Bezesporu nejaktivnější hradní duch mrzimorské studentky Magrápy Česnekové straší po své smrti v Bradavicích již nějaký pátek. Tato veselá kopa z rodu Česneků, těsně před nástupem do třetího ročníku, tragicky zahynula během výpravy v Zapovězeném lese, když se navzdory všem pokynům průvodce udusila nebezpečnou odrůdou lesního česneku. Není tajemstvím, že duchové na škole čar a kouzel v Bradavicích nemají mnoho možností. Co si o tom myslí duch zesnulé Magrápy?Vzhledem k nedávnému zjištění absence zmijozelského ducha Amandy Lembrijové zajímají naši redakci možnosti duchů v Bradavicích. Naoko funkce kolejního ducha působí mocně a zajímavě, častokrát jsme svědky situací, během kterých si studenti přejí zemřít a stát se duchem svých kolejí. Když však nahlédneme „pod pokličku“, co ve skutečnosti obnáší pozice ducha v Bradavicích? Zeptali jsme se mrzimorského ducha!
Denní věštec > Magrápo, prozradíte nám, jaké možnosti jakožto duch na hradě máte?
„Víte, ono je to takové složitější,“ vyslovila Magrápa Česneková po chvilce přemýšlení za soustavného mračení. „Když jsem zemřela a stala se duchem, bylo to skoro za trest, dělat ducha. V ničem se s vámi nepočítalo, povědomí spousty obyvatel hradu o této funkci bylo malé. Ono také, proč by mělo být pro duchy všechno přizpůsobeno a předěláno. Jsme na hradě jen čtyři a opravdu nejsme hlavní zájmová skupina na hradě.“ S úsměvem na tváři pokračovala: „Ale myslím, že se za těch pár let hodně změnilo. Duch už není jen ta definitivně mrtvá postava. Vedení školy se opravdu snaží vyjít vstříc a každou připomínku bere vážně. No a mé možnosti…“ Po chvíli zamyšlení dodala: „Mohu chodit na semináře, dělat soutěže, nakupovat na Příčné ulici, kecat trochu do vedení koleje. Ale nezahraji si famfrpál, nikdy nevystuduji žádný předmět, nikdy nebudu profesorem. Má to své klady i zápory.“
Denní věštec > Jste spokojena s tím, že strašíte právě zde, na hradě?
„Tak si vyberte, buď peklo, nebo náš hrad!“ pronesla s humorem. „Nebylo zbytí! Ale nejde ani o tento hrad, ale o kolej, ve které jsem a která je skvělá a jsem za ni ráda.“
Denní věštec > Mohla byste nám sdělit, jak jste vlastně umřela?
„Kdepak!“ zasmála se tázaná. „To si každý musí zjistit sám! A navíc, dovedete si představit, kolik prváků by si to chtělo vyzkoušet, jestli to opravdu jde?! Raději ať to nevědí!“ (nám se to nakonec podařilo zjistit jinak, apelujeme na nezletilé čtenáře, aby nic podobného nezkoušeli; pozn. red.)
Denní věštec > Je v současnosti něco, co byste ráda změnila v zájmu duchů?
„Nejraději bych hrála famfrpál. Když jsem zemřela, mohli duchové hrát alespoň s profesory. Teď už to nejde. Ale s tím jsem se smířila a je to zkrátka logické. Ale co bych změnila nebo spíše bych tak upozornila: nezapomínejte na nás, jsme součástí vašich kolejí, protože jinak budeme všichni jako Amanda. Ztracení a definitivně mrtví.“ (Magrápa reagovala na předchozí článek o pohřešovaném zmijozelském duchovi; pozn. red.)
Zlepší se ještě více podmínky pro duchy v Bradavicích, nebo budou nuceni zamířit do věčných lovišť? Je Amanda Lembrijová opravdu ztracena?
Pro Denní věštec
George McBrave