Školní obrazárna. Místo plné portrétů a obrazů, na které i přes nekončící snahy jejích správců a brigádníků pomalu sedá prach. Jak to tam vlastně vypadá? A co se skrývá ve stínech?
Naše školní obrazárna na první pohled vypadá ze všech součástí hradu nejméně kouzelnicky. Bílé stěny, perfektní osvětlení, to všechno je od našeho hradu plného temných zákoutí tak vzdálené, že se po příchodu do obrazárny člověk až diví. Ale přiznejme si, dílům to jednoduché prostředí svědčí. A mudlům, pro které je volně přístupné, také.
Jednoduchý vzhled je také zárukou toho, že vyniknou kouzelné barvy, které do svých děl vdechli obyvatelé hradu. Kolejní obrazárny barvami doslova hýří, a to nejen těmi kolejními. Ačkoliv se aktivita kolem obrazáren jednotlivých kolejí různí. Zmijozel má 7 alb, ve kterých prezentuje svou tvorbu, Havraspár 8. Mrzimor má dokonce více alb než obě předešlé koleje dohromady, celých 16. Vede ale Nebelvír, který svou obrazárnu zásobuje pravidelnými kolejními soutěžemi, s 21 alby. Ani profesorské komnaty nezejí prázdnotou, můžete v nich nalézt celých 6 alb.
V posledních letech se obyvatelé hradu ale stali poněkud soukromějšími. Své vlastní portréty do obrazárny posílají jen velmi zřídka. Školní duchové jsou sice pouze 4, ale „aktuální“ portrét zde má jen jeden současný duch. Je ale duchem velice dlouho a je proto možné, že je pro něj snazší smířit se se ztrátou svého materiálního já. Školní zaměstnanci také zrovna nehýří aktivitou, poslední portrét byl do jejich místnosti přidán už v roce 2011, profesoři jsou na tom jen o málo lépe, ačkoliv mají téměř rok náskok. Studenti také nejsou nejsdílnější, ačkoliv jsou na tom o poznání lépe, poslední portréty byly do místností s kolejními portréty zavěšeny v rozmezí od září loňského roku po únor roku letošního.
V kolejních, profesorských a zaměstnaneckých galeriích si ale můžeme všimnout jednoho zajímavého jevu. Je jím podlaha. Není to obvyklé místo, kam se běžný návštěvník obrazárny podívá, ale já se, jako bývalý správce kolejní obrazárny, na toto místo za dobu svého působení na hradě zadívala několikrát.
V Nebelvíru je podlaha jednoznačně nejsešlapanější před studentskými portréty bývalého kolejního ředitele Ladarda Papulky a současné kolejní ředitelky Betelgeuse Orionis. Důlek, který můžete nalézt před portrétem současného inspektora výuky Filiuse Orionise, je prý způsoben pověrou, že za jeho portrétem je skryt vstup do jeho obrovského šatníku. Osobně si ale myslím, že ho má spíše na svědomí nerovnost. Ačkoliv v Nebelvíru občas můžete zaslechnout fámy o fanklubu tohoto význačného muže.
V Havraspáru si povšimněte vyleštěného místa před portrétem Monny von Schatz, nyní již Whitecrow. Zlé jazyky tvrdí, že za to mohou kolejní skřítci, které před portrétem nutil někdo neustále leštit podlahu, ale nám se podařilo zjistit, že lesk jako blesk pochází od kolen p. Matthewa, který si před portrétem své ženy zkoušel žádost o její ruku. Uhrančivá slečna Arien a současná kolejní ředitelka této koleje Larrie Larstonová před svými portréty také žádnou špínu nenaleznou, madam Monny vyleštěnými místy zdatně šlapou na paty, pan Matthew už totiž před jejím portrétem klečet nemusí.
V Mrzimoru je podlaha sešlapána poměrně rovnoměrně. Ale vede poněkud zvláštní fialovožlutá kombinace, protože větší ošoupání lze nalézt před portréty bývalé kolejní ředitelky madam Silvie Honorové a současného kolejního ředitele Nicholase McElena. Mrzimor se ovšem může pochlubit nejděsivějším portrétem, který má pod svým jménem pověšen Helča Morganová. Nezastavujte se před ním v noci. Už na tom místě údajně zkolabovalo několik mudlů.
Královnou vyleštěné a sešlapané podlahy je ovšem Cerridwen Lowra Antares ze Zmijozelu. Její portrét je mezi studentskými podobenkami rozhodně nejnavštěvovanější. Návštěvníci obrazárny si prý dokonce párkrát stěžovali, že se na něj stojí fronta. Živoucí portrét současné zmijozelské dušice se také může pochlubit solidní frontou. Zelené holky prostě hrají prim.
O profesorské a zaměstnanecké podlaze ani nemá cenu se zmiňovat. Když vás neoslepí krása bílých stěn, zlatých rámů a běloskvoucích úsměvů, podlaha vyšoupaná nohama zvědavců a fanoušků vás dorazí zcela jistě. Jedno zářící místo vedle druhého. A to tam prosím nikdo ani nenosí hrudky zlata jako úplatky!
Ptala jsem se několika málo mladších studentů, zda chodí do obrazárny a pokud ano, na jaká alba se dívají nejčastěji. Odpovědi byly poněkud překvapivé.
Mary Anne Montague mi napsala: Školní obrazárna… hm, no jak se to vezme, když předem vím, že se tam objevilo něco nového, rozhodně se jdu podívat. Před Letním seminářem jsem tam také bývala často.
Nejvíce si tam prohlížím naši kolejní tvorbu a nové fotky ze srazů. – usměje se – –
Esperanza Luisana Morgan na druhou stranu říká: Do obrazárny nechodím a nic neprohlížím.
Mary Anastacia Loomgard: Do školní obrazárny moc nechodím, ale nakoukla jsem tam… Jednou? Jen z vánočního plesu 2013 jsem viděla pár obrázků…
Student prvního ročníku Thomas Olkim také není častým návštěvníkem. Když jsem ho žádala o vyjádření, odpověděl stručně: Do školní obrazárny nechodím, takže ti moc nepomůžu.
Jak je vidno, mladší studenti do obrazárny příliš nechodí. To mi ale řekněte, kdo tedy leští ty podlahy a vystává v nich důlky?
Pro Denní věštec
Bilkis Blight