Na palačinkové a slizové bitvy jsme si během prázdnin tak nějak zvykli. Občas se strhne déšť palačinek, zejména když se na hradě objeví někdo, kdo mezi nás zavítá jen zřídka. To pak magíků chtiví obyvatelé hradu zamíří zejména na duchy a chlapce mezi 3. a 5. ročníkem.
Ovšem to, co předváděli manželé Whitecrowovi, by zasloužilo magíka, který by mohl dost dobře nést název „Co se škádlívá, rádo se mívá“, „Stará láska nerezaví“ či „Láska až za hrob“. Souboj, kterému jsme mohli ve Velké síni přihlížet, byl opravdu zajímavý. Nejdříve to byly staré známé kousky jako pojídání karamel Jazyk jako jelito, dupnutí na kuří oko a podobně. Souboj se však vyostřoval, takže Monny Whitecrow získala od manžela kouzlem sloní ucho, kterým svou drahou polovičku vzápětí propleskla a navíc přičarovala manželovi prasopsí ocásek.
Souboj pokračoval dál v podobném tempu a z rozhovoru zápasícího páru jsme se mohli dozvědět, že trvá již okolo tří hodin. To zřejmě Matthewa Whitecrowa unavilo, takže se pustil do otvírání štěstíček z pouti. Během toho se zřejmě rozvzpomněl, že má příliš mnoho žetonů, proto některé své přebytečné hodil do jezera.
V tu chvíli se mohli všichni přetrhnout ve vytahování žetonů z jezera. V Prasinkách U Chytráka sice neustále někdo nabízí přebytečné žetony nebo předměty z poutě, ale pokud nejsou vytažené z jezera, nemají zřejmě takovou hodnotu.
I sám Whitecrow se zapojil do vytahování. Zřejmě se mu zželelo zahozených žetonů. Druhá možnost je, že ve chvíli, kdy zpozoroval, jaký je o žetony zájem, sám je chtěl taky. Jako dítě, které si nevšímá hračky, dokud ji nechce někdo jiný. Budiž mu ale přičteno k dobru, že sám se do vytahování pustil s takovou vervou a zapálením, že tahal hned za několik! Posilující lektvary snad pil po litrech a žetony byly nakonec vytaženy.
Později však měl obavy o své zdraví, neboť se zřejmě rozvzpomněl na vedlejší účinky Lektvaru síly.
Následovalo vytahování Starého rezavého klíče. Sice chvíli trvalo, než se podařilo sehnat dostatečný počet lidí a než se všichni posilnili. Nakonec se ale podařilo klíč vytáhnout. Jeho novým majitelem se stal inspektor výuky Filius Orionis, šlechetně ale klíč předal dál.
Tím skončila jedna epizoda dění. Pak se na scéně Velké síně objevil bobr v námořnické uniformě, aby zamířil k manželům Whitecrowovým, Matthewa oslovoval jako „vůdce“ a Monny jako „královnu“. Sdělil jim, že bobři mají problém týkající se blížící se zimy. Bobrům zřejmě byla zima na ocasy a tak bobr-námořník vyzkoušel návlek na ocas z liščí kůže. Ten se osvědčil, ale zároveň bobr oznámil, že potřebuje dalších 482 kusů. Představte si, kolik lišek obětuje svou kůži, aby mohli bobři žít!
Vůdce nejdřív nejevil o tento problém zájem, přiznal se, že neumí šít, tak alespoň bobrovi nabídl k svačině svůj sendvič. Nakonec se ale s bobrem domluvil, že stačí i náhražka kůže a že výrobu návleků zadá skřítkům na Příčné ulici.
Nato se bobr ztratil pod sukní královny… Ano, opravdu, co se dělo pak, na to se podívejte sami:
V podvečerních hodinách byl pak ve Velké síni viděn jeden z profesorů, jak se snaží cosi šít. Nepodařilo se zjistit, zda šije na někoho léčku, či návleky pro bobry. Můžeme tedy jen čekat, zda skřítkové stihnou vyrobit návleky pro bobry, nebo se budou bobři ohřívat u našich krbů.
Pro Denní věštec
Edmund Heusinger