Klání K5 – výsledky 2. kola

Již podruhé v tomto roce se spolu všechny časopisy střetly v přátelském duchu ve velkém klání. Do boje vytáhly s články, které velitelé jednotlivých armád považovali za nejlepší v období březen – duben . K posouzení zasedla nejen hvězdná odborná porota, ale i čtenářská veřejnost. Jak to všechno dopadlo? Kdo si odnáší titul a cenu? Čtěte dále!

Protože je opakování matka moudrosti, připomeňme si hned na začátek, v jakých kategoriích soutěžíme:
Cena odborné poroty: Pro každé kolo vyberou šéfredaktoři nezávislého porotce, člověka, který vládne slovu a je schopen posoudit text, aby na základě svého nejlepšího vědomí a svědomí vybral ten článek, který je dle něj nejlepší. Autor tohoto článku obdrží diplom a cenu ve výši 1 galeonu.
Druhá kategorie odráží sympatie hradního čtenářstva – formou ankety čtenáři volí ten článek, který se jim líbil nejvíce. Autor tohoto článku rovněž obdrží diplom a 1 galeon k tomu.

Přejděme nyní k první kategorii – Cena odborné poroty!
Jak jsme již předeslali v nominacích, do odborné poroty tentokrát zasedla bývalá šéfredaktorka Žlutého Trimela – Sophia Glis Glisová. Všichni jsme nadšení a potěšení, že nám vyšla vstříc a pustila se do práce se svým typickým glisovským elánem a přístupem. Nyní máte i Vy po dlouhé době možnost začíst se do řádků jedné z hogwartských novinářských legend:
„Všechny nominované články jsem si pozorně přečetla několikrát za sebou. Ani jsem si nemyslela, že bude takový problém je ohodnotit. Při čtení jsem si uvědomila, jak dlouho už jsem zakleta pouze ve světě mudlů (vlastně už je ze mě asi úplný moták) a jak už vůbec nemám povědomí o tom, co se aktuálně děje na bradavickém hradě. Kdo, s kým, proč a jak. A to je právě ta potíž. Těžko se mi posuzuje, nakolik pisatelé výstižně odrážejí ‚ducha doby‘…
Když jsem se starala o Žlutého Trimela a trávila mezi kouzelníky každý den aspoň chvíli, pořád jsem měla přehled o důležitých událostech celohradního významu i soukromých aférkách či žabomyší ch sporech. A vždycky jsem nejvíc oceňovala takovou novinařinu, která se zabývala právě skutečným (tj. kouzelnickým) životem, žhavými novinkami, radostmi i problémy. Samozřejmě vždycky se na soudobé události dá podívat z různých úhlů, vtipně a s nadsázkou (to bývá čtenářsky nejvděčnější), věcně a dokumentárně až statisticky (takové články nabývají na hodnotě zejména s odstupem času) anebo třeba filosoficky, analyticky či polemicky (to zase bývají články nejdiskutovanější). Těch možností a žánrů by se dalo vyjmenovat ještě víc. Ale prostě vždycky jsem si hodně cenila pohotové reakce na to, co se děje. Dbala jsem na to, aby „mí“ redaktoři měli brky vždy připravené a naostřené – ale neměla jsem ráda vyvolávání konfliktů a snažila jsem se vyhýbat útočnosti či urážkám – no, i tak se mi párkrát ‚povedlo‘ někoho se dotknout či vyvolat hádku… Ale pokud se podaří zachovat věcnou debatu, určitě je dobré porovnat různé názory, člověk si tak tříbí vlastní myšlenky a třeba i líp pochopí pohled druhých a tedy se naučí s nimi i líp vycházet.
A asi méně mě většinou zaujaly články na nějaká obecná témata. Takže třeba pojednání o numerologii by mě asi moc ‚nebralo‘, a jako z udělání tady se kolem téhle vědy točí hned dva články:) Musím ale uznat, že autoři na to šli dost originálně a já se nenudila. Článek Chcete být mamonářem? (ŽT, Nicholas McElen) rozebírá vliv čísla bankovního trezoru na růst jeho obsahu. Líbí se mi, že pro ty, kteří nejsou numerologicky vzděláni, nabízí p. Nicholas v článku červí díru vedoucí přímo do čísloznalecké poradny. Vida, to by mě asi nenapadlo, že i trezory mají své charakterové vlastnosti. Jeden má rád změny, tam bude asi výrazný pohyb na kontě, jiný je vytrvalý a má rád pořádek – tam se asi bude spořit a bude perfektní přehled o všech transakcích. Kdo ale nafasoval při nástupu do školy sejf, který ‚může dosáhnout velkého úspěchu, ale i krachu‘, ten si bude muset na své galeony dávat velký pozor… Na druhou stranu úvahu o zlatých vejcích jsem asi úplně nepobrala – nebylo by jednodušší zlatá vejce zpeněžit než se z nich snažit vysedět kuřátka? Leda že by z kuřat šlo vychovat zlatonosné slípky. Vlastně by to bylo asi pohodlnější než si muset zlaté vejce snášet vlastno… jak to říci? ‚Vlastnoručně‘ to nebude.
No, ale je to asi až moc o penězích. Asi ještě osobitěji k tématu numerologie přistupuje Libelůský horoskop (DV, Kirsten Woodová a Meggie Ufíková). Jednak je určitě pěknější být koněm či králíkem než nějakou ‚trojkou“ či „šestkou‘, jednak se mi líbí, že kromě charakteristik jednotlivých typů přináší i různá konkrétní doporučení – je dobré vědět, komu uděláte radost košíkem mrkve a koho potěšíte spíš fazolkami s pomerančovou příchutí, a také rady ohledně vztahů s jinými ‚znameními‘. Pěkné je doplnění obrázkovou přílohou, líbí se mi, že autorky si daly záležet na mnohostranné propracovanosti svého článku (nejvíc se mi asi líbí grafická značka ‚Prasete‘) – ale zároveň je třeba si přiznat, že tohle je přesně typ „univerzálního“ článku, který může vyjít úplně kdykoli bez jakékoli návaznosti na realitu… Upřímně řečeno, podobné je to podle mě i s těmi trezory. Kdyby to nebylo o Jamesovi, mohlo by to být asi o komkoli. A to je důvod, proč tyhle dva články pro mě nestojí na úplném vrcholu hradní žurnalistiky.
