předmětech. Kdo bude chtít vědět něco konkrétnějšího, může se tě třeba doptat po sově. – zasměje se – Poslední tři hradní roky body na Snaživce roku překračují neuvěřitelnou hranici 10 000, ale předtím byly hranice podstatně menší. Myslíš si, že jsi pro někoho motivací, vzorem? Důkaz toho, že to jde, když se chce a správně se rozvrhne čas? Máš speciálně ty nějaký vzor? Nemusí to být jen osoba z hradu, protože za svůj pobyt jsi moc hrotičů asi neměla ani šanci poznat, ale někdo klidně i od mudlů, kdo má zkrátka tobě sympatický přístup k životu nebo práci?

Newika Shelley Lovecraft: Nejsem si jistá, jestli jsem pro někoho doopravdy vzorem. Pokud bych ale měla předávat nějaký vzkaz, bylo by to asi opravdu „se snahou je všechno možné“… – usměje se –
Mým vzorem je za poslední roky žena, kterou bych si dovolila zvát svojí kamarádkou a která by nad celým hraním si na kouzelnickou školu kroutila hlavou, jací jsme blázni. Jejím životním heslem je „cesta je cíl“ a setkání s ní pokaždé mění můj pohled na život a svět kolem… Představuje pro mne i symbol splněných cílů a snů, protože ona si svůj životní sen každým dnem plní, spolu se svou smečkou sibiřských husky. – zasní se, jak se asi Jana teď má kdesi na severu –

Denní věštec: Cesta je cíl. – opakuje si – Podle mě je na té pomyslné cestě vždy nejdůležitější podpora a neobklopovat se lidmi, kteří nás třeba i někdy nevědomky shazují. Měla jsi v někom letos při hrocení podporu, nebo už všichni brali jako samozřejmost, že hrotíš, a měli nějaká očekávání? Upřímně by mě dosti stresovalo mít na sobě takové břímě. – zkusí si to představit, ale pak se raději vrátí do přítomnosti –

Newika Shelley Lovecraft: V koleji jsem určitě měla podporu a moje hrocení nebylo bráno jako samozřejmost. Dokonce se mne Esme snažila brzdit se zápisem předmětů, abych se jí během roku jako prefektka nezbláznila. – směje se – Je důležité podotknout, že kolej by pohár vyhrála i bez mých bodů… – je pyšná na lvíčky –

Denní věštec: Ach ano, kdosi tam dokonce podotknul, že bys mohla mít svoji kolej. – směje se – Když jsem byla právě na závěrečné slavnosti a sledovala, jakou má vaše kolej radost z poháru, přenesli jste ten krásný pocit i na mě. – vzpomíná – Sešlo se vás tam hrozně moc, bylo vidět, že táhnete za jeden provaz. Pohár jste naposledy získali už pár let zpátky, takže odhaduji, že si ho po delší době zase ukořistit byl váš velký sen a letošní cíl, mám pravdu? – kouká do svých poznámek – Bylo těžké naladit všechny členy koleje na stejnou notu už od začátku, nebo jste věděli, co chcete a prostě si za tím šli? A jaký to byl pocit, být ta nejlepší kolej na hradě, mít nejvíce bodů, všude kolem červené vlajky a oslavovat? Stálo to nakonec za to všechno úsilí a práci?

Newika Shelley Lovecraft: Na začátku jsme byly ve vedení trochu rozpolcené, jestli to vyjde, ale zkusit se to muselo. A nakonec se kolej, kde měli všichni předtím letní spánek, nechala namotivovat a dala se dohromady do boje o pohár.
Musím přiznat, že ve chvíli, kdy se zapojilo tolik červených se svými předměty, jsem mohla mít pocit, že můj úkol motivace ostatních je splněný, důležité bylo u předmětů vytrvat, ale o tom už jsme si spolu povídali. I v průběhu roku jsme se jako kolej semkli, když jsme společně nestíhali termínovky a nakonec každý jeden dokončil i poslední esej… – zasní se – Určitě to stálo za to, to si piš! – usměje se –

Denní věštec: – píše si – Tak a teď nám prosím, pokud alespoň trošku můžeš, přibliž, co všechno ještě děláš v koleji na postu prefekta, abychom si mohli představit, kolik času a úsilí vlastně věnuješ hradu a koleji. Myslíš si, že jsi nápomocná, stíháš se povinnostem v koleji věnovat i přes bodohrocení tak, jak bys chtěla? A jde to vůbec dohromady skloubit tak, abys všechno dělala pořádně?

Newika Shelley Lovecraft: Snažím se být pomocnou rukou primusce, co se týče organizace večírků a podobných aktivit pro kolej. Vzhledem k tomu, že letos byla i vnitrokolejka věnována bodům a její průběh měla v péči Esme, mi přijde, že jsem přispěla k chodu koleje, jak nejlépe jsem mohla. Věřím ale tomu, že mnoho ostatních členů zasedačky se rovněž snaží svým způsobem, mnozí určitě vynaloží více energie než já, aniž by si toho studenti mimo Nebelvír měli možnost všimnout jen proto, že nemají blyštivou placičku s „péčkem“.

