Ty tam jsou časy, kdy kvidyčové (chcete-li famfrpálové) zápasy a tréninky trvaly celý den. Přesto nám stále zabírají a budou zabírat hodiny. Sezení na koštěti způsobuje bolavý zadek, bolavá záda a celkovou únavu. Jak se s tím vyrovnat?
Každý má jistě svůj vlastní recept. Můj spočívá v několika důležitých bodech: přísun tekutin (čaj pu-erh je základ!), polštář pod pr… sedací částí, kvalitní hudba a fandící plyšáci. K tomu samozřejmě pytel nadšení pro hru.
Jak na to jdou jiní? Poptal jsem se tří hráčů z každé koleje, děkuji jim za odpovědi. Možná budou dalším inspirací.
Elysion Blackmoorová: Když už je trénink moc dlouhý a nezvládám hrát naplno, tak jednoduše naplno nehraju, famfrpál je přeci od toho, aby se člověk bavil, ne zbytečně stresoval tím, že se snaží udržet za každou cenu pozornost a reakce na maximu.
Lorein Marvel: Jak to zvládám? Těžko. Kdysi mi hodně pomáhaly burizonky, ale ty teď už bohužel nejsou, a tak se musím zaměřit na alchymii. Ale hlavně mi pomáhá zatnout zuby a nehty do násady a říct si „to dám, když to dají ostatní“. Přece nebudu jedinej slaboušek, kterej si dává oddech. Ani náhodou. Prostě všechno vydržím, i kdyby z koštěte měly třísky a ten ostatní roztřepený zbytek lítat.
Lucy Mysterious: Ono se to nemusí zdát, ale poletování na koštěti po famfrpálovém hřišti může být i odpočinkem… Tedy mírně řečeno. Největším problémem jistojistě bývají abnormální otlačeniny jistých ehm partií. Na tento problém však existuje výborné řešení! Stačí používat pár bylinek a otlačeniny jsou ihned v jiné dimenzi.
Kromě tohoto problému se občas může ukázat, že trénování začne nahlodávat přes lebku mozek. Ano, občas toho bývá dost… Relaxaci nikdo nikomu nemůže zakázat, každý ji má jinou, proto i můj recept je ojedinělý… a především tajný! (jen trošku).
Andrew Uroboros: Já nad tím vlastně vůbec nepřemýšlel. Nějak mě nenapadlo, že by k zápasům a tréninkům automaticky neměla patřit trochu únava a trochu bolavý zadek.
A jak to řeším? Většinu tréninků a zápasů trávím v posteli – přiznává se smíchem a lehké zčervenání skryje ve sklenici máslového ležáku –, takže chvilku ležím a chvilku sedím. Proleženiny ani prosezeniny nehrozí, protože polohování zvládám bravurně.
Hodně unavený bývám zřídkakdy. Nevadí mi dvanácti ani vícehodinové tréninky. Tím neříkám, že jsem superman. Chvíle, kdy cítím, že mi oči bloudí a pozornost zakopává, řeším otevřením okna a eliminací ostatních aktivit pouze na famfrpál.
Co jsem zatím nezvládl vychytat, jsou občasné záchvaty vzteku, když nejde všechno tak, jak bych si přál. Ale holky mi tvrdí, že tabulka čokolády to spraví. Tak se na příští sezonu předzásobím.
Draggita Lea Ostrodrápková: Tak tedy základem je mít s sebou dobrou svačinu, co se týče tréninků. Takových 5–10 kuřat je ideální množství. Od bolesti zadku zase bezpečně uchrání náležitá vrstva tuku v těchto partiích či podložka z veverky. A pokud dochází elán, pak si stačí dojít za kapitánem pro laskavé pohlazení a vlídné slovo.
Bohužel ani jedno z jmenovaného nepraktikuji. – smích – Myslím, že to musí mít člověk v sobě. Chuť hrát a pracovat za kolektiv. Trochu sebezapření, umět se vyhecovat a mít rád kafe, protože tréninky do dvou ráno by jinak člověka zabily. A taky zodpovědnost vůči týmu. Bude to znít jako klišé, ale když pak postoupíte na další level nebo dáte gól, ten dobrý pocit přemaže i kruhy pod očima.
Vicky Charmant: Jo, dlouhé tréninky někdy lezou na mozek, zvlášť ty noční, kterých si letos naše kolej užila. Dokud jsem trénovala chytače ve starém famfrpálu, tak jsem neměla problém, člověk stíhal spoustu dalších věcí, nový famfrpál ale vyžaduje plnou pozornost. Abych mohla v klidu trénovat, potřebuju vědomí, že mi někde něco důležitého nestojí, obzvláště u mudlů, na tréninky tak většinou docházím úplně na poslední chvíli. Když vím, že nás čeká delší trénink, tak se snažím předtím rozptýlit procházkou se psem. První půlka tréninku bývá v pohodě, na zápasech míváme dobrou atmosféru, zhruba v půlce – třetí čtvrtině se to u mne láme a dávám nějak na vědomí, že tu jsem, ale už prostě „jen“ klikám. S bolestí zadku nemívám problém, mám pohodlnou židli, s únavou je to horší, liju do sebe jeden černý čaj za druhým, občas to prostřídám zeleným. Mám vždycky na dosah čokoládu a pomáhá mi hudba, občas nějaký ten seriál, výjimečně se mi podaří i něco málo přečíst. A když už toho mám vážně dost? Nemám problém odejít, i letos jsem asi dvakrát utekla o něco dřív, protože časy našich tréninků mi tentokrát moc nesedly.