Naopak úplně navýsost aktuálně působí Rozjuchané mrazenové poselství (CD, Larrie Larstonová), v němž jak se zdá havraspárská madam kolejní svým modrým perem pěkně shrnula všechny události měsíce včetně nejinternějších srandiček pro zasvěcené – akorát že já jako čtenář mimo hrad stojící celkem netuším, o čem je řeč. Ovšem ono nelze vyloučit, že to bych nevěděla, ani kdybych na hradě ještě byla – Havraspárští se svými havrany a báječně pošahanou mytologií byli vždycky svět sám pro sebe. Obdivuju ten vytříbený styl a svérázné nářečí, pro madam Larrii tak typické – člověk tomu sice moc nerozumí, ale zní to úžasně – ‚Osudný hubomoč čtrnáctého mrazena‘ například. A fakt moc se mi líbí koláž havraspárské tvorby. (Na druhou stranu, madam je už tak velezkušená a tenhle svůj osobitý styl si vytvořila už dávno, takže na vítězství asi navrhnu spíš někoho mladšího, kdo více potřebuje povzbuzení.)
Úvaha Po zařazení: Ticho na hradě (HK, Beatrice Rose Stefans) je oproti výše uvedenému supersofistikovanému modrému článku napsaná velmi prostým a srozumitelným způsobem. Zmijozelská studentka 1. ročníku se zamýšlí nad ‚barvistickými‘ předsudky a vlastní zelenou identitou. Líbí se mi, že nad tím uvažuje, ale místy mi její závěry připadají až moc ublíženecké – ono je třeba asi rozlišovat mezi ‚skutečným já‘ a určitou ‚rolí ve hře‘, nu a když se kolej jmenuje Zmijozel, tak jakási ‚hra na ty zlé‘ se asi spíš od zelených očekává, než že by v tom byl nějaký opravdový odsudek ‚zelených slizkých potvůrek‘. Prostě Zmijozel z podstaty nemůže být tak úplně ‚sluníčkový‘, ale je to spíš opravdu taková stylizace – nedomnívám se, že by si někdo doopravdy myslel, že ten, kdo byl zařazen do Zmijozelu, je jen proto ‚zákeřný a zlý‘.
Závěr se mi žel zdá jako úplný protimluv: ‚Zkrátka a jednoduše, toto je můj názor a byla bych ráda, kdybyste mi ho nevyvraceli. A jaký názor na to máte vy?‘ Působí to, jako by autorka chtěla slyšet pouze názory souhlasné a potvrzující ten její, ale tak by to v diskusi být nemělo. Článek pěkně oživilo zařazení rozhovoru, ale škoda, že si Beatrice vybrala spolužačku, která ‚na to má podobný názor jako já‘, totiž jako ona. Poznání různých názorů a pohledů třeba i z opačných stran právě může pomoci poopravit si mínění, protože něco, co si bereme osobně a co nás trápí, může být třeba i jinak. Takže doporučuji slečně Beatrici vyslechnout si názory druhých s otevřeností, brát věci víc ‚jako‘ a uvědomit si, že jedna věc je hra, kde prostě tak trochu ‚musí‘ stát červení a zelení proti sobě, a druhá věc je kamarádství, které vzniká a rozvíjí se postupně podle toho, jak se lidi blíž mezi sebou poznávají osobně (mnohdy v rámci srazů doslova osobně!) a jak si rozumějí. Tam je podle mě barva nepodstatná.
Je dobře, že taková debata vznikla, protože podobné otázky řeší mnoho nováčků – i když pro starousedlíky je to možná něco, o čem se mluvilo už miliónkrát, pro nováčky je to pokaždé něco nového, s čím se vyrovnávají. Že se koleje snaží ‚nalákat‘ právě do svého středu ty nejšikovnější nováčky, to je jednoduše přirozené, když je hra založena na tom, že koleje mezi sebou soutěží. Že potom s ‚jinobarevnými‘ ve VS ‚nikdo nemluví‘, to je asi nejvíc dané tím, že tam většinou mezi sebou mluví ti, co se už dlouho znají. A lidi se sbližují přece jen asi nejvíc v rámci koleje, protože v kolejní místnosti se potkávají mnohem víc než ve VS – ale na druhou stranu, myslím, že pokud ve VS člověk zkusí někoho přímo oslovit a na něco se zeptat, tak většinou jsou starší studenti ochotní. Zároveň ale málokdo ‚jenom tak‘ osloví někoho, koho nezná. Prostě chce to čas a trochu se sám snažit se s ostatními seznámit.
Jak takové přátelství potom funguje, to krásně můžete vidět v posledním nominovaném článku, Kterak jsme pokořili královnu (LT, Olivie Windy). Tahle veselá reportáž vlastně není skoro vůbec kouzelnická, zato je mi ohromně sympatické, že ta skupinka kluků a holek společně na dobrodružnou výpravu vyrazila. Ještě k tomu ve 3 ráno! Sice se mi napřed opravdu zdálo trochu podivné, že slečna Olivie nominuje sama sebe (možná ji měl spíš navrhnout někdo jiný?), ale za tuhle inspirativní ukázku pokročilého a také ‚mezibarevného‘ kamarádství to nejspíš stálo. Nesedět pořád zavření na hradě / u PC, ale vylézt na Sněžku – to se cení. Svižně napsáno, citace rozhovorů dodávají na intenzitě. Sice se to neodehrává přímo ve světě kouzel, ale myslím, že stačí, že v reportáži potkáváme živé kouzelníky. Takže tedy nakonec jako vítěze druhého kola v odborné kategorii vybírám tenhle Oliviin článek ze Lví tlapou – mimochodem, nevím, jak dlouho má novou podobu, pro mě je ale nová a líbí se mi.
Sophia Glis Glisová

Děkujeme milé Sophii nejen za hodnocení, ale i za spoustu milých slov!
Jak jste si přečetli, cenu odborné poroty ve druhém klání K5 získává Olivie Windy za svůj článek Kterak jsme pokořili královnu. Gratulujeme!

Zbývá nám cena druhá. Boj mezi Hadím králem a Žlutým Trimelem byl chvílemi velmi vyrovnaný, nakonec však titul článek za období březen – duben a Vaše čtenářské sympatie získává Nicholas McElen za svůj článek Chcete být mamonářem? , který byl otištěný ve Žlutém Trimelovi. Panu profesorovi McElenovi ze srdce gratulujeme!

Do pomyslné K5 síně slávy nám přibyla další dvě jména, další dva články a nám zbývá jediné – poděkovat, protože to se při takových projektech sluší.

Děkuji všem zúčastněným za to, že i druhé kolo proběhlo poklidně a příjemně. Jmenovitě:
1. redaktorům za sepsání článků,
2. šéfredaktorům za porady, spolupráci, za tipy a výběr článků,
3. Sophii Glis Glisové za velice milé a obětavé porotcování,
4. své zástupkyni a korektorkám za pomoc na celém projektu.

Druhý vrchol K5 je dobyt, já se s Vámi tudíž za všechny časopisy loučím a těším se na shledanou v červenci u třetího dílu klání K5!

Pro Denní věštec
Niane z Libelusie