Milí čtenáři, víte, občas se může stát něco opravdu neočekávaného. Asi si právě říkáte, že možná i vám se někdy něco takového stalo. Například si nedokoupíte letax, a tak musíte jít pěšky. Nebo zapomenete hůlku cestou do práce, takže všechny věci musíte dělat jako mudla ručně, nebo nedej Merlin vůbec… Anebo se vám taky může přihodit to, že se z famfrpálového tréninku stane přípravný velikonoční kurz. Jak je to možné?
Jednoho krásného odpoledne někdy v říjnu asi tak uprostřed jsem zase bloumala chodbami našeho hradu. Již nebylo moc teplo a mé holé nohy bez punčoch mne zábly. Skřítci pomalu chystali dřevo ke krbům, které se pomalu a jistě začaly zapalovat. Sice ještě nebyla úplně zima, ale mezi kamennými zdmi bylo až nepříjemně vlezlo. Úkoly se mi nechtěly dělat, a tak jsem se připloužila do Velké síně. Tam si právě jedna z mých spolužaček studovala nejnovější článek nejen pro mladé čarodějky v Denním věštci. Přímo tento: 7 magických tipů pro kouzelný podzim A jsem tu zase se svými podivínskými příběhy mého slavného otce Olivera Wooda a jeho ženy. Myslím, že příště už si to budete pamatovat. Protože se nám blíží Vánoce nezadržitelnou rychlostí, rozhodla jsem se vytáhnout vzpomínku právě na tento výlet plný vánočních trhů, horkých nápojů, nákupů pro příbuzné, ale i romantických výhledů.Jsem dcera Olivera Wooda! No jo, tak mám slavného tátu! Že už jsem to říkala? Aha, tak to se moc omlouvám. Ale třeba to ještě všichni nevědí, že ano. Každopádně jsem zpět, abych Vás vzala s sebou za dalším putováním mezi mudly. Opět mi to nedalo, abych Vás neobohatila o vyprávění mých rodičů. Tentokrát vyrazili do skanzenu plného tradičních větrných mlýnů a cestou zpět se zastavili v přístavním městě Amsterdamu. Můj táta je Oliver Wood… – protočí oči – Ano, já vím, mám slavného tátu. – podepře si znuděně bradu – Říkáte si, co to má s výletem k mudlům společného? Na to můžu říct jediné – všechno! Normandie je totiž destinace, kam vzal můj táta moji mámu na líbánky. A protože mají naši ve zvyku mi pořád dokola vyprávět, co spolu prožili, než jsem se narodila… rozhodla jsem se s vámi o jejich zážitky podělit. Jejich vyprávění znám už zpaměti, a to by nebyli táta a máma, aby to v jejich podání nebylo šílené…