Potterovské střípky I.: Bradavický expres

| Vydáno:

Úvodem článku mi dovolte pozvat vás na závody. Ne, nenechte se mýlit názvem článku a pojďte se mnou do anglického Rainhillu. Najděte si volné místo – jestli je to ještě vůbec možné –, uzavřete sázky a čekejte na start.

Je 6. října 1829, přesto nejde o koňské dostihy. Dnes se koná závod lokomotiv!

Je to vůbec možné? A je vůbec možné lokomotivu postavit? Je možné, že ten, kdo závod vyhrál a lokomotivu postavil, neuměl do svých osmnácti let číst a psát? Je možné, že ovládl oheň a vodu tak, aby mu složily?
Tyto otázky si nekladli jen mudlové, ale také celý Starostolec. Mezi mudly samozřejmě vyvolal podivný syčící a kouřící stroj pozdvižení, proč se o celou věc ale zajímal i Starostolec?

Vysvětlení je prosté: v té době už jen málokdo věřil na kouzla, středověké hony na čarodějnice byly pryč a společnost se tvářila jako nesmírně kultivovaná. Jenže pak přišla parní lokomotiva, a teď se podržte, ze které měli mnozí mudlové strach. Když se rozmáhal železniční provoz, vstoupil v platnost mimo jiné také „praporkový zákon“, který nařizoval, že v obydlených oblastech musí před vlakem kráčet zřízenec s praporkem a oznamovat, že se blíží vlak, aby neděsil lidi!

Starostolec přirozeně zajímalo, jak se podařilo zkrotit oheň a vodu tak, aby poháněla ten ďábelský stroj. Po několika jednáních, inspekcích a průzkumech však bylo zjištěno, že v tom nejsou žádná kouzla a konstruktér George Stephenson není žádný utajovaný kouzelník z cizích zemí, i když něco kouzelného na tom všem přece jen bylo.

Takže když se v době II. světové války řešilo, jak dostat bezpečně studenty do školy, bylo rozhodnuto, že pojedou vlakem. Až doposud bylo zvykem, že cesta studentů do Bradavic byla vždy jejich starostí. Proto bylo vše potřeba řádně připravit. Nejdůležitější bylo sehnat vlak, zajistit místo nástupu a výstupu a sehnat patřičnou obsluhu pro vlak i lokomotivu.

I když se nádraží v Londýně nezdá jako nejvhodnější místo pro kouzelný portál, bylo Ministerstvem zvoleno, protože právě zde by nikdo kouzelníky nehledal. Navíc nádraží bylo pro mnoho civilistů dobře hlídané a poblíž byly také protiletecké kryty. V krajním případě tak mohly být využity i kouzelníky. Pomineme-li to, že na kouzla snad nikdo nevěřil. Výstavba stanice v Prasinkách už nepředstavovala takový problém.

Horší to bylo ale s železniční tratí. Jak zařídit, aby po kolejích projel neznámý vlak? Tato akce stála Ministerstvo mnoho sil, ale podařilo se najít místa pro motáky, kteří byli seznámení s celou věcí a zároveň byli infiltrováni na železnici. Motáci byli také výhradně strojní četou lokomotivy – strojvedoucí a topič. Ti si pak své vědomosti předávali z otce na syna.

Posledním problémem bylo tedy sehnat parní lokomotivu a vozy. Ty byly získány po sehraném zničení vlaku, který měl být zničen náletem. Ve skutečnosti šlo o pár neškodných rachejtlí z Příčné ulice. Pak už stačilo pár zastíracích kouzel a vlak mohl bez pozornosti mudlů jezdit.

Vlak je sestaven z osobních vozů, jeden je vyhrazen studentské radě. Dále z vozů pro zavazadla a samozřejmě lokomotivy. Každoročně před cestou do Bradavic cestující dostávali jízdenky, které však nikdy nebyly kontrolovány. Na pořádek ve vlaku dohlížela studentská rada a paní, která obcházela vagóny s vozíkem a nabízela občerstvení.

Bradavický expres tedy vyjížděl vždy na začátku školního roku z nástupiště 9 ¾ v 11:00. Do Prasinek přijížděl až ve 20:00. Ve školním roce byl vypravován, aby dovezl studenty na začátku a na konci vánočních a velikonočních prázdnin do Londýna a zpět.

Dodnes tedy platí, že na vlaku nebylo samo o sobě použito žádné kouzlo. Kouzla jsou dočasně rozmístěna pouze kolem trati, po které vlak jede, aby mudlové nezahlédli rudou soupravu Bradavického expresu. I když… Jedna věc nejde kouzelníkům ani mudlům stále do hlavy. Ostatně, dejte doma vašemu malému kouzelníkovi nakreslit vlak. Já vám garantuji, že 12 z 10 ho nakreslí s parní lokomotivou, ač ji naživo třeba nikdy neviděli!

Tento způsob přepravy se stal oblíbeným pro větší delegace kouzelníků, kdy byli výstřední cestující prezentováni jako nadšenci parních lokomotiv a celý vlak označen jako historický. Vše samozřejmě bylo doprovázeno přísnými bezpečnostními opatřeními. Naposled takto vlak vyjel na Mistrovství světa ve famfrpálu. Ministerstvo kouzel bylo totiž toho názoru, že bude lepší, budou-li všichni kouzelníci přepraveni na místo najednou a případné pozměňování paměti mudlů lze provést globálně.



Vlak vypravený pro kouzelníky na Mistrovství světa ve famfrpálu.

Foto EH

Dnes do Hogwarts nejezdíme expresem, který je pro nás zbytečný, když nejezdíme do Londýna. Ale řekněte, nebylo by to hezké, projet se po prázdninách podzimní krajinou, cestou si vyprávět s kamarády prázdninové zážitky a ujídat přitom sladkosti od usměvavé paní s vozíkem?

Dnes je po Bradavickém expresu pojmenován sloupek u nás, v Denním věštci. A kromě toho byly dnes do Prasinek vlakem přivezeny balíky s označením „křehké“. Jde totiž o střípky. Ale ne o ledajaké, jsou to Potterovské střípky, které společně složíme na stránkách Denního věštce. První z nich patřily právě Bradavickému expresu.

Pro Denního věstce
Edmund Heusinger

Published by

Edmund Heusinger

Edmund Heusinger působí v redakci Denního věštce od července 2014. Získal cenu UNC za novinářský debut roku (2014), redaktora roku (2015), článek roku (2017) a Řád ostrého brka (Z2016). Nejraději píše o tom, co jeho samotného zajímá a naopak si nejraději přečte kvalitně zpracované rozhovory a články, které se svými tématy strefují do černého.

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *