Vox Scholaris či Picatrixův řád. Řádů je nepřeberné množství. Mnoho kouzelníků si je zaslouží. Avšak nejen řády svědčí o oblíbenosti. Ta se skrývá jinde. Uvnitř člověka. V jeho laskavosti a empatii. V jeho vlastnostech a všímání si druhých. A právě těmito řády se pyšní madam Hekatea Centaurix. S radostí a bez váhání nám věnovala rozhovor. Tajemná a skromná žena s vlídným úsměvem se rozpovídala a nyní se můžete potěšit i vy příjemným počtením.
Madam Hekatea Centaurix. Stačí vyslovit její jméno a každý už ví. Třídy naplněné k prasknutí zvědavými a nadšenými studenty. Je vždy milá, snad nikdy jsme ji neviděli ve špatné náladě. Madam je hradní slunce. Vlídná, laskavá, věčně svítící. Svědčí o tom i získání řádů.
Pokud jste někdy obdrželi zpětnou vazbu madam Centaurix, byli jste svědky precizně odvedené práce. Nad každou větou přemýšlí, slova, která vám věnuje jsou plná podpory, a i když se vám třeba nedaří, dokáže kritiku podat takovým způsobem, že se usmějete a jdete to zkusit znovu. A znovu.
Madam má ráda historii, latinu, neskutečným způsobem doceňuje krásu našeho jazyka. Rovněž je velice kolegiální a má obdivný přístup k lidem. Její respekt a úcta k lidem jsou známé široko daleko.
Ale abychom madam jen nechválili, umí taky třeba posílat neskutečně hlasité huláky! Vážně! Křičí určitě silněji než jiní!
Pojďme tedy poznat madam o malinko víc. Příjemné počtení u rozhovoru.
Denní věštec: Děkujeme za váš čas. madam. A rovnou se do toho pustíme. Víme, jak je čas drahý.
Získala jste dva překrásné řády. Velká gratulace! Vaše práce je vidět. Vaše učebny jsou plné. Čím myslíte, že dokážete přitáhnout studenty. Nadchnout je, zaujmout? Vybičovat jejich chtíč po učení a ulovit jejich zvědavost.
Hekatea Centaurix: Děkuji za milá slova. – lehce se začervená – Nejdřív bych ráda poděkovala za oba udělené řády za výuku, nesmírně si jich vážím – i toho, že jsem k oběma dostala i jejich kratičký záznam, když jsem nebyla s to pro nával mudlovin užít si je naživo ve Velké síni. Oba dva jsou pro mě velmi cenné, pan Fil sleduje výuku velmi pečlivě od vzniku výkladů přes jednotlivé úkoly po závěrečná hodnocení během celého roku, hlas studentské rady je zase velmi cenný pro pohled z druhé strany katedry, jsem tak ráda, že se studentům na mých hodinách líbí, i když nepatří právě k těm nejatraktivnějším ani neodpočinkovějším, které hrad nabízí, spíš si vybírají svůj okruh studentů – nadšenců. – usměje se –
Tím se dostávám k plnosti učeben – v okamžiku, kdy předmětu opadne lákavý lesk novoty, přechází z dvou paralelních tříd na jednu, Druidy to potkalo loni, Artuše letos. – rozpačitě pokrčí rameny –
Výklady jsou prostě dlouhé – sama vidíte, jak jsem upovídaná, když přijde na má oblíbená témata – ale chci věřit, že zároveň přinášejí dost zajímavostí, aby studenty v lavicích přímo neuspávaly. Taktéž se snažím vytvořit taková zadání úkolů, aby byla dostatečně konkrétní, aby student netápal, mohl se opřít o ověřitelná fakta, ale zároveň, má-li student zájem, mohl se i kreativně vyžít.
Denní věštec: Jste velice aktivní. Asi víme, kolik času zabírá příprava hodin, opravování úkolů, ale vy k tomu zvládáte soutěže, spousty zkoušek a kdoví, co ještě! Pomineme cokoliv u mudlů. Prosím vás, kde berete nápady, inspiraci, sílu a energii. Bylo by možné předat dál, nám pomalu odpadávajícím, recept? Včetně ingrediencí? Podrobných! – usměje se –
Hekatea Centaurix: Vidíte, slečno Péťo, a právě docela nedávno mi v sovinci přistála sovka s otázkou, čím to, že nevypisuji ani zdaleka tolik soutěží jako někteří mí kolegové… velmi dlouho a těžko jsem hledala odpověď. – zasměje se –
Důležitá je vždy odezva – když se můžete těšit na zajímavá vypracování, tak si čas najdete. To platí jistě i pro vás, když si vybíráte soutěže a semináře, hledáte zadání, která vás osloví. S úkoly je to podobné, některé jsou vypracované precizně, jiné vtipně nebo mile, další nečekaně… takové práce se opravují a chválí samy! A já musím zaklepat – zaťuká na stolek – že takové v mých třídách dosud převažovaly.
Většina studentů si také dá říct a píše mi do úkolů i pozdrav a podpis, přestože to školní řád nevyžaduje. – usměje se – Jsou to sice „jen“ zdvořilostní formality, ale on ten úkol hned vypadá lépe – a v hodnoceních byste jistě také nechtěla od profesora dostat jen strohé „ok, úkol v pořádku“.
Denní věštec: Nedá mi to, abych se nezeptala. Ve vašem statusu máte napsáno, že máte ráda pastelky a pastely. Malujete ráda? Co nejraději malujete? Vzpomínám na váš status, nyní pozměněn, tuším správně něco o bruslích a taj-či? Nastala změna? – mrkne –
Hekatea Centaurix: Ano, za toto vděčím Hogu – příchod sem mě po dlouhých letech přiměl znovu si pořídit pastelky a později i pastely, znovu objevit tu radost z kreslení… Ovšem jediné, co umím, jsou zvířátka – a ještě nejraději podle předlohy. Ne přímo jako omalovánky, ale abych se mohla podívat, jak vlastně nožky a jiné části těla rostou, v jakém poměru a tak. – mrkne –
A máte naprostou pravdu, dřív jsem se také přiznávala k taj-či a inline bruslím – ani jedno stále neumím (kdepak piruetky, jsem ráda, že držím tělo nad kolečky), brusle mě stále baví, ale naneštěstí si na tyto záliby už nedokážu najít čas… a v případě taj-či také skupinu, která by mi sedla tak, jako ta první, od které jsem se naneštěstí odstěhovala daleko, předaleko.
Denní věštec: Prozradila byste nám, kdo je vaším vzorem a proč?
Hekatea Centaurix: Přímo jeden konkrétní vzor asi nemám, snaha se mu podobat by mohla dopadnout podobně, jako když se snažím být vtipná… katastrofou. – rozpačitě pokrčí rameny – Ale obdivuji tady i u mudlů množství lidí z různých důvodů – většinou pro jejich laskavost a smysl pro humor, který neuráží, pro jejich moudrost, znalosti a dovednosti, duchapřítomnost…
Denní věštec: Co byste poradila proti syndromu vyhoření, na jakékoliv půdě – mudlovské, zde na naší škole či v běžném životě?
Hekatea Centaurix: Lék proti syndromu vyhoření? Pro mě je to zdejší prostředí.
Byl to jeden z důvodů, proč jsem se tak úplně nehnala do fialové – líbilo se mi být znovu studentem, vypracovávat zajímavé úkoly, dozvídat se nové věci, protože jsou zajímavé a ne protože je potřebuji pro práci. Jednotlivé předměty zde na Hogu mi ukázaly tolik zajímavostí, na které by mě ani nenapadlo se třeba jen zeptat – to je obrovský dar, moci si opět všímat a poznávat…
Mohu jen doufat, že mé předměty něco podobného alespoň trochu přináší zase dalším.
Denní věštec: Byla jste zajisté pilný a tichý student. Na co nejraději vzpomínáte za dob svého studia zde na hradě?
Hekatea Centaurix: Na hodiny strávené nad zajímavými úkoly, krásné komentáře od profesorů, na dobrý pocit z toho, když jsem zvládla obtížné zadání, do kterého se mi třeba původně ani nechtělo… a především na Nebelvír, ve kterém Betelgeuse Orionis – moje kolejní ředitelka – dokázala vytvořit skutečně útulný kout bez siláckých řečí a zhrubělého vyjadřování, úplnou oázu po světě venku. Pod laskavým vedením madam Bete bylo normální snažit se, nejen se čas od času honit za body, když se vyhlásí boj o pohár. Vzpomínám si, že Nebelvír byl tehdy asi uzavřenější, moc se neprojevoval ve Velké síni, ale dokázal táhnout za jeden provaz a skvěle se přitom bavit. Alespoň tak jsem jej jako student vnímala a milovala. – zasněně se na chvíli ztratí v nostalgických vzpomínkách –
Denní věštec: Nyní něco o vás. Povězte nám, co na lidech máte nejraději a co naopak z duše nesnášíte. Která vlastnost je vám nejbližší.
Hekatea Centaurix: Laskavost a moudrost, schopnost žasnout nad drobnostmi kolem sebe.
A naopak z duše nesnáším aroganci a hrubé, drsňácké vyjadřování. Jakmile se jednou začnete vyjadřovat jako dlaždičoun, džarvej, je jen otázkou času, kdy to přejde do celkového chování a otráví to duši vám i ostatním.
Denní věštec: Dokážete odhadnout, kolik času denně věnujete škole? Přípravám a všemu okolo?
Hekatea Centaurix: Nedokážu… a raději to asi ani vědět nechci. – mrkne –
Denní věštec: Máte nějaké své rituály při přípravě hodin nebo při opravování úkolů?
Hekatea Centaurix: Nevím, jestli se to dá nazvat rituálem, ale při přípravě hodin se potřebuji doslova obložit prameny, knihami, časopisy, zajímavostmi, ponořit se do nich… To je také důvod, proč mi všechno strašně dlouho trvá a nové výklady mohou vznikat jen v létě, kdy si mohu dovolit novému ročníku věnovat dva týdny načítání, vyhledávání, psaní a pilování. Merlinužel nejsem s to pracovat na víc projektech zároveň.
Denní věštec: Prozradíte nám své oblíbené místo na hradě nebo místo, kam se ráda schováváte?
Hekatea Centaurix: Za studentských let to krom učeben bylo jednoznačně famfrpálové hřiště, ďáblova jáma a také sklepení a soubojový klub, dokud se člověk učil nová kouzla, bojoval s příšerkami poprvé či podruhé… Z toho všeho mi asi zůstala laboratoř, pokud tedy nezaspím úplňkovou noc, jako se mi teď stalo už dvakrát po sobě. – zastydí se za sebe – Člověk ji skoro týden vyhlíží, pak jednou zapomene – a najednou měsíc zase couvá.
Denní věštec: Vyučujete velmi zajímavé předměty. Kdybyste měla možnost, kam byste vzala studenty na exkurzi?
Hekatea Centaurix: – podívá se na slečnu Péťu, jestli se na její místo náhodou neposadil pan Fil –
Přiznávám, že exkurze by mé hodiny rozhodně oživily a obohatily, zatím je ale vymyšlené nemám – ani v té nejmlžnější podobě.
V Druidech toto nechávám na studentech. – mrkne – A tak nějak doufám, že až si některé léto udělám čas na druhý ročník, bude alespoň zčásti založený na keltských památkách na našem území, máme jich překvapivě dost.
A v latině? Slyšela jste o Carnuntu poblíž Vídně? To rozhodně stojí za podívanou – a občas tam i pořádají dny „Living history“, kdy můžete přihlížet přinejmenším průvodu římských legionářů. Také bych se chtěla podívat na hrad či zámek Duchcov tady u nás, před lety tam přesunuli sbírku kopií antických soch… nebo na představení Parva Rubra Cuculla nebo Aureola – Červená karkulka a Zlatovláska po latinsku. – mrkne rozzářeně na slečnu Péťu – Jenže to by chtělo i trochu toho cestování v čase, obávám se.
Denní věštec: S kterým duchem z hradu byste vyrazila na – vyberte – pivo, kávu, čaj, víno – za podmínky, že by to duchem neproteklo – a proč?
Hekatea Centaurix: – pomyslně z nápojového lístku vyškrtává jeden nápoj za druhým – Máme tu ducha, který by neprotočil oči nad tím, že si barbarsky sladím čaj cukrem? Raději neriskovat… Zdá se, že na povídání nad lahodným nápojem U Tří košťat mě neužije. Raději budu z dálky obdivovat um slečny Isabell Tenebris a pana Martina Matýska.
Děkujeme madam za velmi milý rozhovor a přejeme mnoho sluníčkové energie do nastávajícího školního roku!
Pro Denní věštec
Petromila Nivalis