Denní věštec: Ještě bych ráda trošku zabrousila do odvětví famfrpálu. Jsi docela na dobrých úrovních a famfrpálu se věnuješ již od prvních chvil na hradě. Co tě baví na trénincích a zápasech? A jaké si myslíš, že má Nebelvír do příštích let v ŠFM vyhlídky? Co naopak na famfrpálu shledáváš jako problém a závadu? A každý, kdo hrajeme famfrpál, víme, že ne hned se prostě dostane ten daný hráč do základní sestavy. Myslíš si, že je časté, že nováček přestane hrát a nebaví ho to právě proto, že v zápase nehraje? Jak si tedy udržet to nováčkovské nadšení a může tomu pomoct nějak třeba i kapitán?

Newika Shelley Lovecraft: To je otázek… – směje se – Baví mne kolektiv, ale zároveň i jakási repetitivnost na jednotlivých postech. Jsem ráda, že má náš tým pevné vedení, díky kterému všichni vědí, co mají dělat. Na zápasech jsem vždycky trochu nervózní, ale zároveň připravená zaskakovat kdekoliv, kde to bude potřeba. – usměje se – Asi i proto mi nepřijde demotivační, že si nováček na zápase přímo nezahraje. Bez pojistky v podobě nadšených a odhodlaných hráčů mimo základní sestavu by se žádný zápas vyhrát nedal a u nás v týmu je i na toto velký důraz. Věř mi, že každý člen týmu má nějakou roli a ta je neméně důležitá jako role těch, kteří jsou zrovna na koštěti.
Problém, který mám s famfrpálem, jsou neukáznění fanoušci a lidé, jež se neumí povznést na úroveň radosti ze hry. Z toho důvodu se raději neúčastním diskuzí na tribuně. – pokrčí rameny –

Denní věštec: – souhlasí – Fanoušci udělají atmosféru, anebo ji zkazí. Když se podaří to první, je to moc příjemné. – usměje se – Taky se ke mně doneslo, že i u mudlů toho máš podobně hodně. Přeji ti štěstí u zbývajících zkoušek a prozraď nám, jak je to možné všechno stíhat? Pro spoustu z nás je to nepředstavitelné! Máš nějaký svůj tajný recept, jak skloubit reálný život s hradem? Je pro tebe vlastně hrad ještě jakási forma relaxace, nevnímáš to někdy jako nepříjemnou povinnost nebo další práci navíc?

Newika Shelley Lovecraft: Děkuji moc… – usměje se – Hrad je pro mne formou odpočinku, ač často dosti aktivního. Velice ráda tvořím, a tak jsou pro mne úkoly prostorem pro kreativní vyřádění, na které jsem si před hradem nenalézala čas. Snad jsem už konečně získala ten návyk si občas sednout a jen tak z radosti kreslit, básnit či psát. Pokud by ale někdo měl k dispozici obraceč času, určitě bych se jeho zapůjčení nebránila… – doobjedná škrknám zmrzlinu –

Denní věštec: Takže slyšíte? Kdo máte obraceč času, neváhejte se ozvat Newi do sovince! – směje se a kontroluje, jestli škrkny ještě neusnuly – Jelikož pro mě jsi docela neznámá osoba, ačkoliv tvé kroky na hradě sleduji už od počátku, prozraď nám něco o Newice u mudlů. Jaké má zájmy, sny, cíle a je úplně stejná jako ta Newika tady na hradě? Protože abych pravdu řekla, myslím si, že hodně lidí je na hradě otevřenější, míň se bojí, víc se realizují, jdou do věcí víc po hlavě. Doufám, že to pro tebe nebude otázka moc osobní. – trošku zaváhá –

Newika Shelley Lovecraft: Newika u mudlů je zamilovaný blázen, který si nedokáže představit svůj život bez Jamese Kellyho Johnsona. – začervená se – Ráda háčkuje a tvoří, stará se o své domácí miláčky, občas něco uvaří a celým srdcem touží po tom, že bude jednoho dne učit fyziku a konečně dá na papír všechny ty nápady na příběhy, jimiž se její hlava jen hemží… Tys ještě neutekla? – směje se –

Denní věštec: To je přiznání jak pro bulvár! – směje se – Láska je však krásná a důležitá, snad až nezbytná! A ano, – směje se – stále jsem tu. Tvé koníčky jsou dokonce i trochu podobné těm mým. – přiznává a směje se – Newi, pro mnoho lidí na hradě jsi myslím opravdu vzorem, hlavně pro ty mladší, kteří by rádi dosáhli podobných úspěchů. Tvá kolej na tebe musí být pyšná a musí být vděčná, že někoho takového mezi sebou mají. Na závěr bych ti tak chtěla nechat volný prostor, abys mohla něco vzkázat třeba koleji nebo právě nováčkům či studentům, kteří uvažují o tom, že by si vyzkoušeli bodohrocení.
Ještě jednou ti neskonale děkuji za tvůj čas a za pěkný rozhovor. Ať se ti daří u mudlů a na hradě i v budoucnu.

Newika Shelley Lovecraft: Co ponechat jako myšlenku na konec? Určitě je důležité si jít za svým snem, ale nepošlapat u toho menší radosti, které ze všedního dne dokáží udělat vzpomínku na celý život… – zasní se a na chvilku se do nějaké takové vzpomínky ponoří –
Díky za vyčerpávající rozhovor… – usměje se a sbírá škrkny, aby je dopravila do kolejky, aniž by se cestou venku nastydly –

Pro Denní věštec
Amanda Wright