Milí čtenáři, víte, občas se může stát něco opravdu neočekávaného. Asi si právě říkáte, že možná i vám se někdy něco takového stalo. Například si nedokoupíte letax, a tak musíte jít pěšky. Nebo zapomenete hůlku cestou do práce, takže všechny věci musíte dělat jako mudla ručně, nebo nedej Merlin vůbec… Anebo se vám taky může přihodit to, že se z famfrpálového tréninku stane přípravný velikonoční kurz. Jak je to možné?
To jsem si to jeden krásný čtvrtek sbalila chrániče, koště, letecké boty a vyrazila směrem k tréninkovému hřišti. Ostatně jako každý čtvrtek. Již cestou mne přepadal zvláštní pocit, že je něco jinak. Cestou jsem potkávala spolužáky, kteří jednoduchým kouzlem Spletus vrbus pletli pomlázky a s posměšným úšklebkem mi naznačovali, že se mám na co těšit. Všude po chodbách hradu poletovala malovaná vajíčka a hopsali malí roztomilí králíčci. A když jsem nastražila uši, ozývalo se z Velké síně štěbetání kuřátek. No jistě! Zapomněla jsem, že se blíží Velikonoce! To mě však nemohlo odradit od toho, abych absolvovala náš čtvrteční trénink.
S koštětem na rameni jsem tedy pokračovala přes školní pozemky až k famfrpálovému hřišti. Jaký šok mě čekal, když jsem vešla do útrob stadionu. Má barva se podobala velikonoční kraslici. Nejdříve jsem zbledla, pak zezelenala a nakonec zčervenala. Pohled na polámaná košťata poházená po zeleném trávníku mě opravdu nenechal klidnou. Ihned jsem se jala zjišťovat, co se tam, u Merlina, stalo!
Dle kapitánky se na hřišti tahle spoušť nacházela již při jejím příchodu. Se slzami v očích mi řekla, že vzhledem k tomu, že většině týmu košťata půjčuje ze školní šatny, není možné trénink uskutečnit. Nejenže se mi udělalo zle z toho, že se někdo mohl dotknout našich košťat, ale z promarněného tréninku mi bylo mdlo snad ještě víc. Ostatní vypadali stejně zklamaně a popuzeně jako já. Trénovat nešlo a nikomu se zpět na kolej nechtělo. Museli by pak asi dělat domácí úkoly a to přeci není lepší než čas strávený na hřišti.
A pak mě to trklo! Blíží se přeci Velikonoce. A tak jsem zvolala: „Hej, děcka! A co takhle obarvit pár vajíček na pondělí? Mám fakt super tip na jednoduché hezké barvení. Polámaná košťata nejdřív odneseme panu řediteli a řekneme, co se stalo. Pak se vrátíme a pustíme se do toho. Přeci můžeme ty dvě hodinky využít k něčemu příjemnému.“
Všichni nadšeně zajásali, a tak jsme učinil, jak jsem navrhla. Cestou zpět jsme to vzali přes kuchyň a poprosili domácí skřítky o bílá vajíčka a velký pytel cibule. Když jsme to dotáhli na hřiště, kapitánka přinesla malý vařič, který vyhrabala v kumbálu u šaten. I ten veliký hrnec jsme tam našli. Merlin ví, kdo z týmu si tam co vaří. Asi nějaký podporující nápoj!
Vzali jsme si vejce a pěkně je nejdřív umyli a pomocí octa odmastili. Okolo stadionu jsme pak natrhali různé kytičky – bylinky, trávy, řebříček, sedmikrásky… prostě čím to bylo členitější, tím spíš to skončilo v našem košíčku. Pak jsme bylinky přiložili na vejce a kapitánka obětovala své punčochy, které jsme nastříhali a do nichž jsme poté šoupli vajíčka i s kytičkami. Pak jsme to zavázali a pokračovali dál.
Naházeli jsme do hrnce slupky, a to jak z obyčejné, tak z červené cibule. Zalili jsme vodou a trošku osolili. Pak jsme po krátkém zkoumání zapnuli vařič a čekali, až se začne vařit voda. Po deseti minutách bublání jsme pomocí lžíce vložili vejce do hrnce. Dávali jsme veliký pozor, aby se navzájem nedotýkala. Vejce jsme vařili asi 12 minut, během kterých jsme je několikrát pootočili, aby byla barva všude. Poté jsme vařič vypnuli a vejce nechali ještě dojít. Pak jsme je vyjmuli a usušili.
TIP: Pokud bychom měli málo cibulových slupek, mohli bychom podpořit barvu sáčkem černého čaje.
Když pak kapitánka vejce dávala do košíku, zjistila, že jsme ještě zapomněli na jedno plato. A tak jsme celý postup zopakovali, tentokrát však bez kytiček a bylinek. Vzali jsme poté párátko namočené do citronu, někteří použili ocet, a na každé vejce napsali jméno člena famfrpálového týmu. Někteří si ho vyzdobili různými ornamenty.
A tak jsme krásně využili dvě hodinky tréninku a vězte, že ta zlámaná košťata budou mít ještě dohru!
Pro Denní věštec
Nel Woodová