Hekatea Centaurix: Jak to dělám… já nijak, mně se prostě líbí atmosféra při trénincích, ať už společné vtipkování, které nám naštěstí přetrvalo ze „starého“ famfrpálu, nebo svorné stěžování si na to, jak mizí pálky a obruče a jak si míče a procenta dělají, co chtějí, a vůbec se nechovají podle našich teorií.
Navíc nové… kvidyčové… tréninky už bývají kratší, jen párhodinkové, o zápasech nemluvě, když se chytačům zadaří.
Když dřív trvaly tréninky celý den, byly zase takové volnější, nikdo nepředpokládal, že tam hráči budou od začátku do konce, starší přišli podpořit nováčky a jejich podpora spolu s nadšením z nové aktivity dokázala překrýt hodně z nepohodlí dřevěné násady od koštětě… a pak, když už zadek vlastně ani necítíš, tak jak by mohl bolet? A když pak zase přijde k sobě – no, to už není na tréninku. – smích –
Teď zase případné nepohodlí zatlačuje do pozadí pocit, že člověk se jaksi musí zlepšovat… ale to už není totéž.
Naštěstí má ale Nebelvír báječnou kapitánku a skvělé hráče, starší i nováčky, kteří dokážou z tréninku udělat zábavu, takže člověku ani nepřijde, jak dlouho už na koštěti sedí… to se pak jen zděsí při pohledu na hodiny. – úsměv –
Nerys Heliabel Ghostfieldová: V posledních letech jsem především na pozici brankáře, což znamená, že mám jak chvíle naprostého klidu, když se hlavní dění odehrává až na druhém konci hřiště, tak chvíle takřka infarktové, když letí camrál soupeřů do mých obručí. Základem úspěchu je tedy dát si před tréninkem či zápasem něco dobrého k jídlu, abych měla vyváženější jak tělo (širší, delší a celkově odolnější), tak obalené nervy, protože ty při hře trpí rozhodně víc než zadek, ten je na tvrdé dřevo zvyklý už z výuky, tolik času stráví na dřevěné židličce, že ho už ani tříska nemůže překvapit! – směje se –
Kromě dobré snídaně či svačiny si pak dopřávám velkou porci hudby z melodémonka, kterého jsem kdysi dostala a bez kterého nedám při hře ani ránu, hudba mi totiž hrozně pomáhá se soustředit a přežít vlastně cokoliv, udržet si pozornost čilou i po hodinách mezi obručemi. Nepovolený doping to není, takže tohle je hlavní jádro mého úspěchu při přežití i opravdu dlouhých zápasů či tréninků.
A když náhodou není na hudbu nálada ani možnosti, když musím velmi pečlivě sledovat dění a hovor na hřišti, tak si představuji takové… hm, jak jen to popsat… nejspíš komiksové scénky, do kterých dosadím hráče jak soupeřova, tak svého týmu. A to mě pak drží opravdu čilou, protože se musím na koštěti pořád vrtět a natřásat smíchem a pobavením, na ospalé klímání tak není kdy.
Sheila Lostris: Aby se dalo krásně vydržet, je třeba se na to důkladně připravit. Poté už to běží jako na drátkách. Já tak přistupuji k tréninkům i zápasům stejně. Důležité je mít připravenou hebkou nadýchanou sametovou pruhovanou podušku (nejlépe živou), která je lepší než nějaké polštářové kouzlo. Na to totiž nejde uplatnit rozkaz typu: A teď bych si dala něco dobrého! – to má poduška dokáže splnit bez odmlouvání a do puntíku. A to je celé to kouzlo.
Eineann Mag Lasair: Většinou postačí dobré kafe a kvalitně provedené polštářové kouzlo. Když už ani to nepomůže, vždycky se najde nějaká Žába nebo Elaniska, které tě tam udrží zuby nehty. Ať už povzbuzováním nebo udržováním disciplíny!
Renée Carlisle: No abych pravdu řekla, nejsem si jistá, že bych měla nějaké vytříbené způsoby, jak tréninky zvládnout, většinou se snažím udělat si tak velké pohodlí, jak je mi jen umožněno, abych vše hravě zvládla. – úsměv –
Trevor Ztřeštěný: Jak to dělám, že vydržím kvidyčové tréninky a zápasy? Osobně se musím přiznat, že to je v první řadě motivace být v něčem lepší než ostatní, která mě vede k tomu, abych přetrpěl několikahodinové sezení na koštěti, bolesti rukou a jiných částí těla. A dále to jsou určitě spoluhráči, díky kterým se to všechno dá přetrpět, protože si užíváme spoustu radostných chvil.
Za námět k tomuto článku děkuji Belatris Nithelas Malrinové.